V tehdejším Československu byla inovativním vozem, dobře se prodávala i na Západě, byť například v Británii byla terčem různých vtipů. V řadě Čechů dodnes vyvolává nostalgické vzpomínky. Řeč je o legendární Škodě 742 známé jako „stodvacítka“ podle nejznámější verze vozu. Od jejího představení uplynulo čtyřicet let.
Vznikla sice jako přechodná nástupkyně modelů Škody 1000 MB a následné řady Škoda 100/110, ale vyráběla se až do roku 1990. Některé vozy je možné potkat na silnicích ještě dnes. Celkem mladoboleslavská automobilka vyrobila přes dva miliony kusů různých typů, včetně elegantních Garde a Rapid. Stovky tisíc z nich putovaly do západní Evropy, do Kanady i Austrálie.
Anglické peripetie a lstivá úprava
Auta s řízením vpravo, určená pro Anglii, se začala prodávat až v druhé polovině roku 1977, vzpomínal v pořadu Retro České televize bývalý šéf exportu čs. automobilů v PZO Motokov Andrej Barčák. Propagační kampaň odstartovala s velkým úspěchem. Zatímco dříve automobilka na ostrovech prodávala sedm až osm tisíc aut ročně, najednou poptávka činila čtyři tisícovky měsíčně. Po rychlém vzestupu však přišel ještě tvrdší pád, připomenul Barčák.
Začátkem září totiž vyšel v největším britském bulváru The Sun, hned vedle obnažené slečny na nejčtenější třetí straně, kritický článek. A hlásal, že Škoda je nebezpečná. Vycházel při tom ze zkoušek, které provedli novináři v automobilovém klubu AA. Prodej se propadl na 300 kusů za měsíc.
Automobilka tak musela rychle sáhnout ke změnám, aby zlepšila jízdní vlastnosti. Zvolila proto britské pneumatiky, změnila pružiny, zařadila spoiler. Zapojila také přímo anglické novináře. Pozvala je do Mladé Boleslavi a udělala z nich poradce pro vývoj. Později tak už „nemohli“ napsat, že auto je špatné. Čísla šla znovu vzhůru, byť různé vtípky na škodovky pokračovaly až do převzetí automobilky Volkswagenem v 90. letech. Svoji roli samozřejmě hrála i příznivá cena. Například o pozdějším modelu Škoda Rapid psal britský magazín Autocar and Motor jako o „Porsche chudého muže“.
Zastaralá koncepce, moderní výroba
Koncepce auta s motorem vzadu už byla v 70. letech v porovnání se světovým automobilovým vývojem za zenitem, ale výrobu se firma snažila zajistit co nejmoderněji. Bývalý šéf výzkumu a vývoje Škoda Mladá Boleslav Petr Hrdlička v pořadu Retro vzpomínal na zcela novou karosérii vyráběnou pomocí robotů, vysokou korozivzdornost i postupně zvětšovaný obsah motoru.
Škoda zakoupila roboty, postavila novou lisovnu a lakovnu, vedení prosadilo výstavbu nové svařovací haly, kterou později automobilka využila při výrobě favoritů.
Odlišnost s italským rukopisem
Škoda 742 sice byla nouzovou modernizací „stovky“, ve výsledku ale svého předchůdce příliš nepřipomínala. V liniích karoserie, která nezapře příbuznost s nerealizovanými modely 720 a 760, je dodnes znát italský rukopis, výrazné změny se udály i pod kapotou.
Vylepšení sice přineslo výrazné snížení hluku, stalo se ale zdrojem jedné z nejtypičtějších závad. Motor a chladič od sebe dělily zhruba tři metry, což při zanedbané údržbě občas vedlo k přehřátí motoru. V 80. letech proto nebylo výjimkou potkat na krajnici stojící škodovku s „uvařeným“ motorem.
Obě základní varianty 120 a 105 s litrovým motorem se vyráběly v několika verzích. Od „stopětky“ bez stahovacích zadních okének až po nejluxusnější „stodvacítku“ GLS se čtveřicí světlometů vpředu, opěrkami hlavy a silnějším motorem.
Dáma lehčích mravů
Začátkem 80. let se do prodeje dostalo kupé nazvané Garde, jež ve výrobním programu nahradilo legendární „erko“, vycházející se Škody 100. Název Garde „kupéčko“ neneslo všude, ve Francii ho zákazníci vnímali velmi rozpačitě. Garde znamená v přeneseném slova smyslu dámu lehčích mravů. Automobilka se tedy rozhodla sáhnout do historie a vzkřísit jméno Rapid.
Z hlediska prodejů sice garde a rapidy hrály jen podružnou roli, celkem se jich vyrobilo necelých 45 tisíc, pomáhaly ale automobilce vylepšovat si pověst na Západě.
Úspěchy na severu i v rallye
Škodovky se úspěšně exportovaly nejen do země galského kohouta, ale i na britské ostrovy a do Skandinávie. Na severu Evropy byly velmi oblíbené, protože měly vynikající jízdní vlastnosti ve vlhku, na sněhu a náledí.
Největší modernizací prošla celá řada na podzim 1983. Objevil se pátý rychlostní stupeň, vznikla „stopětadvacítka“. Na západoevropských trzích byl k mání i kabriolet. Závodní Škoda 130 LR bodovala také v rallye. Toto auto v typickém modrobíločerveném zbarvení dokonce jako model vyráběla firma Matchbox.
Poslední „stotřicítka“ opustila Škodu v roce 1990, přičemž od roku 1988 se prodávala souběžně se Škodou Favorit, na jejímž vývoji Mladoboleslavští pracovali od začátku osmdesátých let.
To však rozhodně neznamenalo, že předchůdkyně Favorita hned „předají“ svá místa na silnicích. Vždyť podle statistik ministerstva dopravy je ještě v současné době provozováno 5051 vozů Škoda 105, 10 053 aut Škoda 120 a 2054 automobilů Škoda 125. Menší počty pak připadají na Škoda 130 (1242). Naopak první dvě pozice si z tohoto pohledu drží Škoda 135 (30 058 vozů) a Škoda 136 (13 210).
