Hlava státu musí jednat se všemi, kteří zastávají nějaké pozice, říká kandidát na prezidenta Zima

Interview ČT24 – Tomáš Zima (zdroj: ČT24)

Pokud jste ve funkci děkana, rektora, případně prezidenta, pak musíte jednat se všemi, kteří zastávají nějaké pozice, uvedl v Interview ČT24 bývalý rektor Karlovy univerzity a kandidát na funkci hlavy státu Tomáš Zima. Jako prezident by chtěl například dbát na to, aby se přírodní zákony uplatnily v běžných životech. Zdůraznil rovněž, že by vládní politici měli lépe vysvětlovat svoje kroky tak, aby neměla část společnosti potřebu v zoufalství protestovat v ulicích. O post prezidenta se uchází jako nestraník, podpořilo ho třináct senátorů. Česká televize postupně přináší rozhovory se všemi uchazeči o Hrad. Rozhovor vedla Barbora Kroužková.

Vy jste chtěl výlučně sbírat podpisy lidí, odmítal jste podporu stran. Kdy jste to vzdal a úplně otočil? 

Nikdy jsem to neodmítal. Šel jsem ale primárně cestou sbírání podpisů. Podpisy jsme začali sbírat od května letošního roku. Zhruba začátkem září jsme měli přes čtyřicet tisíc podpisů. V té době, protože jsem zvyklý dělat nějaké prognózy a prevenci, jsem si spočítal, že by to s podpisy bylo velmi těsné, tak jsem se obrátil na senátory Parlamentu České republiky napříč politickým spektrem a získal jsem podporu třinácti senátorů od Karlových Varů po Moravskoslezský kraj. Od Boru u Tachova po Brno. 

Koalice SPOLU ale podpořila tři jiné kandidáty. O její přízeň jste se neucházel?

Koalicí SPOLU jsem nikdy nebyl osloven. Jsou to vládní strany a znám tam samozřejmě řadu kolegů a kolegyň a získal jsem i podporu od některých senátorů těchto stran. 

Kdy poprvé vás napadlo, že budete chtít kandidovat na prezidenta? 

Myšlenka byla možná v legraci po dotazu od pana profesora Jiřího Drahoše před asi pěti lety, kdy se mě ptal, zda nebudu kandidovat, a on mi sdělil, že kandidovat bude. Já jsem řekl, že o tom určitě neuvažuji, protože jsem měl rozdělanou práci na Univerzitě Karlově a já rád dotahuji věci do konce. Byly to třeba 4EU+ Alliance s pařížskou Sorbonnou nebo univerzitou v Heidelbergu. Samozřejmě se mě pak někteří lidé koncem roku začali ptát. 

A kdy jste o tom začal uvažovat vy? Ptám se v souvislosti s internetovou doménou, kterou jste si nechal zaregistrovat v roce 2018 a pak jste ji celkem rychle umrtvil.

Ta doména byla umrtvena hned, ona je umrtvená pořád, protože začala spekulovat média. 

Ale logicky, to se nezlobte, když se jmenuje prezidentzima.cz. 

Ne, to byl důsledek toho, že se média začala různě ptát a různě spekulovat.  Tuto doménu, aby nebyla zneužita, jsme proto zaregistrovali. Ta doména pak byla mrtvá a nikdy nebyla použitá. 

Problematickou komunistickou minulost mají tři kandidáti na prezidenta. Je to Petr Pavel, je to Andrej Babiš a jste to také vy. V polovině osmdesátých let jako čerstvě dospělý jste vstoupil do KSČ a v roce 1989 jste se stal šéfem SSM (Svaz socialistické mládeže) na vaší fakultě. S takovou stranickou kariérou jste se viděl za pár let kde? Kde byste byl, kdyby neproběhly události listopadu 1989? 

K tomu bych chtěl říci tolik, že jsem prosazoval řadu změn, které i v letech, které nastupovaly… samozřejmě Michail Gorbačov a další věci. Člověk je mladý a chce řadu věcí měnit a v SSM na tehdy fakultě všeobecného lékařství jsem působil v městské vysokoškolské radě. Tedy instituci, která v roce 1989 komunikovala i s nezávislými studentskými strukturami, a Albertov byla povolená demonstrace. Jako první povolené shromáždění lidí k připomenutí událostí před padesáti lety. Já jsem byl z těch, který podával za SSM žádost na Obvodní národní výbor (ONV) Prahy 2. 

