Praha - Britská vláda prodala práva na provoz vysokorychlostní železnice High Speed One, která spojuje Londýn a Eurotunel pod kanálem La Manche. Trať bude třicet let provozovat konsorcium dvou kanadských penzijních fondů a britské vládě za to zaplatí 2,1 miliardy liber (v přepočtu skoro 60 miliard korun). Prodej má Británii pomoci snížit rozpočtový schodek a na koleje přilákat další dopravce. To se ale nelíbí tamním odborům.
Kanadské konsorcium přeplatilo všechny ostatní zájemce o vysokorychlostní trať, jeho štědrá nabídka překvapila i vládu, která počítala, že jí prodej vynese zhruba 1,5 miliardy liber. „Je to skvělá zpráva pro daňové poplatníky, železnici i cestující. Je to hlasování o důvěře ve Velkou Británii a budoucnost vysokorychlostní železniční dopravy,“ prohlásil britský ministr dopravy Philip Hammond. Přínosem bude prodej i pro britský státní rozpočet. Ten nabobtnal na 11 procent hrubého domácího produktu ostrovního království a jeho snižování má stát místa skoro půlmilion britských státních zaměstnanců.
Do správy kanadských penzijních fondů jde 109 kilometrů trati. Starat se budou také o nádraží Londýn Saint Pancras, Stratford a Ashford. Z provozu jim s největší pravděpodobností potečou tučné zisky. Jen dopravci ročně na licenčních poplatcích zaplatí čtvrt miliardy liber. Trať využívá hlavně společnost Eurostar, do hry se ale hlásí i Deutsche Bahn.
„S nejvyšší pravděpodobností by to měla být metoda, kdy na tom všichni vydělají, britská vláda je trochu klidnější, protože dostane peníze, a kanadské fondy penzijní mají atraktivní dlouhodobou investici, relativně stabilní, s vysokými dividendami,“ komentoval prodej práv na provoz železnice analytik společnosti Cyrrus Jan Procházka.
Odbory proti privatizaci
Už ne s takovým optimismem jako vláda a analytici se na prodej britské železniční vlajkové lodi dívají odbory. „To je jen další akt politického vandalismu na britských železnicích. Prodají jejich nejmodernější část za pakatel, jen aby zahladili deficit způsobený bankéři a spekulanty,“ zlobí se předseda železničních odborů Bob Crow.
Vláda si ale z jejich nesouhlasu příliš nedělá. Naopak uvažuje o dalším prodeji práv ke státnímu majetku. Investoři by se tak v budoucnu mohli ucházet třeba o přístav Dover.
Z Britů by si mohli vzít příklad i Češi
„Je to určitě i ukázka pro Česko, pro budoucí penzijní reformu, že existují silné penzijní fondy, které jsou schopny kupovat investice typu takovýchto železničních operátorů,“ podotkl Procházka. Kromě železnic by penzijní fondy mohly investovat třeba do dálnic, telekomunikací, nebo přenosových soustav. V Česku jsou ale jednání o změnách důchodového systému teprve na začátku – a podobné silné fondy tady zatím chybí.
