Brno – Zvenku vypadá jako miniaturní verze malého městského auta, uvnitř je volant i bezpečnostní pás. Chybí jen sedadlo pro řidiče. Vozítko Elbee je totiž učeno lidem na vozíku. Na rozdíl od jiných speciálně upravených aut si ale invalidé nemusejí přesedat – dovnitř najedou rovnou s celým vozíkem.
Unikátní miniauto usnadní život lidem na vozíku
František Trunda z Brna přišel před deseti lety o obě nohy až v kyčli. Zhruba ve stejné době začali konstruktéři budovat prototyp vozítka Elbee. Když se o něm dozvěděl z novin, rozhodl se, že je to přesně to, co potřebuje. „Hned jsem tam telefonoval a tak se stalo, že jsem byl první zákazník. Ještě než bylo vozítko vyvinuté, měl jsem u nich objednávku,“ vzpomínal osmašedesátiletý Trunda.
Na speciální vozítko čekal šest let, tak dlouho trvalo, než prototyp získal všechna povolení a dostal se do výroby. Jako první zákazník měl taky možnost převzít si ve středu první vyrobený kus. „Už nemusím čekat, až mě někdo odveze. A důležité je, že jedete na svém vozíku. Stačí se připásat a jedu,“ chválil si první majitel.
GALERIE
videogallery_442724
Nápad spočívá ve výklopném předním dílu. Ten se zvedne a zároveň se z vozítka vysune nájezdová rampa. Řidič na vozíku tak dovnitř jednoduše zacouvá, kryt zavře a může vyjet, aniž by složitě přesedával na sedadlo auta. S vozítkem pak může vyrazit v podstatě kamkoliv, včetně dálnice. „Je schváleno pro provoz na evropských komunikacích a může tak na jakoukoliv silnici v rámci EU,“ potvrdil projektový manažer Ladislav Brázdil. Při cestě po městě lze dva a půl metru dlouhé miniauto zaparkovat čelem k obrubníku, odkud může vozíčkář vyjet přímo na chodník.
„Je to světový unikát. Žádné podobné vozidlo se ve světě nevyrábí,“ dodal Brázdil s tím, že firmě už se přihlásilo 150 zájemců. Pohodlí ale není zadarmo, pomůcka vyjde na 400 tisíc korun. První zákazník František Trunda si na něj našetřil sám. „V létě si zajedu do Jedovnic, na vozíku se projedu kolem rybníka,“ těší se nový majitel. Pirátem silnic ale prý nebude. „Budu jezdit maximálně osmdesátkou. Nechci jezdit rychle, na to už nejsem. Kam bych spěchal,“ uzavřel Trunda.