K tomu se ještě dostanu, šlo mi spíš o motivaci v rámci stranických struktur. Musel jste být kandidátem někdy od vašich šestnácti let? 

To jsou špatné informace, které máte. Kandidátem jsem byl od osmnácti let. 

A vstoupil jste přesně kdy? 

Myslím, že tam byla lhůta dva nebo tři roky. 

Tím pádem jste ve stranických strukturách pokračoval a v roce 1989 jste se stal šéfem výboru Socialistického svazu mládeže na fakultě. Otázka zněla, kdyby nebyl listopad, tak jak byste už jak dospělý člověk, studující člověk s těmito funkcemi, uvažoval. Kde jste se v té době viděl? 

Dělal bych práci lékaře, učitele na lékařské fakultě, což dělám dosud. 

Vymazal byste nejraději tuto položku z vašeho životopisu? 

To, co se děje, se stane. A člověk nemůže vymazávat žádnou minulost. 

„Je schopen se prosadit za každého režimu. Pořád měl potřebu se drát do vedoucích pozic.“ Tak se pro Seznam Zprávy svěřil jeden z kolegů z ročníku na medicíně. Berete ta slova jako urážku? 

Beru ji jako pohled jednoho kolegy. Možná tam máte také citaci předsedy stávkového výboru, kterou uvedly také Seznam Zprávy, který říká, že jsem se nikdy nad nikoho nevyvyšoval a že jsem nezneužíval svého postavení. 

Zmiňoval jste Albertov. Mluvíte o tom, že jste se zasazoval o povolení demonstrace studentů. Říkal jste, že jste podával žádost o její povolení. 

 Ano. 

Ale o ní někdo rozhodoval. Takže podat žádost a zasadit se o povolení, to znamená způsobit tak trochu toto povolení, je trochu něco jiného, ne?

To jsou dvě věci, které spolu souvisí. Akce byla akcí Socialistického svazu mládeže. Ten ji organizoval. Povolily to struktury ONV Prahy 2. Tam samozřejmě musíte vést jednání. Spolu s městskou vysokoškolskou radou a kolegy tak, aby ta žádost byla schválena. 

Takže vy jste to podal, pak jste to obhajoval. A to je ta vaše zásluha… 

Podílelo se na tom samozřejmě více lidí, nejenom já. Na té době bylo hezké, že lidé ze SSM i lidé z nezávislých struktur nalezli společnou řeč, a to je třeba hledat i nyní. 

A někdo vám ta jednání může dosvědčit? Jak jste vystupoval a jaké věci obhajoval?

Samozřejmě ano. 

Kde přesně jste potom byl 17. listopadu 1989? Protože o tomto Albertově mluvíme – když potom z povolené demonstrace studenti odešli na nepovolený průvod a nakonec je SNB zmasakroval na Národní. Kde jste byl? 

To vám řeknu přesně. Byl jsem samozřejmě na Albertově od příprav až po to, že bylo povoleno jít na Vyšehrad k Máchovu hrobu. Pak jsem šel zpátky a šel jsem do divadla na Vinohradech, kde bylo společné představení pro učitele a studenty lékařské fakulty a přírodovědecké fakulty. Tam jsem k tomu vystupoval a třeba jsem citoval Komenského a některé jiné věci.

A než jste se odpojil, věděl jste, že část studentů půjde dál?

Bylo zřetelné už od začátku, že řada lidí bude chtít na Václavské náměstí. Tam právě na ulici Na Slupi byli kolegové z nezávislých struktur a říkali, že nejdříve musíme jít na Vyšehrad, protože to jsme slíbili, a tak to bylo.

Vy říkáte, že chcete vnést do voleb zdravý selský rozum. Co to bude znamenat v úřadu prezidenta? 

Bude to znamenat, že budete brát v potaz to, jak se odehrává reálný život. jak lidé po celé zemi žijí. Nebudete podléhat některým, řeknu, mainstreamovým sladkým mámením. Je třeba dbát toho, jak se přírodní zákony uplatní v našem životě, těmi nikdy neotočíte. 

Jak velkou devizu v zemi, kde je 17,5 procenta vysokoškolsky vzdělaných lidí, což ani není evropský průměr, je to, že jste byl rektorem Univerzity Karlovy? Jak to cítíte, když jste třeba v kontaktní kampani? 

Nikdo mi toto nevyčítá nebo neříká. 

Já myslím opak, jak velkou devizou to podle vás je? 

