Praha - Poplatky za roaming srazili europoslanci letos v dubnu na nulu. Volat ze zahraničí za stejné ceny jako v Česku bychom měli nejpozději od roku 2016. Telekomunikace ale zdaleka nejsou jediným odvětvím evropské ekonomiky, kde stále přetrvávají hranice mezi členskými státy. Zvlášť v době dovolených bijí do očí také bankovní poplatky. Výběr z bankomatu v cizině nebo platba za ubytování v eurech na účet majitele penzionu v cizině vyjdou klienta i na několik stokorun. Neměl by tedy Brusel začít měřit bankám stejným metrem jako mobilním operátorům?
Po snížení poplatků, které banky účtují za převody do zahraničí, volá novopečený český europoslanec Miroslav Poche (ČSSD). Argumenty bank, že poplatky odrážejí náklady spojené se zpracováním platby v cizí měně, považuje za liché. „Některé banky stejnou platbu provedou za částku pohybující se v řádech desítek korun, nikoliv stovek. Chápu, že konkurenční boj mezi bankami je regulován samotným trhem, ale neměl by zde existovat strop pro některé typy poplatků?“ vyzývá politik.
Ze sazebníků českých bank
Například klient České spořitelny zaplatí za převod peněz do zahraničí 220 korun. Levněji ho vyjde jen platba na účet ve Slovenské spořitelně. Tady Česká spořitelna účtuje jen padesátikorunou. Přijetí platby v ČR zaslané z účtu u Slovenské spořitelny je pak zcela zdarma, zatímco za platby z jiných evropských bank účtuje Česká spořitelna svým zákazníkům stokorunu.
Na opačném konci žebříčku cen zahraničních plateb stojí například mBank. U té je možné peníze do ciziny poslat zdarma a bez poplatku je může klient banky také přijmout. Podobné rozdíly mezi jednotlivými bankovními domy panují také například v poplatcích za výběr z bankomatu. Zatímco třeba u UniCredit Bank zaplatí klient 100 Kč plus 0,5 % ze sumy, kterou vybral, Čecha s účtem u Airbanky vyjde výběr z jakéhokoliv bankomatu na území EU jen na 25 korun.
Jenže jak varují někteří experti: nucenou regulací by si klienti bank zdaleka polepšit nemuseli. „Já, ač letitý kritik bankovních poplatků, jsem zásadně proti jakékoliv cenové regulaci, protože ta se neomylně a jednoznačně zobrazí v tom, že klientům se v lepším případě zdraží jiné služby, v horším případě se to v sazebnících zakamufluje tak, že to klient jakoby nepozná. Ale přitom zaplatí víc,“ řekl portálu ČT24 provozovatel serveru BankovniPoplatky.com Patrik Nacher.
Stejného efektu se odborníci ostatně obávají také v případě poplatků za roaming. Jenže narozdíl od telekomunikací mají u přeshraničních plateb banky mnohem větší prostor, jak poplatky před zákazníky „ukrýt“. Vzhledem k tomu, že Česká republika neplatí eurem, je nejjednodušším pomocníkem měnový kurz. Jeho výši klient těžko uhlídá, protože se mění ze dne na den a mezi jednotlivými bankami se může někdy lišit v případě eura třeba i o korunu.
Podobné je to i u jiných měn. „Jeden klient platil kartou tisíc kun, a zatímco u jedné banky mu z účtu odečetli 3 700 korun, tak druhý den u jiné banky, když platil stejnou částku, mu strhli 4 600 korun. Rozdíl 900 korun je neuvěřitelný,“ ilustruje současný stav Patrik Nacher. Méně výhodný kurz přitom podle něj banky obvykle účtují právě u transakcí, které nabízejí zdarma.
Místo regulace transparentnost
Místo regulace by tak bylo podle Nachera vhodnější prosadit v rámci EU co možná největší transparentnost. Pokud by například všechny banky zúčtovávaly zahraniční platby ve stejném kurzu, byly by poplatky tím jediným, v čem by si mohly konkurovat a podle čeho by zákazník při pouhém pohledu do sazebníků poznal, která banka je pro něj nejvýhodnější.
