Ekonomiky řady evropských zemí se začínají zadýchávat. A co hůře, poslední měsíce si nejlépe nevedou ani ty, které jsou pro EU podstatné: německá, která teď stagnuje, nebo třeba francouzská či italská, které mezičtvrtletně v závěru roku dokonce poklesly. Vyvstává tak otázka, jestli už se Unie tedy neocitá na kraji recese. Podle oslovených analytiků je určitá obezřetnost na místě.
Celní války, padající průmysl, koronavirus. EU na kraji ekonomické krize?
„Nemyslím si, že EU nebo eurozóna míří přímo do recese, ale už teď je zřejmé, že letošní výsledky budou horší než ty loňské. Zvlášť automobilový průmysl zůstává pod tlakem slabé poptávky mimo trh EU, kam směřuje celá třetina produkce, a sílící zelené regulace. Soustavný propad výroby aut a s ním spojený útlum průmyslu v Německu je toho jasným příkladem,“ konstatuje ekonom ČSOB Petr Dufek.
Podobný názor sdílí i analytik společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler. Přestože tempo hospodářského růstu v eurozóně zpomalilo na nejslabší úroveň za posledních šest let, o recesi stále podle něho hovořit nemůžeme. Technicky nastane, pokud HDP poklesne alespoň dva kvartály v řadě, což se zatím nestalo.
Vývoj HDP (ke konci roku 2019, v %)
Průmysl se propadá téměř v celé Evropské unii, jak vyplývá z prosincových údajů Eurostatu. Výroba rostla jen v šesti zemích. Celkově tak evropské podniky vyprodukovaly oproti předchozímu roku téměř o čtyři procenta méně.
„Samozřejmě nelze tvrdit, že měnový blok kráčí vstříc světlým zítřkům. Takový pokles předvedl tento ukazatel naposledy v prosinci 2018 a předtím na konci roku 2009. Ale obzvláště znepokojivý je fakt, že průmysl chřadne navzdory uklidňování obchodního sporu mezi USA a Čínou a výraznému uvolnění měnových podmínek,“ říká Pfeiler.
- Ekonomika eurozóny loni vzrostla o 1,2 procenta, nejpomaleji od roku 2013 – v té době se ale země platící eurem potýkaly s negativními důsledky dluhové krize.
- A ani celá Evropská unie si bez započtení Británie nevedla o moc lépe, když ekonomika loni vykázala růst o 1,4 procenta.
Evropa bude zřejmě jako Japonsko. Poroste pomaleji, míní ekonom Křeček
Podle dosud známých údajů nelze ani podle hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka předpokládat, že by ekonomika Evropské unie mířila do recese. „Evropanům spíše hrozí období ne-růstu, kdy hrubý domácí produkt bude narůstat jen velmi pomalu,“ míní Křeček.
Evropskou unii čeká podle něho pravděpodobně scénář, jaký zažívá Japonsko už mnoho let. Ačkoliv se tamní vláda i centrální banka snaží o rozpočtovou a měnovou stimulaci, ekonomika roste jen velmi pomalu.
Křeček zároveň podotýká, že ekonomika EU v posledních letech roste pomaleji než ekonomika Spojených států. „Na vině mohou být regulace, které sice brání rizikům, ale na druhou stranu brání i vyššímu ekonomickému růstu. A v případě, že se Evropské unii nepodaří zvýšit tempo růstu hospodářství, hrozí, že se během několika desetiletí sníží globální význam evropského regionu,“ říká Křeček.
Krach jižního křídla EU?
Evropská centrální banka se snaží poslední roky stimulovat hospodářský růst uvolněnou měnovou politikou, která brání propadu do recese v eurozóně. „Kdyby se však úrokové sazby zvýšily k úrovním, na které jsme dříve byli zvyklí, pravděpodobně by došlo ke krachu jižního křídla eurozóny a Evropská unie by se dostala do vážné krize,“ míní Křeček.
Současná uvolněná měnová politika v eurozóně se tak může podle něho stát novým údělem, který bude země EU provázet velmi dlouhou dobu.
Rok 2020. Dno, od kterého se Evropa odrazí?
Nicméně ani analytici Reiffeisenbank (RB) nečekají, že by letos Evropskou unii nebo eurozónu postihla recese. Podobně jako ekonom Křeček totiž odhadují, že ekonomický růst bude jen pomalejší, nicméně stále v kladných hodnotách. A přemýšlejí nad tím, zda naopak nakonec nebude rok 2020 pro ekonomiku dobrým odrazovým můstkem.
„Nepředpokládáme, že by trend ekonomického zpomalení měl pokračovat v dalších letech. Kloníme se spíše k názoru, že rok 2020 bude oním příslovečným dnem, od kterého se Evropa odrazí,“ říká optimisticky analytik RB Vít Hradil.
Podotýká však, že existuje i několik neznámých, které by do tohoto vývoje mohly zasáhnout. Hlavní otázkou podle něho je, zda i nadále odolá evropský sektor služeb riziku nákazy z průmyslu.