Může to být samozřejmě deviza. Celý život se setkávám s lidmi jako lékař, jako učitel. Léčím pacienty všech věkových kategorií a sociálních struktur. Tam člověk musí přistupovat stejně tak, že se velmi rád setkávám s lidmi napříč Českou republikou ve vesnicích a malých městech. Nikdy mi to nedělalo překážku a nikdy překážku dělat nebude. Učím jako učitel také více než třicet let a potkávám mladé lidi, předávám jim své zkušenosti, takže jsem na to zvyklý se studenty, kteří u nás jsou z mnoha zemí světa. 

Také říkáte, že chcete, aby si lidé sedali za jeden stůl a vysvětlovali si tam třeba rozporuplné a rozdílné názory. S kým ale byste si za jeden stůl nesedl? Je takový člověk v České republice? 

Podívejte se, tyto dvě věci rozdělím. Jsou věci osobní, takže když si někoho zvete domů nebo jdete na setkání s přáteli, volíte si to, s kým jdete. Pokud jste ve funkci děkana, rektora, případně prezidenta, pak musíte jednat se všemi, kteří zastávají nějaké pozice, i když třeba toho člověka nemáte rád. On je ale v nějaké pozici, kam byl zvolen, jmenován, takže je třeba jednat. Nejhorší totiž ve společnosti je, když se přestane komunikovat. 

Máme tu ale třeba i lidi, kteří mluví o tom, že v lednu chtějí svolat demonstraci a ta má být masakr. S těmi byste si sedl za jeden stůl? 

Jsem nepřítel jakéhokoliv násilí. To je extrémní pozice. S těmi lidmi je třeba mluvit tak, aby ten masakr nebyl. S těmi lidmi má někdo mluvit, má jim vysvětlovat pozice státu, pozice vlády a hlavně by se mělo činit to, aby ti lidé necítili potřebu jít do ulic. 

Kdo by to pro ně měl činit? 

V našem systému má výkonnou moc zejména vláda České republiky. Je třeba s těmi lidmi diskutovat, vysvětlovat jim, jaké jsou problémy a co pro ně stát dělá. Odmítám jakékoliv formy násilí, to je jednoznačné. Je ale třeba lidem vysvětlovat, co se stalo. Bohužel většina lidí nevnímá pozitivně kroky vlády v současné drahotě. Před vámi byl pořad, kde se vysvětlovalo, jak to narůstá. Bude tu mnoho lidí, kteří nebudou mít ani na zaplacení elektřiny a plynu, nebo jim zbyde málo peněz. Tak ti lidé jsou zoufalí. A co dělají zoufalí lidé? Zoufalé činy. 

Když jsme se bavili o tom, s kým byste si nesedl za jeden stůl, tak coby prezident – sedl byste si za jeden stůl s Vladimirem Putinem? Jednal byste s ním?  

Tady by to byla otázka společného postoje NATO a Evropské unie. Tady musí být postup jednoznačně koordinován. 

Jak ukončit ruskou agresi a válku na Ukrajině? 

To je otázka zejména na velmoci, které by měly vést… Víte, nejvíce je mi tam líto obyčejných lidí, kteří se dostávají do obrovských životních potíží. Přijali jsme několik set tisíc Ukrajinců. Dětí, starých lidí, žen. Pak to část třeba i z hlediska ekonomické migrace zneužila. Většina byla ale lidí, kteří utíkali před válkou. 

Jak válku ukončit? 

To je otázka jednání velmocí. Musí se také jednat. A to musí vést velké velmoci a musíme si přiznat, že Česká republika, která velmi pomáhá, a je třeba pomáhat, těm, kteří jsou napadeni a ohrožování, to myslím globálně, ale i lidem u nás, kteří jsou poškozeni nebo mají problémy, tak je to věc velmocí. A tedy platformy, která je tady, a to je NATO a Evropská unie. 

Zajímá mě ale, co je pro vás přípustné? Třeba okleštěná Ukrajina? Vzdát se území za mír? Ano, nebo ne? 

To je velmi těžká otázka, nad kterou se musí sjednotit platforma, o které jsem mluvil, která pomáhá Ukrajině. 

Kdyby se vás ptali a vy byste byl na takovém jednání jako prezident České republiky, pokud mluvíte o EU a NATO. Sice zdůrazňujete velmoci, ale my jsme také součástí těchto institucí. 

Jsme součástí, ale je tady postavení těch klíčových velmocí v tom, jaký budou zastávat názor. A tady říkám, že musí být ten postoj jednotný. Musí někdo z klíčových hráčů – Spojené státy, Velká Británie, Francie, Německo – přijít s nějakým návrhem, který pak je a můžeme pak říci, že to podporujeme, nebo k tomu pak mít samozřejmě nějaké připomínky. 

