Liberec – Záplavy berou všechno a nikoho a nic neušetří. Přinášejí strach, zoufalství a bezmoc. Ale také pozoruhodné příběhy lidí, kteří obětem pomáhají, i když i jejich domovy jsou zdevastované. Ani hasiče, policisty a starosty voda nešetřila. Přesto mnozí z nich své blízké neviděli již řadu dní a nemohou tak zachraňovat svůj majetek. Svých činů ale nelitují.
Vladimír Stříbrný je člověk, na kterého se obrací celá obec. Na vysílačky a telefony mu nestačí ruce. Od soboty naspal jenom několik hodin. Skoro už nemůže mluvit. „Ještě trochu sil mám, hlavně aby to fungovalo,“ svěřuje se unavený starosta Heřmanic Vladimír Stříbrný. „Na té obci je to všechno na starostovi a je otázka, jakým týmem je obklopený,“ dodává starosta moravského Bělotína Eduard Kavala.
Starostu Heřmanic přijeli podpořit lidé z už čtyřikrát zaplaveného Bělotína a přivezli i cisternu. Vladimír Stříbrný rozhoduje, u koho pomůže. Škody u sebe doma neřeší. „Mé rodině pomáhají jiní. Má rodina je zapojená do celé této akce, moje žena vaří, můj syn také pomáhá. Jezdí s náklaďákem a odváží nepořádek po záplavách,“ vysvětluje Vladimír Stříbrný.
Jiří Vondra je policista. Když přišla povodňová vlna do Hrádku nad Nisou, zachraňoval v domech těsně u Nisy lidi i jejich majetek. Když se o pár hodin později dostal na druhý břeh řeky domů, nebylo už co zachraňovat. Celé první patro domu bylo pod vodou i s vybavením. „Je to normální policejní práce. Pomáhali jsme, člověk to tak nebere. Nejdřív jsou lidé a rodina je momentálně až to poslední,“ uvádí Jiří Vondra, policista zasahující při povodních. „Všechno je pryč, ale jsou lidé, co jsou na tom ještě hůř než já, já mám alespoň dům,“ uzavírá manželka Hana Vondrová.
Pomoc potřebují i ti, kdo pomáhají. Hasičský sbor Libereckého kraje ví o devíti hasičích, kteří přišli o všechno a doma ještě vůbec nebyli. Teď je velitelé přesvědčují, že domů musejí a mají na to nárok.
