Praha - Aby Martině Boorové britské úřady nevzaly i druhé dítě, odjela z Británie bez syna. Stačila modřina na zádech a úřady spustily proces náhradní péče. Podobný osud tam potká ročně desítky českých a slovenských dětí. Více v reportáži Andrey Máslové.
Reportéři ČT už jednou vysílali o britském sociálním systému na ochranu dětí, v němž uvízly i desítky českých a slovenských rodin, které žijí v Británii. Stačí podezření, že rodina dítě zanedbává či týrá, aby skončilo v adopci. Rodiče mají jen velmi omezené možnosti, jak podezření vyvrátit, v zásadě platí, že sociální služba má vždycky pravdu. Po roce se vracíme ke třem příběhům zoufalých matek, které se rozhodly o děti bojovat i prostřednictvím médií, přestože jim to mohlo v očích úřadů uškodit.
- Podle aktuálních statistik Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí bylo od roku 2010 odebráno na území Velké Británie 128 českých dětí, z toho 30 eviduje úřad v letošním roce. U pěstounů skončilo 45 dětí a 5 v adopci. Řízení ve 43 případech ještě neskončilo a 6 případů projednávaly české soudy. Do České republiky se vrátilo celkem 14 dětí.
Případy se ale netýkají jen Čechů a Slováků, jak říká jeden z největších kritiků systému, britský poslanec John Hemming: „Vláda zavedla tento postup pro všechny děti žijící v Anglii. Od roku 2004 žije v Anglii samozřejmě dost lidí z východní Evropy, jakou jsou Češi, Slováci, Poláci a další. A tyto země zjišťují, že v Anglii dochází k velmi zvláštním rozhodnutím. K rozhodnutím, která by rozumný člověk neudělal. Soudy rozhodují v režimu přísného utajení, a pokud si lidé stěžují, jsou tajně zavíráni do vězení.“
Pokud se biologická rodina nedokáže o dítě postarat, nebo jej dokonce týrá, pak je postup britských sociálních služeb v pořádku. Měly by k tomu ovšem existovat nezvratné důkazy a v tom je právě největší problém, jak jsme ukázali v reportáži před rokem. Rodiče totiž mají jen omezené možnosti, jak se systému, který je v zájmu ochrany dítěte velmi utajený, úspěšně bránit.
Matka šla se synem k lékaři a málem o přišla o obě děti
Někdy stačí pouhé podezření z týrání nebo zanedbávání dětí, které policie ani neprokáže, a děti přesto mohou skončit v adopci. Nejznámějším případem se stali slovenští bratři Boorovi. Matka chlapců žila se svou rodinou v Británii, kde se jako zdravotnice a sociální pracovnice starala o mentálně postižené. V roce 2010 zašla s tehdy dvouletým Martinem na kontrolu do nemocnice kvůli jeho zánětu na přirození. Lékař měl ale podezření na sexuální zneužívání chlapce a hospitalizoval ho i s matkou.
Ivana Boorová, matka odebraných chlapců
„Oni se mě normálně ptali, že, maminko, kolik máte dětí, a já, že ještě mám mladšího, desetiměsíčního doma. Že, není vám smutno? Ale ano, je. Nechcete, aby vám ho někdo přinesl, například manžel? A že my vám tu dáme hračky, tak budete s oběma dětmi dohromady? Jasně. A která maminka by nechtěla obě děti, když je to možné. A v nemocnici, když s jedním musím být v nemocnici. Tak mi to umožnili, no, a na druhý den mi je sebrali.“
Ačkoli policie žádné zneužívání v rodině neprokázala, bratři se domů nevrátili. Podle Boorové britské úřady znova a znova vymýšlely nová obvinění, nové důvody a zároveň vytvářely situaci, aby to bylo potvrzené, že mají pravdu. „Jednoduše řekli, že pokud to zveřejním, když půjdu do médií, anebo kdybych to zveřejnila, anebo bych kontaktovala ambasádu, anebo bych o tom začala hovořit na veřejnosti, tak mě dají do vězení na tři roky. A ještě k tomu se vystavuji tomu, že nikdy neuvidím děti,“ vysvětlila matka.
Jelikož chlapci už měli jít do adopce s novým příjmením Fay, matka se nakonec rozhodla případ zveřejnit. Reportáže televize JOJ na Slovensku zvedly vlnu veřejného zájmu, která vedla k intervenci státu.