A kdyby to bylo tak, že se Ukrajina má vzdát nějakého svého území za cenu míru, tak my, kteří máme historii jakou máme… 

Ano, Mnichov a podobně. 

A kdyby někdo z velmocí podobný návrh přednesl, budete souhlasit, nebo ho budete rozporovat? 

Já bych ho rozporoval, aby nebyla územní celistvost Ukrajiny narušena. Musíme si ale říct, že pokud by velmoci měly nějaký názor… Snažil bych se najít nějaký konsenzus, aby k okleštění nedošlo. 

Aby nebyl pro Ukrajinu nějaký Mnichov? O to byste se snažil? 

Ano, ale jak říkám, tady je klíčová role velkých hráčů a klíčových partnerů. Jako nejdůležitější ale vidím jednotný postoj. 

Dodržování lidských práv v zahraniční politice, nebo spíše snaha o nějakou ekonomickou diplomacii? Když to hodně zjednoduším– Havel versus Zeman. Na které straně jste?

Ekonomická diplomacie přece nevylučuje dodržování lidských práv. 

A na co tedy klást důraz? 

Vést ekonomickou diplomacii v zemích, které dodržují lidská práva. 

A Čína je nedodržuje? Teď prožívá silné bouře. Dokonce se mluví o tom, že jsou největší od roku 1989. Také je provázejí obrovské represe. Co byste teď jako prezident vzkázal čínské vládě? Co by od vás v tuto chvíli zaznělo směrem k Pekingu? 

Zaznělo by určitě dodržování lidských práv, na druhou stranu…  

Jak byste ale prohlášení formuloval, když v Číně jsou největší společenské bouře od roku 1989. 

Zaprvé bych potřeboval mít všechny informace ověřené. Vím, že před nějakou dobou bylo to, že skončí čínský prezident, a naopak na sjezdu posílil. Také tady byly „zaručené“ informace, jak to je. Můj vzkaz k tomu by byl, aby tam byly dodržovány demokratické principy. Otázka druhá je, jak silný hlas má Česká republika vůči Číně. Toť otázka postupu. 

Čtrnáct z šestadvaceti českých veřejných vysokých škol spolupracuje s čínskými univerzitami. Není to problém? 

Určitě to problém není, pokud jsou dodržována bezpečnostní nebo ochranná pravidla. S čínskými univerzitami spolupracují všechny univerzity na světě – britské, americké, francouzské, italské. Spolupráce musí být ve vědeckém světě na odborné bázi a samozřejmě musí být dodržována pravidla na ochranu před únikem nebo před ekonomickou špionáží a podobně. 

Tajné služby to právě jako problém vnímají, vzhledem k tomu, že čínský stát si takové studentské pobyty, především doktorandské platí a čínští studenti se dostávají k výsledkům takových výzkumů a může hrozit, že je použijí, odvezou a zneužijí. Je to v českém prostředí dobře nastaveno a nestává se to? 

To je otázka každé univerzity. Pokud já jsem vedl univerzitu, tak jsme to samozřejmě sledovali, vyhodnocovali a je třeba říci, že některý výzkum je strategický a některý, když to řeknu, dejme tomu není tak zajímavý z hlediska ohrožení zájmů České republiky. 

Po dobu, co jste byl rektorem Univerzity Karlovy, tak se počet čínských doktorandů téměř zpětinásobil. Proč? 

Protože se výrazně zvýšil na všech univerzitách. 

Proč u vás? 

Protože jsme velká univerzita. 

Byla to finanční motivace? 

Vůbec ne. 

Co to bylo? 

Byl zájem o Univerzitu Karlovu. U nás narostl počet zahraničních studentů výrazně, a když naroste počet zahraničních studentů, tak naroste samozřejmě i počet zahraničních studentů z Číny. 

To je taková samozřejmost, i přesto, že před tím varuje výroční zpráva BIS? 

Výroční zpráva BIS v té době o tom nevarovala, a to byla politika České republiky vůči Číně v letech 2014–2016 velmi vstřícná. 

To znamená, že akademická obec nepodceňuje špionáž, se kterou se na půdě evropských univerzit, ale i v USA setkávají rektoři a děkani? 

Určitě nepodceňuje. Nepodceňovala a věřím, že ani teď nepodceňuje. 

