Praha - Před dvaceti lety dostali Češi poprvé možnost založit si stavební spoření u vůbec první AR Stavební spořitelny. Stát střadatelům tehdy ročně připisoval příspěvek až 25 procent. Po dvou dekádách už lidem přidává maximálně jen dva tisíce korun. „Tak výhodné, jako to bylo v roce 1993, už to nebude nikdy,“ říká generální ředitel Raiffeisen stavební spořitelny Jan Jeníček.
V Česku bylo stavební spoření v roce 1993 úplnou novinkou. Pro řadu lidí znamenalo jízdenku z paneláku do vlastního rodinného domu. „Když jsme čekali dceru, rozhodli jsme se, že to bydlení musíme řešit,“ prohlásila Eva.
Stát jí a dalším střadatelům před dvaceti lety připisoval štědře každý rok na účet částku v průměru o výši tehdejšího měsíčního platu. Navíc i jí se tehdy vyplatil úvěr přes stavební spoření.
„Na začátku byl nedostatek volných finančních prostředků u hypotečních bank, ale ten záhy pominul, takže to byla výhoda pěti bankovních domů, jejichž klientům platil stát příspěvek na podstatně vyšší úrokové sazby. Zajišťoval jim výrazné zhodnocení jejich finančních prostředků,“ okomentoval vývoj Tomislav Šimeček, předseda Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí.
Celkem si Češi od té doby takto půjčili 620 miliard korun. Stavební spoření je populární i nyní. Smluv k aktivním účtům je v Česku dodnes přes 4,5 milionu.
„Produkty jednotlivých stavebních spořitelen jsou prakticky totožné. Nabízejí zejména své dobré jméno, protože to bylo právě stavební spoření, na kterém se lidé naučili spořit,“ prohlásil Josef Rajdl, vedoucí analytik Fincentra.
I v současné době renomé stavebního spoření přitahuje nové klienty. Po dvaceti letech ovšem stát přidává ročně maximálně dva tisíce korun. Ministerstvo financí navíc plánuje přísnější podmínky státního příspěvku. Chce, aby peníze dostávali jenom ti, kteří je použijí na bydlení.
Nové trendy v bydlení? Satelity už tolik neletí
Podle Šimečka se dříve velmi populární stěhování do satelitů stává spíš záležitostí luxusní. „Dostává se to do vyšší kategorie,“ konstatoval Šimeček. Pořád ale platí, že centra měst nejsou v oblibě, a to kvůli vysoké ceně nemovitostí, ale i nesnadnému parkování. Tento fenomén vylidňování center se podle Šimečka týká celého světa.
