Ve věku třiadevadesáti let zemřel válečný veterán Antonín Štícha. Muž, který za druhé světové války spolupracoval s odbojem a zapojil se do Pražského povstání, služební postup mu byl zastaven v roce 1968 kvůli nesouhlasu se sovětskou invazí. Hodnost plukovníka získal při rehabilitaci v roce 1990. O jeho smrti informovalo ministerstvo obrany.
„To, co s pocitem odpovědnosti opravdového vojáka vykonal od 90. let až do současnosti ve prospěch Českého svazu bojovníků za svobodu, je nejen jeho duchovním odkazem, ale také důstojným pomníkem jeho nezištné a obětavé práce,“ uvedl v kondolenci Štíchově dceři ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Štícha byl do loňského června dlouholetým místopředsedou svazu bojovníků za svobodu.
Antonín Štícha se narodil 13. dubna 1924 v Podmoklech nad Labem. Ve 14 letech musel s rodinou sudetské pohraničí opustit, odstěhovali se do Prahy. Za války jako člen Sokola dělal spojku, až do heydrichiády vozil vlakem tajné materiály. Byl nasazen na práci v Německu do továrny na letadla Junkers. Po udání, že dává jídlo vězňům z koncentračního tábora, kteří v továrně pracovali, skončil v pracovním táboře.
Život s tankem
Při spojeneckém náletu z tábora utekl, dostal se zpátky do Prahy, vyslýchalo ho gestapo. Pražského povstání se zúčastnil jako člen jednotky 1. praporu střelce Jana Čapka. Rok po osvobození absolvoval školu důstojníků tankového vojska v Milovicích a stal se velitelem čety u tankové brigády. U tankového vojska později prošel řadou velitelských funkcí, učil také na vojenských katedrách. Po roce 1968 zde pracoval jen jako starší učitel bez možnosti služebního postupu.
Rehabilitace se Štícha dočkal po listopadové revoluci, vedle Českého svazu bojovníků za svobodu byl činný také v dalších spolcích a organizacích. V roce 1999 obdržel Štícha Záslužný kříž ministra obrany ČR třetího stupně, stejné vyznamenání druhého stupně dostal letos v květnu.
