Praha - Stále častěji se kolem nás odehrávají tragédie v důsledku přírodních katastrof, jejichž následky bývají žalostné. Lidé přicházejí takřka o všechno a organismus se jen těžko s takovými situacemi vyrovnává. Například povodňová obnova se netýká pouze renovace materiálních škod, ale do povodňové pomoci je zapotřebí zahrnout i starost o lidi, u kterých se následkem živelní katastrofy rozjede psychické trauma. A jaká je první pomoc? Neuzavírat se příliš do sebe, normálně mluvit o tom, co postižený člověk cítí.
Obecně se dá postkatastrofický stav popsat tak, že první přichází reakce na stres, což se vyskytuje v konkrétních fázích. První se projevuje většinou jakýmsi vytěsněním traumatizujícího zážitku a víceméně automatickým jednáním. „Vlastně až po odeznění této první fáze, která je spojená s produkcí adrenalinu a s jakousi celkovou stimulací organismu, přichází uvědomění si všech důsledků a problémů, které s událostí souvisí. Obvykle se první fáze počítá na hodiny či jednotky dnů. Dá se očekávat, že druhý či třetí den je již kontakt s realitou plně obnoven,“ upřesnil ředitel psychiatrické kliniky v Praze Bohnicích Martin Hollý.
Další reakce jsou pak odlišné v závislosti na osobnosti postiženého jedince. Mohou se pohybovat od výrazně depresivních přes prožívání spojené se zlobou a vztekem až po racionální jednání, které jediné vede k postupnému řešení potíží.
Je potřeba se svěřit, pojmenovat vnitřní pocity
„Primární rady po takovýchto stresových situacích jsou, nebránit se sdílení toho, co člověk prožívá, neuzavírat se příliš do sebe, což nemusí vždy znamenat návštěvu u odborníka, ale mnohdy stačí o tom jen normálně mluvit a zveřejnit, jak jsme nešťastní, trápíme se a jaké máme obavy z budoucnosti. Pojmenováním vnitřních pocitů, je skutečně v první fázi to nejdůležitější. Pokud ovšem potíže a obavy přetrvávají delší dobu a přibude třeba nespavost nebo pocity úzkosti, doporučuji již návštěvu některého z krizových center nebo alespoň využít krizovou linku, ať už Linku důvěry, nebo linky krizové pomoci,“ nabádá Hollý.
- Úklid po povodních autor: Slavomír Kubeš, zdroj: ISIFA/MAFRA
- Úklid po povodních autor: Ladislav Němec, zdroj: ISIFA/MAFRA
Po povodních roku 2002 uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas docent Oldřich Vinař z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, že onemocněním psychickou poruchou spojenou s událostí bylo ohroženo až 200 tisíc lidí. Asi u jedné třetiny lidí mohla posttraumatická stresová porucha přejít v dlouhodobé deprese. „Může se jednat o 60 až 70 tisíc lidí, kdy se u nich poruchy projeví během 5 až 15 let. Jde o těžké deprese, které se často nedávají do souvislosti s traumatizující událostí. Vzniká také větší riziko drogové závislosti, alkoholismu, povahových změn s agresivní tendencí,“ upozornil tehdy Vinař.
První pomoc přichází většinou v podobě léků, které snižují jak příznaky stresu, tak i riziko vzniku trvalých depresí v budoucnu. Ovšem psychoterapie je obecně považována za nejdůležitější a zároveň nejúspěšnější postup při léčbě potíží spojených s katastrofickými událostmi. Účinně totiž pomáhá pacientovi se vyrovnat s nešťastnou událostí a začlenit se znovu do běžného života.
V současnosti jsou v České republice zřízeny krizové linky a založeny speciální e-mailové adresy a weby. Podrobnější informace včetně telefonních čísel najdete v tomto článku.
