Praha - "Přicházím od sochy svatého Václava, kde jsem položil květiny na památku obětí invaze vojsk Varšavského paktu 21. srpna 1968. Byl jsem tam spolu s několika statečnými sovětskými občany, kteří měli tu odvahu, že bez ohledu na drastické následky, které to pro ně bude mít, 25. srpna 1968 na Rudém náměstí protestovali proti okupaci Československa. Těmto občanům patří náš dík. Aspoň symbolicky zachránili čest národů Sovětského svazu," těmito slovy zahájil 21. srpna 1990 tehdejší prezident Václav Havel svůj projev na Václavském náměstí. Na tomtéž náměstí, kde ještě rok před tím komunistická policie brutálně rozehnala dav demonstrantů. Havel tehdy také poprvé varoval před nástupem šedé mafiánské ekonomiky.
Poprvé se tehdy mohli lidé svobodně sejít a vzpomenout událostí srpna roku 1968, kdy, jak Havel v projevu řekl, „pět armád Varšavského paktu, spojených s několika zdejšími spiklenci, přepadlo naši zemi, aby proces, který tehdy začal a který byl výrazem probouzejících se nadějí našich národů, krutě potlačili. Dík této agresi byl u nás instalován jeden z nejkonzervativnějších komunistických režimů sovětského bloku, který se pak nemilosrdně mstil všem, kdo usilovali o obrodu naší společnosti, a který napáchal nezměrné škody, jejichž rozsah vlastně až teď plně poznáváme.“
„21. srpen 1968 si dnes připomínáme ve zvláštní atmosféře: v atmosféře všeobecného neklidu, všeobecné nervozity … V mnoha obcích vládnou titíž lidé, kteří v nich vládli dříve … Není pravda, že tato revoluce selhala. Ona prostě jen neskončila … Ztratili jsme dvacet let a už si nemůžeme dovolit ztratit ani den.“
Vzpomínkové akce začaly tehdy již hodinu po půlnoci. Na pěší zóně Václavského náměstí otočili za pomoci jeřábu příslušníci vojsk federálního ministerstva vnitra tank T 55 na bok, věží směrem k Národnímu muzeu, hlavní namířenou k tehdejšímu Domu obuvi. Na podvozku se zespodu objevil červený nápis Solidarnosc a modročervený znak OF.
Na mnoha místech celé republiky se v průběhu srpnových dnů konala řada vzpomínkových akcí. Například v Pelhřimově byla otevřena výstava Pozůstatky totality, v Táboře zase vysílal městský rozhlas od rána autentické materiály z roku 1968 spolu s písničkami Karla Kryla, v domě U Zlatého klíče v Karlových Varech zase připravili výstavu Fotografií, které jsme neměli nikdy vidět. Na 50 fotografiích zachytil fotograf Oldřich Bečvář první den okupace naší vlasti vojsky Varšavské smlouvy v Praze - hned druhý den emigroval. Kromě vážných akcí zvolili studenti AMU i trochu zlehčující pohled: k největším atrakcím patřila možnost vyfotografovat se u pravé sovětské polní kuchyně připravující invazní guláš nebo u humorné makety tanku s rudou hvězdou.
„Na Václavském náměstí však několik jednotlivců vytvořilo malé diskusní skupiny a pokoušeli se připoutat na sebe pozornost. Nebylo jich mnoho a nedařilo se jim to…“
Nicméně hlavním místech vzpomínkových akcí bylo pražské Václavské náměstí, které spolu s přilehlými ulicemi bylo mnohokrát dějištěm demonstrací proti okupaci Československa vojsky Varšavského paktu. Normalizační režim účast na nich přísně zakazoval a trestal.
Československo, které v roce 1990 mílovými kroky spělo k demokracii, mělo v tu chvíli před sebou dva hlavní úkoly. Kromě ekonomické transformace to bylo právě dokončení odsunu sovětských vojsk. Odsun, který byl stvrzen smlouvou již v únoru 1990, byl nakonec rekordně rychlý - trval rok a půl, což v porovnání s 22 lety a 10 měsíci pobytu sovětských vojsk byla skutečně krátká doba.