„Evropský průmysl byl v uplynulých letech zasažen globálními obchodními spory, protože je na rozdíl od služeb silně závislý na plynulém mezinárodním obchodu. Zároveň se ho dotkly i nové regulace emisí automobilů či ekonomické zpomalení Číny,“ vysvětluje Hradil s tím, že sektor služeb, který je v evropských zemích výrazně důležitější, zatím poklesu odolává. „Stojí totiž na domácí poptávce, která je nadále silná vlivem nízké nezaměstnanosti,“ vysvětluje.
Zpracovatelský průmysl v eurozóně (v %)
Průmysl v eurozóně podle odvětví (v %)
Pokud by pozorovaný úpadek průmyslu však vedl k vlnám propouštění, poklesla by i koupěschopnost Evropanů. A to už by podle něho nakonec zasáhlo i zmíněný sektor služeb nebo stavebnictví a mohlo tak znamenat výraznější problém.
Černá labuť koronavirus. Může ještě překvapit
Epidemie koronaviru je pak podle analytiků další fakt, který nelze opomenout. Z dostupných informací to sice zatím nevypadá, že by měla potenciál ochromit evropskou ekonomiku do té míry, že by ji stáhla do recese, nicméně oficiální čínské statistiky nemají podle mnohých odborníků pověst těch nejdůvěryhodnějších. „A nelze tak vyloučit, že rozsah epidemie ještě zaskočí,“ zamýšlí se Hradil.
Nákaza by se časem mohla stát nevyzpytatelnou „černou labutí“. Provincie Chu-pej má už nyní citelné problémy. Projevují se mimo jiné v odstávkách fabrik, jejichž výrobky slouží pro další výrobu v mnoha zemích po celém světě.
Podle odhadů agentury Bloomberg čínská ekonomika kvůli omezením prozatím funguje jen ze zhruba padesáti procent a její růst v prvním čtvrtletí proto výrazně zpomalí.
„V tuto chvíli nikdo neví, jak moc (koronavirus) ovlivní mezinárodní obchod, takže nemá smysl spekulovat a malovat černé scénáře. Jisté je jen jedno, že úvod roku bude co do ekonomických výsledků v Evropě – a rovněž i u nás – velmi slabý,“ zamýšlí se nad dalším vývojem Dufek.
Jak spočítala samotná Česká národní banka, jednoprocentní propad čínské ekonomiky by znamenal pro většinu rozvinutých zemí pokles v rozmezí 0,1 až 0,2 procenta. A výsledky pro středoevropský region naznačují o něco silnější odezvu, konkrétně propad o 0,27 procenta.
„Ekonomiky zemí Latinské Ameriky jsou daným šokem v krátkém období postiženy více než středoevropské země, avšak permanentní dopad je následně obdobný. Nejvíce jsou přitom přirozeně zasaženy ostatní země v Jihovýchodní Asii,“ zmiňuje ČNB.
Jinou analýzu si udělala Patria Finance. Podle hlavního ekonoma společnosti Jana Bureše čísla ukazují, že hodně záleží na tom, zda epidemie primárně zasáhne pouze sektor služeb nebo nakonec výrazněji naruší i fungování čínského průmyslu. „Pak by zejména dopad na Německo zkoušené skoro dva roky průmyslovou recesí byl výrazný a i dozvuky v Česku by byly citelnější,“ vysvětluje.
Analýza přitom rozebírá dva scénáře. V prvním nechali propadnout čínské HDP kumulativně o zhruba dva procentní body v důsledku propadu sektoru služeb. Předpokládá se tady relativně výrazný pokles poptávky po finálních dovozech v čínském sektoru služeb, a to o dvacet procent jednorázově. Ukázalo se ale, že tento šok má relativně omezené dopady mimo Čínu a její bezprostřední okolí.
„I v případě vůči Číně relativně exponovanému Německu jsou odhadované dopady malé – pod desetinu procentního bodu na HDP a v případě Česka ještě nižší,“ přibližuje Bureš.
Co když nákaza ovlivní v Číně průmysl
Situace je však daleko dramatičtější, pokud podobným šokem jako služby zatížíme i čínský průmysl. „Narušení globálních průmyslových řetězců by zasáhlo sousední Německo mnohonásobně více – v námi definovaném šoku o tři desetiny procentního bodu a dopad do Česka by byl jen o něco málo menší, téměř dvě desetiny procentního bodu,“ dodává.
Pokud nákaza ale relativně brzy ustoupí, evropská ekonomika utrpí jen dočasnou ,ránu‘. A prognózy podle Pfeilera zatím spíše naznačují, že by nemoc pořád ještě neměla způsobit recesi.
„Už tento týden vyjdou předběžné indexy nákupních manažerů za únor, které ukáží, jak se nejistota podniků spojená s koronavirem podepíše na reálné ekonomické aktivitě. V eurozóně se očekává pokles oproti předchozímu měsíci,“ říká. Pokud však čísla vyjdou výrazně pod odhady, může se podle Pfeilera přece jen hrozba recese v následných kvartálech ukázat jako reálnější.
