Praha - Více než 200 tisíc korun stále chybí na památník válečného veterána Tomáše Sedláčka. Generál bojoval během druhé světové války na západní i východní frontě. Peníze na bronzovou bustu s baretem a ve vojenské uniformě shánějí vojáci z pražské posádky veřejnou sbírkou. Pomník má stát od září v areálu jejich kasáren.
Vítězný návrh památníku vybrala speciální komise z celkem 18 studentských prací. Nakonec zvítězila busta, kterou navrhl student 4. ročníku AVU Petr Lacina. Umělecký podstavec má být ze speciální mrákotínské žuly. „Symbolizuje i své připoutání k monolitu na Pražském hradě, který nechal zhotovit prezident Masaryk jako pomník obětem války,“ uvedl akademický sochař a odborný restaurátor AVU Petr Siegel.
Sedláček dokázal ve svém životě hrdinství hned několikrát, ať už ve Velké Británii, nebo v bojích na Slovensku. Nepodlehl nacistům ani komunistům, kteří ho v padesátých letech poslali na 10 let do nejtěžších věznic.
Tomáš Sedláček (8. ledna 1918 - 27. srpna 2012)
Sedláček se narodil ve Vídni v rodině důstojníka rakouské armády. Po pádu Rakouska-Uherska se rodina přestěhovala zpět do Čech. Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v roce 1938 jako jeden z nejlepších. Po okupaci a rozpuštění československé armády krátce působil na Okresním úřadu v Jilemnici a počátkem roku 1940 se rozhodl k odchodu do zahraničí. Takzvanou balkánskou cestou se v květnu téhož roku dostal k československé zahraniční armádě ve Francii.
Po porážce Francie nacistickým Německem odešel do Anglie, kde až do léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu. Jako náčelník štábu dělostřelectva druhé československé samostatné paradesantní brigády se zúčastnil bojů na Dukle. Dne 7. října 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Poslední válečnou zimu prožil ve slovenských horách.
Po válce byl zatčen v souvislosti s vykonstruovanou protistátní skupinou Irena. V létě 1952 jej soud poslal do vězení na doživotí. Jako vězeň prošel několika věznicemi, od roku 1953 až do propuštění v květnu 1960 byl vězněn v uranovém lágru Bytíz na Příbramsku. Po propuštění pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu.
Po roce 1989 byl plně rehabilitován a postupně povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Podílel se na rehabilitaci dalších vojáků. Byl také prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské a posléze i jejím čestným předsedou. Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád Milana Rastislava Štefánika a Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
