Praha - Sněmovní evropský výbor dnes na svém jednání doporučil schválit Lisabonskou smlouvu. Vše kolem ní už bylo podle něj řečeno a s rozhodnutím by se nemělo otálet. Pro dokument hlasovalo 12 zákonodárců, mezi nimi i pět členů ODS. Proti byli čtyři poslanci z řad KSČM a ODS. Podle poslance ODS Jana Bauera potvrzuje dnešní rozhodnutí fakt, že ratifikaci je ochotna podpořit přibližně polovina poslanců ODS. Nevyloučil ale možnost, že se hlasování ve výborech může od hlasování na plénu lišit. Zahraniční výbor se bude Lisabonské smlouvě věnovat 17. února. Poslanecká sněmovna by se ke schvalování mohla dostat už o den později.
„Jsem spokojený. Teší mě, že Občanská demokratická strana konečně našla odvahu přestat s prodlužováním té věci a pustit Lisabonskou smlouvu k ratifikaci,“ řekl ČT předseda zahraničního výboru Jan Hamáček (ČSSD). ODS je ve svých řadách značně nejednotná. Podle poslance ODS Jana Bauera je určitá skupina poslanců, kteří se moc neztotožňují s projektem Evropské unie jako takové. Někteří EU podporují, ale neztotožňují se s Lisabonskou smlouvou. Další jsou s výhradami připraveni hlasovat pro schválení.
Výbor navíc přijal i doplňkové usnesení, ve kterém parlamentu doporučil, aby konstatoval, že restituční zákonodárství musí i po implementaci smlouvy zůstat na českých orgánech. Parlament by měl podle výboru odmítnout i veškeré pokusy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky 2. světové války.
Poslanec ODS Petr Bratský neúspěšně požadoval odklad Lisabonské smlouvy do doby, než projdou novely o změnách v jednacích řádech: „Pokud nemám před sebou schválené usnesení o změnách jednacího řádu, tak je to v podstatě nehlasovatelná smlouva. Myslím, že se kolegové dost ukvapili.“ Stejně dopadl i návrh komunistické poslankyně Soni Markové, která chtěla o smlouvě ve výboru hlasovat až v době, kdy bude jasné, jak dopadne požadavek KSČM na referendum.
Jacques: Neustálé odsouvání ratifikace působí trapně
Podle poslankyně Strany zelených Kateřiny Jacques působí neustálé odsouvání ratifikace trapně: „Je v zájmu nás všech, abychom se posunuli k nějakému rozhodnutí a Lisabonskou smlouvu schválili. Další otálení nemá smysl.“ Ti, kteří podmiňují ratifikaci změnou jednacího řádu, měli podle Jacques přijít už před rokem: „Mohli jsme mít problém vyřešený.“
