Do začátku školního roku zbývá pár dní a pro děti, které jdou nyní do první třídy, to může znamenat náročné období. „Klíčové je, že je rodič je schopen o škole mluvit pozitivně,“ říká psycholožka Olga Kučerová. Rodiče by se naopak měli podle ní například vyhnout určitému typu humoru. Podle pedagožky Veroniky Laufkové je pro děti důležité postupné osamostatňování. „Často je to pro rodiče náročnější než pro děti,“ míní.
Do prvních tříd by mělo nově nastoupit asi 117 900 prvňáčků, tedy asi o dva tisíce méně než v loňském roce, odhaduje ministerstvo.
Olga Kučerová z Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy radí, aby rodiče před nástupem svého dítěte do první třídy nepoužívali nadsázky typu: „No jo, škola, to teprve uvidíš.“ „Obecně bych se vyhnula tomuto typu humoru,“ míní Kučerová. Doporučuje o škole mluvit pozitivně. Pokud se dítě zeptá, zda se mu bude ve škole líbit, odpověď by měla znít: „Jasně, že se ti tam bude líbit.“
Některé děti mohou být úzkostnější a například plakat, že do školy nechtějí. „Hodně často se stává, že tento typ dětí má i úzkostně nastavené rodiče, takže bych pracovala s tím, že to spolu zvládnete. Je klíčové a zásadní, aby se uklidnil rodič,“ podotýká psycholožka. Právě rodič podle ní musí ukázat, že situaci společně zvládnou.
„Pokud víte, že máte tento typ dítěte a mělo například problémy už se zvykáním v mateřské škole, informovala bych i pedagoga, což by měl být první poradenský pracovník, se kterým budete tvořit tým,“ dodala.
V případě, že se dítě například bojí, že si nenajde kamarády, psycholožka radí navést dítě do jiných situací z dřívější doby, kdy si kamarády našlo.
„Pravděpodobně chodilo do školky, má volnočasové aktivity, kde se potkává s dalšími vrstevníky a zkusila bych se ptát na to, jak si našel kamarády v jiných situacích. A tu zkušenost zkusit přenést do školy,“ doporučuje s tím, že si rodiče s dětmi mohou i promluvit o tom, jak se spolužáky zapříst rozhovor.
Budování sebevědomí
Důležitým tématem je také sebevědomí, které se podle Kučerové buduje u dětí stejně jako v dospělosti. „Dítě potřebuje zažívat situace, které zvládne samo. To znamená vystavovat je situacím, které mohou zvládnout a kde mají kompetence je zvládnout, ale zároveň by měly být trošku v takové zóně, kdy pro to musí něco udělat,“ vysvětlila.
S tím souhlasí i pedagožka Veronika Laufková z Katedry Českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která zmínila, že rodiče dítě znají a budou vědět, do jaké míry bude potřebovat jejich pomoc. „Mělo by vidět, že má naši důvěru, že to zvládne, ale zároveň jsme tam vždycky pro něj, když bude potřebovat,“ dodala Laufková.
V případě emočně náročných situací radí Kučerová s dítětem komunikovat. „Mluvit o tom, že to přijde (vypjaté emoce), ale zároveň ho naučit, aby výraznější emoce bylo schopno zvládnout,“ dodala s tím, že základem je také emoce pojmenovat, například říci: „Teď máš vztek, strach...“ a pak jej naučit základním dovednostem, jak se s nimi vypořádat, například hluboký nádech, zastavení či počítání do deseti.
„U prvňáčků je hrozně důležité, aby věděli, že můžou jít i za učitelem,“ podotýká psycholožka a dodává, že pro dospělé se to zdá jako samozřejmost, ale pro dítě je to náročné.
„Musí v tom vidět smysl“
Většinu dětí škola baví a těší se do ní. Důležité pak je, aby tento pocit v nich zůstal co nejdéle. „Musejí v ní vidět smysl, že jde o místo, kde se naučí něco nového, poznají nové věci, budou mít nové zážitky, dítě rádo objevuje,“ vysvětluje psycholožka.
Zároveň je ale podle Kučerové důležité od velmi brzkého věku dětem říkat, že jsou věci, které jsou potřeba dělat, i když je daná činnost nebaví a vyžaduje například větší úsilí. „Proto je škola strašně důležitá, protože i v životě děláme a musíme dělat spoustu věcí, které nás nebaví,“ podotýká.
S tím souvisí případná odměna a pochvala. „Pochvala by měla být konkrétní, aby se dítě naučilo, že odměna přijde po nějaké době. Měla by přijít po nějakém i úsilí, nemělo by to být za každou jedničku.“ Laufková zmínila, že důležitá je právě vnitřní motivace, tedy že dítě by mělo chápat, že se neučí pro známky ani pro radost rodičů, ale protože bude dané dovednosti potřebovat.
Když se objeví problémy
Případy, kdy má dítě ze školy opravdu strach či tam zažívá nepříjemné situace, by se měly podle Kučerové posuzovat individuálně a nechat to na rodičích a jejich citlivosti. „Rodič zná svoje dítě a někdy je možná lepší se v této situaci s někým poradit o něco dříve. (...) Já uklidním rodiče jako odborník, tím uklidním i to dítě,“ dodává.
Podobně se vyjádřila i Laufková. „Dost často pomáhá souvztažnost všech složek a to nezůstat v tom sám a poradit se dříve než později. Případně mnohdy pomáhá, když si rodiče sdílejí zkušenosti, ale tam pozor na to, že děti jsou odlišné, (...) tedy porovnávám pokrok svého dítěte, ale neporovnávám ho s ostatními,“ upozornila.
