Praha - Křesťanský svátek si připomíná Velký pátek, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. Tento den je proto je prožíván ve znamení přísného půstu, smutku, ticha a rozjímání. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Přibližně v tento čas se proto scházejí věřící ke zvláštní bohoslužbě. Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu. V Česku se o totéž zatím neúspěšně snaží senátoři. Katolická církev na Velký pátek jako jediný den roku neslouží mše. Na připomínku Kristova utrpení se v kostelích konají jen zvláštní večerní obřady. Podobně jako na Květnou neděli jsou zpívána evangelia o Ježíšově smrti. Bohoslužby se naopak konají u protestantských církví.
Z hlediska historického je existence Ježíše Krista zaručena. Nicméně, zda jde skutečně o mesiáše, to je podle historika Petra Kubína záležitost víry. Proti Ježíšovi byl veden jednoduchý proces. „Byl obviněn z velezrady, židovská velerada jej nařkla, že se považuje za židovského krále a takto byl ten spor předložen civilnímu správci prefektu Pontiu Pilátovi, který ze strachu, aby nebyl obviněn, že toleruje vzpouru, tak vyhověl veleradě a dal Ježíše popravit,“ komentoval pro ČT smrt Ježíše Krista historik Kubín. Podle něj Ježíš zemřel s velkou pravděpodobností 7. dubna roku 30, a to ve věku 37 nebo 38 let.
Lidová tradice vypráví o údajném otevírání pokladů ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí, popřípadě otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Podle pověsti se v tento den otevírá i památná hora Blaník. Na Velký pátek běžel každý ještě před východem slunce k potoku, aby se v něm umyl. To vše kvůli údajné ochraně před nemocemi.
Velký pátek s sebou přináší i různé zvyky
Na Volyňsku se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu. To je mělo podle pověsti ochránit před bolením zubů. Hlas zvonů nahrazovaly řehtačky různých tvarů a velikostí. Řehtačky oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, na mnoha místech děti s řehtačkami honily Jidáše - vybíral se zrzavý chlapec.
V krajích s tradicí plátenické výroby se předly tzv. „pašijové nitě“, kterými se pak dělalo na šatech několik stehů - to mělo ochránit před zlými duchy. Švadleny se snažily ušít z pašijových nití košile. Ty prý měly zázračnou moc uchránit svého majitele před bleskem. Nepralo se prádlo, protože se věřilo, že by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
Velký pátek v zákoně
Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu. Velký pátek uznávají za oficiální svátek například Velká Británie, Irsko, Finsko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a v neposlední řadě i Slovensko. V Dánsku a Norsku je svátkem i Zelený čtvrtek.
Ve většině německých spolkových zemí platí na Velký pátek (podobně jako v Den národního smutku) zákaz pořádání tanečních slavností a sportovních akcí.
V Česku usilují o obnovu Velkého pátku jako dne pracovního volna například senátoři Martin Mejstřík, Soňa Paukrtová a Jaromír Štětina.