Stát oficiálně požádal o účast v soudním sporu a o jeho přesunutí na Slovensko. Vedle toho se o případ začal zajímat úspěšný český emigrant, který se rodině rozhodl pomoci. Jen za právní služby zaplatil přes dva miliony korun. „Našel jsem nejlepšího právníka v Anglii na tento případ a slíbil jsem matce a dceři, že do Vánoc budou oba chlapečkové doma v Šamoríně. No, ale neuspěl jsem, protože oni dorazili 1. ledna. Takže můj slib se opozdil o nějaký týden,“ říká mecenáš a zakladatel nadace Děti patří rodičům Jan Telenský. Oba bratři žijí druhým rokem se svou rodinou na Slovensku.
Příběh chlapců Boorových podobně jako další případy svědčí o tom, že přísný systém ochrany dětí má velké mezery. Jeho kritici upozorňují hlavně na to, že soudy probíhají za zavřenými dveřmi, a také na fakt, že o případech téměř není možné objektivně informovat. Sociální služby totiž nemohou poskytovat informace kvůli ochraně dítěte. Problematice se dlouhodobě věnuje uznávaný novinář z listu The Sunday Telegraph Christopher Booker.
Christopher Booker, novinář, The Sunday Telegraph
„Systém ochrany dítěte ničí základní principy britské spravedlnosti, proti rodičům shromáždí sociální služby množství důkazů, které rodiče nemají možnost před soudem zpochybnit. Expert najatý za obrovské peníze říká u soudu neuvěřitelné nesmysly. Někdy jsou tito psychologové požádáni, aby vypracovali posudek na otce nebo matku, a přitom se s nimi ani nesetkali. Pracují jen s tím, co jim řekli sociální pracovníci.“
Modřina důvodem k podezření ze zneužívání?
Tvrdá slova britského novináře dokládá další příběh, o kterém jsme informovali. Na jaře minulého roku stále tato mladá Slovenka před těžkým rozhodnutím. Britské úřady jí odebraly pětiletého syna Markuse přímo ze školy, protože se jim nezdála modřina na jeho zádech. Z týrání dítěte byla obviňována Martina i její muž. Jelikož matka čekala další dítě, musela riskovat a utéct na Slovensko, aby zachránila ještě nenarozenou dceru. Pětiletý syn Markus zůstal v Británii.
Do sporu se opět vložilo Slovensko, takže se syna podařilo oficiálně převézt do domovské země. Následně o případu rozhodoval slovenský soud, který žádné týrání neprokázal. Syn se nakonec dostal k matce a také ke své sestře, která se mu mezitím narodila.
„Nepovolená“ hra s panenkami
Dalším případem je pětiletá holčička odebraná české matce, kterou jsme kvůli zachování anonymity pojmenovali Jana. Sociální služby se na rodinu zaměřily po jedné příhodě ve školce, kdy si holčička hrála s panenkami a „nutila je k polibku“. Rodinu pak úřady začaly monitorovat. Když se po čase Jana odstěhovala s malou dcerou ke své matce, tedy babičce, došlo mezi nimi k hádce, u které zasahovala policie. Sociální pracovníci následně vyhodnotili situaci v rodině tak, že holčičku umístili do náhradní péče.
Letos v květnu se holčička vrátila zpět k mamince a babičce. Rodina se ale k podrobnostem nechce vyjadřovat, protože zůstala na území Spojeného království pod dohledem sociálních služeb, a nechce současnou situaci nijak ohrozit. Jisté je, že se o případ zajímal jak tuzemský Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, tak nadace pana Telenského. Rozhodovaly ale sociální služby, potažmo soud.
Po reportáži v České televizi se příběhy všech rodin změnily k lepšímu. Ačkoli britská ambasáda v Praze vysílání označila jako neobjektivní, došlo v systému odebírání dětí ve Velké Británii k výrazným změnám, především v otázce informování. Česká strana si například pochvaluje, že se o případech dozvídá častěji. V lednu 2014 navíc vydal předseda rodinné sekce Nejvyššího soudu Anglie a Walesu pokyny, které umožňují větší otevřenost těchto soudních procesů. V praxi by to mělo znamenat konec rozhodování za zavřenými dveřmi o dětech bez rodičů.