Cla na evropská auta jsou zatím u ledu, ale…
Podle ekonomů je dobré nezapomínat také na to, že nad Evropou nadále visí hrozba vyšších cel, kterou americký prezident Donald Trump zamýšlí uvalit na evropské automobily. „Tuto otázku na podzim sice dočasně uložil k ledu, nicméně plánuje se k ní znovu vrátit v jarních měsících,“ konstatuje Hradil.
Na druhou stranu je možné i to, že vzhledem k volebnímu roku, který ve Spojených státech běží, Trump nebude chtít ohrozit své znovuzvolení konfliktem s Evropou a případná cla opět odloží až po volbách.
„Evropa je totiž mezi Američany relativně oblíbená a případný spor by mohl ohrozit růst tamní ekonomiky, což je důležitý faktor pro amerického voliče. Nebylo by to ovšem poprvé, kdy by Trump trhy překvapil a cla skutečně zavedl,“ dodává Hradil.
Slabý výkon Německa
Nejen celkový evropský, ale i německý HDP podle očekávání skončil hůř, než statistici původně očekávali. Na konci roku stagnoval. A poklesl i ten italský nebo francouzský. V případě toho německého se tak podle ekonomů děje v důsledku hlubokého propadu průmyslu ke konci roku 2019.
„Jeho pád byl nejrychlejší za posledních deset let, a to ještě předtím, než se na scénu dostal koronavirus. Slabý výkon Německa ve čtvrtém kvartále ovšem do jisté míry souvisí s vyprcháváním jednorázových pozitivních impulsů z podzimu 2019, kdy se řada britských firem předzásobovala kvůli strachu z divokého brexitu a pomáhala tak dočasně průmyslu ke stabilizaci,“ konstatuje Bureš.
To ostatně potvrzují i komentáře německých statistiků, které ukazují na negativní příspěvek zahraničního obchodu.
„Pro start do roku 2020 jsme byli naladěni lehce pozitivně díky slabšímu obchodnímu napětí a pozitivnímu vývoji předstihových ukazatelů a prosté skutečnosti, že výroba řady odvětví především německého průmyslu je tak nízko, že těžko sázet na další výraznější propady. Nicméně koronavirus vnesl do hry novou nejistotu a podle našich analýz je to opět Německo, které je teoreticky nejvíce zranitelné,“ dodává Bureš.
Nepříjemná je ovšem podle něho skutečnost, že ve vleku delší průmyslové recese začíná pomalu, ale jistě slábnout spotřeba německých domácností.
Eurozóně jako celku ani podle Bureše prozatím recese nehrozí. „A to díky tomu, že některé její části si stále vedou velice dobře, jako například Španělsko. A jiné kouty nejsou tak závislé na obchodě s Čínou. To je případ Francie, kde pozitivní roli může sehrát odeznívání stávek,“ dodává Bureš.
Průmysl téměř všude přibrzdil (zdroj: ČT24)
Česká ekonomika roste stále rychleji než průměr Evropské unie jako celek
Další kondice eurozóny a zejména Německa je klíčová i pro českou ekonomiku, která ve vleku slabého Německa na konci roku 2019 rostla nejpomalejším tempem za posledních šest let. A letos bude opatrně nabírat dech podle analytiků až v druhé polovině roku.
Vývoj v německém průmyslu bude ale podle analytiků klíčový. „Nejen, že průmyslová produkce v prosinci propadla nad očekávání a meziročně byla o téměř sedm procent nižší, také dvouciferný propad ve výrobě automobilů v Německu naznačuje, že tamní sektor se potýká s problémy, které nemusí z titulu příchodu nových přísnějších emisních limitů brzy skončit,“ připomíná Seidler.
Slabší čísla z prosincového průmyslu byla koneckonců patrná napříč Evropou. „To však může souviset i s jiným rozložením celozávodních dovolených napříč svátky, prosincové hodnoty bývají často hodně rozkolísané a není nutné na jejich základě dělat silné závěry,“ zmiňuje jeden z dalších pohledů na věc Seidler.
Průmysl v Evropě
Dobrou zprávou podle oslovených ekonomů je, že česká ekonomika roste stále rychleji než průměr Evropské unie jako celek. To je podle nich přirozené u takzvaně konvergujících ekonomik, které se snaží dohnat vyspělejší trhy.
„S tím, jak naše země bohatne, tak by se tempo, kterým doháníme Západ, mělo začít snižovat. To alespoň předpovídá ekonomická teorie, která funguje v dlouhých obdobích. Krátkodobě se od dlouhodobých trendů ale může odchýlit,“ dodává Křeček.
Výhledy ministerstva financí na letošní růst české ekonomiky ve výši dvou procent považují analytici RB za vcelku střízlivý a nemají s ním větší problém, podle některých analytiků je ale reálné, že HDP poroste míň. Varovné jsou však podle Hradila spíše nedávné signály o klesající vůli k transparentní komunikaci ministerstva směrem k veřejnosti.
„Hlavně tedy nový ‚ořezaný‘ formát měsíční zprávy o plnění státního rozpočtu, či chladnoucí ochotu ministerstva podrobit se kontrole nezávislého expertního orgánu, tedy Výboru pro rozpočtové prognózy,“ upřesnil Hradil.