Zmínila, že situace, kdy se dítě z první třídy vrátí do mateřské školy, protože školu z nějakého důvodu nezvládá, se stává zcela výjimečně. „Určitě to nemá dobré dopady na psychiku dítěte,“ zdůraznila Laufková.
Postupné osamostatňování
Dítě by s příchodem do první třídy již mělo mít osvojené určité dovednosti. Ministerstvo školství již dříve zveřejnilo takzvané Desatero pro rodiče dětí předškolního věku. Spadá tam například schopnost provést osobní hygienu, najíst se, obléknout či se postarat o sebe a své osobní věci.
Je však potřeba brát v potaz to, že zrání dítěte je nerovnoměrné a v období první třídy jsou mezi dětmi výrazné rozdíly. „Je důležité, aby rodiče, kteří znají děti nejlépe, věděli, jaké jsou jejich možnosti a rozvíjeli jejich samostatnost postupně,“ míní Laufková.
Se začátkem školní docházky přichází totiž určitý režim a rutina. „Můžeme začínat tím, že například kontrolujeme penál, což poté děti zvládnou velice rychle samostatně,“ nastiňuje Laufková. Postupně se nabalují další činnosti, jako kontrola aktovky, učebnice či sešity podle rozvrhu.
Rodič podle ní hraje zásadní roli v tom, že dítě jej nejprve pozoruje, poté se od něj dovednosti učí, potom společně vykonávají činnost, následně dítě vykonává činnost samostatně a rodič jej kontroluje a „pak už dítě danou věc zvládá a případně nese následky toho, do jaké míry se mu to daří, nebo nedaří“.
Domácí úkoly jako takové by pak podle pedagožky mělo dítě do velké míry zvládnout samo, protože z principu jde o opakování a upevňování učiva. „Rodiče kontrolují, dívají se na správný úchop tužky, sezení a zároveň je to diagnostická funkce, kdy rodič vidí, do jaké míry to dítě zvládne samo nebo ještě potřebuje oporu.“ Upozorňuje ale, že je to opět individuální.
„Některé děti budou potřebovat více podpory v matematice, jiné v českém jazyce při čtení, psaní, takže je to zodpovědnost rodiče.“
„Rutina je zásadní“
Zásadní je podle Laufkové již zmíněná rutina. „Když si nastavíme stejný čas, stejné místo, tak zamezíme vyjednávání, že se mu ještě nechce a podobně. Znamená to, že si řekneme: družina, potom svačina, úkoly a pak je tam třeba prostor pro hru a další činnosti,“ nastiňuje.
Pomoci mohou podle ní rituály, kdy si dítě s rodiči povídá či čte před spaním. „Nastavují i emoční pohodu dítěte, že ví, že bude připraveno do školy a přispívá to i méně stresovému období ze strany rodičů,“ dodává.
„Osamostatňování je náročnější pro rodiče“
Osamostatňování je podle ní mnohdy náročnější spíše pro rodiče než pro dítě. V této souvislosti zmínila například ranní stres. „Je důležité, abychom si ráno, kdy máme omezený čas, nechali rezervu například deset minut,“ radí a dodává, že když už rodiči dochází trpělivost, tak ví, že má ještě čas a měl by zkusit dítěti věřit, že to zvládne.
„Důležité je nenechat je v tom samotné, protože to v nich může vyvolat frustraci, ale zároveň to nedělat za ně, protože potřebujeme podporovat kompetenci k učení a k řešení problémů,“ dodává.
Nová pravidla pro odklady
Ve školním roce 2024/2025 evidoval Český statistický úřad 119 932 nových prvňáků, přičemž asi 27 500 z nich byly sedmileté děti. Odborníci dlouhodobě upozorňují, že je v Česku příliš mnoho dětí, které nastupují do základní školy později. To by měla změnit novela školského zákona, která pravidla odkladů školní docházky upravuje a nabývá účinnosti od září.
Odklad povinné školní docházky bude možný v případech, kdy například zdravotní stav dítěte neumožňuje účast ve výuce. K žádosti o odklad bude také potřeba doložit doporučení lékaře specialisty, například onkologa nebo klinického psychologa, a školského poradenského zařízení. Pediatři už doporučení dávat nebudou. Nová pravidla budou nabíhat postupně podle data narození dětí.
Resort školství předpokládá, že na prvním stupni základních škol se počet žáků zvýší zhruba o 4900 dětí, na druhém stupni se jejich počet sníží asi o šest tisíc. Na prvním stupni by se mělo vzdělávat asi 587 800 žáků, na druhém 413 600, uvedl úřad.
Více než milion dětí by se na základních školách měl vzdělávat již čtvrtým rokem. Tento počet byl překonán poprvé ve školním roce 2022/2023, tehdy se v základních školách vzdělávalo 1 007 778 dětí. Podíl na tom mají i žáci z řad ukrajinských uprchlíků, kteří do Česka začali přijíždět od jara 2022 v souvislosti s ruskou plnohodnotnou agresí na Ukrajině.
Podle Českého statistického úřadu také připadlo v minulém školním roce průměrně na jednu třídu více než devatenáct dětí. Na jednoho učitele potom více než třináct. „Ač se neustále zvyšuje počet učitelů, a to rychleji, než se zvyšuje počet žáků, tak v mezinárodním srovnávání pořád dopadáme jako země z Evropské unie, která má jeden z nejvyšších počtů žáků na jednoho učitele,“ uvedla statistička z odboru statistik a rozvoje Českého statistického úřadu Vendula Kašparová.