Transparentnost poplatků místo jejich regulace je prioritou také pro Českou národní banku (ČNB), která na bankovní sektor v ČR dohlíží. „Zastáváme názor, že má-li klient jasnou a srozumitelnou informaci o výši poplatků za jednotlivé produkty či služby, měl by být schopen sám si vybrat produkt či službu od dodavatele, jehož cena je pro něj přijatelná,“ podtrhla v rozhovoru pro portál ČT24 Kateřina Bartůšková z odboru komunikace ČNB. Zahraniční platby však zatím v hledáčku ČNB aktuální nejsou, posvítit si chce spíš na hypotéky.
Regulace poplatků v praxi
Že nemusí být nařízená regulace bankovních poplatků účinná, si už Češi v minulosti vyzkoušeli. Například místo poplatků za zrušení účtu zakázaných v roce 2009 zákonem, začala zhruba polovina bank obratem účtovat poplatky za každý trvalý příkaz nebo inkaso, které bylo nutné při zrušení účtu ukončit.
„Diktát“ z Bruselu
Brusel se však v porovnání s ČNB staví k regulaci poplatků a striktním pravidlům pro banky napříč Evropou příznivěji. Již několik let nařizuje evropská směrnice, že poplatky účtované za přeshraniční platby v eurech nesmí být vyšší než za eurové vnitrostátní platby. Na sazebníky českých bank má však tato směrnice jen mizivý dopad. Protože se v Česku neplatí eurem, neváhají banky účtovat stokorunové poplatky i u vnitrostátních europlateb.
Letos si pak bruselští politici vzali na mušku poplatky, které banky účtují obchodníkům za transakce platební kartou. Počátkem dubna europoslanci v prvním čtení schválili jejich zastropování. Platba kreditní kartou by tak podle návrhu nové unijní směrnice neměla stát víc než 0,3 % hodnoty transakce. U debetních karet by to nemělo být víc než 7 eurocentů, nebo 0,2 % hodnoty platby v závislosti na tom, která částka je nižší.
To by mělo mít podle Evropské komise zásadní dopad na ceny zboží a služeb v EU. Ač je totiž pro spotřebitele podle sazebníků platba kartou většinou zdarma, obchodníkům banky na poplatcích za využití karet naúčtují každoročně více než 10 miliard eur (kolem 28 miliard korun). O tyto náklady pak prodejci navyšují ceny zboží na pultech svých obchodů.
Podle odhadu Pabla Zalby, španělského zpravodaje návrhu v europarlamentu, by měly nejvýrazněji pocítit zastropování bankovních poplatků východoevropské země, kde jsou v důsledku menšího rozšíření platebních karet poplatky nejvyšší. Například v Polsku si nyní banky účtují za platbu debetní kartou průměrně 1,6 % hodnoty transakce. Překvapivě vysoké jsou poplatky také v Německu, kde se za platbu kreditkou průměrně připlácí 1,8 %.
Jenže osud novinky zůstává nejistý. I když jí podle informací českého ministerstva financí fandí většina členských zemí, představy o podobě této regulace napříč Evropou se různí. „Diskuze v současnosti probíhá o tom, jakým způsobem má být stanovena maximální výše poplatků,“ uvedla Tereza Peprníková z tiskového oddělení ministerstva financí.
A navíc, až pravidla doladí členské státy, bude o nich muset znovu rozhodnout Evropský parlament. Avšak vzhledem k tomu, že jeho složením zamíchaly květnové volby, není jisté, zda se budou chtít noví europoslanci k návrhu svých předchůdců vůbec vracet. České ministerstvo by přitom uvítalo, aby směrnice spadla se stolu a místo Bruselu vzhledem ke zkušenostem z minula o bankovních poplatcích rozhodoval raději trh.
