Praha - Na základě informací poskytnutých pořadem Tajemný život Marka Dalíka, odvysílaného 13. srpna, se České televizi ozvala rodina, která má zkušenost s dalším člověkem z bezprostředního okolí současného premiéra Mirka Topolánka. Podnikatel Jaroslav Veverka je tím, kdo v roce 2001 Dalíka k Topolánkovi uvedl.
Veverka je dnes předsedou představenstva společnosti Noen, která projektuje důlní stroje a poskytuje poradenství polostátní energetické skupině ČEZ, a také předsedou představenstva chomutovského hokejového klubu. Rodina, která se ozvala, v něm rozpoznala svého dlouholetého nedobytného dlužníka. Peníze za prodané pozemky se jí nepodařilo z podnikatele dostat, ačkoliv má už deset let k dispozici pravomocný rozsudek.
„Na pozemcích zakoupených Veverkovou firmou měly vzniknout obytné domy. Ani to se nestalo. Firma si vzala úvěr ve výši 40 milionů korun od Komerční banky, nicméně domy nepostavila a úvěr nesplatila,“ vysvětluje redaktor ČT Michael Fiala. Kromě toho neplatila ani zdravotní pojištění za své zaměstnance a nějakou dobu ani státu daně. Dluh na daních činí přibližně půl milionu korun.
„Politické špičky v této zemi se problematice tunelování a velkých dluhů především v bankovním sektoru začaly věnovat až někdy v roce 1997. Často se mluví o vyrovnávání se s komunistickým režimem, ale podobná hořkost a neuzavřenost zůstává i z devadesátých let,“ poznamenává komentátor Hospodářských novin Jan Macháček. Z bankovního sektoru se podle něj ztratilo minimálně 500 miliard korun. Další desítky miliard byly vytunelovány z investičních fondů, apod. Dosud přitom nebylo řečeno, kdo je za to zodpovědný, a naprostá většina viníků vesele chodí mezi námi.
S tím souvisí i to, že většina těchto trestných činů zůstala nedořešena a spousta z nich už je promlčená. Společnost soudní řešení těchto případů propásla, takže nemůže být řečeno, kdo za něco může a kdo něco ukradl.
Macháček soudí, že spolupráce Topolánka s Dalíkem je problematická: „Když je potřeba, tak se pan Topolánek tváří, že s panem Dalíkem institucionálně nemá vůbec nic společného. Jindy se zase tváří, že s ním něco společného má. Tím trochu navazuje na tradici, kterou v politice vybudoval Miloš Zeman. Ten se v některých oblastech politiky tvářil zásadově, ale zároveň měl člověka na špinavou práci – pana Šloufa.“ Podle Macháčka Zeman současně dal najevo, že jinak se politika dělat nedá, protože člověk nemůže být jen idealistou, ale musí mít i pomocníka tohoto typu. „To ale není pravda. Takhle hrubě nemá standardy nastavena žádná západní demokracie,“ uzavírá Macháček.
