Miliony lidí na sociálních sítích viděly v posledních dnech video, na němž je Marta Gonzalezová s Alzheimerovou nemocí. Bývalá primabalerína newyorského baletu si na záběrech vzpomněla na choreografii Labutího jezera, když slyšela ve sluchátkách známou hudbu. Gonzálezová zemřela loni v pečovatelském domě ve španělské Valencii. Podle psycholožky a terapeuta její reakce není výjimečná.
Reakce Gonzalezové je podle psycholožky Evy Jarolímové z České alzheimerovské společnosti důsledkem takzvané procedurální části paměti. „Právě procedurální paměť se týká motorické činnosti našeho těla. Má ale nejen vztah k pohybu, ale i k emočním prožitkům,“ podotýká.
„Pokud člověk, který dlouhá léta třeba netančil, uslyší hudbu, okamžitě se mu tato zautomatizovaná činnost vybaví. A ještě dlouhou dobu může vybavovat, protože je součástí naší dlouhodobé paměti, kterou má člověk s demencí nebo Alzheimerovou chorobou dlouho zachovanou,“ říká.
Terapie hudbou dodá člověku pocit autonomie a bezpečí
Vědomosti, fakta a informace se naopak při degenerativní Alzheimerově chorobě rychle vytrácejí, protože patří do jiné, deklarativní části paměti. Velkou roli při podobném „rozpomínání“ hrají i další faktory.
„Obrovskou roli představují i dotyk, vlídné slovo nebo úsměv. Spolu s hudbou a klidnou atmosférou způsobí to, že ten člověk si najednou vzpomene věci, které dělal před šedesáti lety,“ říká Petr Veleta, taneční terapeut a choreograf, který je bývalým sólistou baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Veleta podobné postupy používá u svých klientů, populární video pro něj proto nebylo překvapivé.
Jarolímová pak zdůrazňuje, že Alzheimerovu chorobu nelze vyléčit. „Mozek atrofuje a klinický stav nelze zlepšit. Přesto má i tato terapie význam, patří mezi takzvané nefarmakologické postupy, které mohou zbrzdit progresi onemocnění,“ míní s tím, že tyto postupy zlepšují kvalitu života. Dodávají totiž nemocnému člověku pocit autonomie, bezpečí a jistoty. Základem boje proti Alzheimerově chorobě je však kvalitní diagnóza a farmakoterapie.
