Konverzace, telefonické hovory nebo jen poznámky, které lidé zaznamenali v pražských ulicích či městské dopravě. Ty nejlepší teď shrnuje nová kniha Odposlechnuto v Praze, která vznikla z příspěvků ve stejnojmenné facebookové skupině. Ta funguje téměř deset let a shromažďuje zážitky víc než stovky tisíc jejích členů.
Oči na displeji mobilního telefonu, na uších sluchátka. Mezilidská konverzace je v pražských ulicích nebo hromadné dopravě stále větší raritou. Pokud ale člověk nějaký rozhovor zaslechne, často to už opravdu stojí za to.
Inspirovaná skupinou Overheard in New York vznikla v Česku na Facebooku skupina Odposlechnuto v Praze. „Funguje to tak, že běžní lidé do této skupiny sdílejí příběhy, které zaslechnou v Praze. Jsou to mnohdy příhody vtipné, z běžného života,“ říká jeden ze správců skupiny Odposlechnuto v Praze Peter Chalupianský.
Ukázka: Přede mnou jde krásná slečna a na vodítku má Huskyho. Zastaví ji babička se slovy: „Jeeee, to je ale krásný pejsek, jak se jmenuje?“ Slečna odpoví: „I don't understand!“ Načež babička: „Joo ahaaa, ty seš ale krásnej Ajdonandrstend!“
Ke skupině se připojují nejen Pražané, ale i návštěvníci hlavního města nebo turisti. Jen za poslední rok přidali tři tisíce podobných kuriozit. Ty nejlepší vyšly v knižní podobě. „Příspěvků ve skupině bylo zhruba 12 tisíc, ty jsme si seřadili podle počtu lajků a pak jsme vybírali zhruba v osmi lidech ty nejvtipnější, ty které nás nejvíc oslovily,“ uvedl Chalupianský.
Ukázka: Před chvílí tramvaj číslo 5, muž do telefonu: „No hele, tak jsem byl včera u toho psychiatra a dal mi nějaký prášky na uklidnění, prý abych nikoho nezabil… No fakt no… Hele musim končit, lidi na mě blbě koukaj a já si ty prášky ještě nevyzvedl…“
„Ta skupina je takzvaně dobře moderovaná, to znamená, že se tam nepouštějí nesmysly, filtrují se trolové - lidé, kteří chtějí tu zábavu kazit,“ uvedl analytik IT Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Petr Koubský.
Ukázka: Dnes na Lazarské stojí slečna se psem a v ruce kelímek s colou a nepřítomný pohled. Kolem jde paní, zastaví se, vytáhne peněženku a hodí slečně do coly desetikorunu. Cola vyprskne, slečna se vyděsí a vyhrkne: „Ale já nežebrám!“
Kniha hlášek nemá pomoci jen zvednout náladu. Výtěžek z jejího prodeje půjde na nákup speciálních pomůcek pro nedoslýchavé, aby i oni mohli po Praze začít odposlouchávat, dodává redaktorka ČT Vladimíra Junková.