Kandidát na prezidenta Tomáš Zima
Zdroj: ČT24

Anketní otázky

Kdo z polistopadových prezidentů udělal největší chybu a jakou?

Myslím si, že jednou z takových chyb byla široká amnestie pana prezidenta Klause. 

Jste pro manželství osob se stejným pohlavím, nebo jen pro muže a ženu? 

Partnerství u stejnopohlavních párů by mělo mít stejná pravidla, jako má manželství. 

Geneticky upravené maso může teď po Singapuru nově na talíře i ve Spojených státech amerických. Dal byste si steak z laboratoře? 

Raději bych si dal steak z krávy. 

Věnoval jste se nejenom genetice, ale připomenu, že také i vlivu alkoholu na lidský organismus. Máte přichystaný lék na kocovinu, pokud se nestanete prezidentem?

Kocovina je porucha iontové disbalance v lidském těle, takže na to je potřeba dostatek iontů, něco slaného a hlavně, jak už člověk stárne, tak pokud si vezme tu sklenku, tak chce tak, aby druhý den dobře vstal. 

Zveřejnil byste kompletní zprávu o svém zdravotním stavu? 

Opakovaně jsem řekl, že mám nemoci, které jsou kompenzované. Vyšší krevní tlak, trochu vyšší cholesterol, který je teď v hodnotách tří a půl milimolu na litr. Před dvěma lety jsem prodělal těžkou plicní embolii, tak ještě beru prášky na srážení krve, tam je návrat skoro k normě, takže tam není problém. 

Miloš Zeman ji nikdy nezveřejnil, vy jste šéfem jeho lékařského konzilia. 

Vidíte, že já jsem vám tady řekl. To je ale otázka, každý člověk si to musí rozhodnout. Já nemám problém nic tajit. Není tam nic tajného. Měl jsem jednou zlomenou nohu, operaci kýly, takové běžné věci, které jsou. Jako třeba podvrtnutý kotník ze sportu. 

Vážná choroba, kterou jste zmiňoval, byl covid. Měl jste velmi těžký průběh. Ale během pandemie jste kritizoval plošná opatření. V případě nějaké nové pandemie byste se jako prezident choval a mluvil stejně? 

Určitě ano. Mluvil bych na základě přírodních zákonů. Doporučoval bych všem, aby se podívali, co jsem řekl v dubnu 2020, kdy jsem řekl, že budou velké ekonomické problémy, poškození duševního zdraví a těchto věcí. Jedinou věcí, kterou bych změnil, a to jsme se mýlili skoro všichni, na jaře roku 2020, že nebude tolik obětí. To nikdo neočekával. Jinak jsem zastánce očkování, a když jsem prodělal covid, tak to bylo začátkem ledna roku 2021 a první očkovací látky byly někdy mezi svátky. 

Koho byste jako prezident pověřil sestavením vlády? Vítěze voleb, nebo toho, kdo vám přinese seznam nadpoloviční většiny poslanců? 

Jednal bych se všemi a určitě bych pověřil toho, kdo by měl velkou šanci a měl by většinu v parlamentu. 

Jmenoval byste premiérem trestně stíhanou osobu?  

Trestně stíhaná osoba podle běžných pravidel je osoba, která není odsouzená. Do doby, než je vynesen pravomocný verdikt soudu, je třeba na každého pohlížet jako na nevinného. 

Teď tvrdíte, že vládě fandíte, ale už na jaře před několika měsíci jste ji dost kritizoval pro její opatření proti chudobě a za reakci na nastupující krizi. Tenkrát jste mluvil třeba o snížení DPH na základní potraviny, energie a pohonné hmoty. To znamená, že vy jste zastánce té teze, že by se mohly snížit příjmy státního rozpočtu, ale na druhou stranu prohlubovat deficit? 

Podívejme se, že tady bude v letošním roce obrovský výdělek z DPH. Obrovský příjem do státního rozpočtu. Podívejme se, kolik stál benzin a nafta v loňském roce a kolik stojí dnes. Máte rozdíl dvacet korun a z toho máte rozdíl DPH jednadvacet procent. Máte tady energie, které mnohonásobně stouply. Z toho bude obrovský výběr DPH. Takže budeme mít krásné příjmy. A návrh rozpočtu, pokud se nepletu, je asi minus 281 miliard.

Takže kdyby vás vláda poslechla a DPH snížila, tak by to ale nebyly tak krásné příjmy. 

Nebyly, ale také by vláda nemusela řešit to, jak dávat lidem, aby přežili a nedostali se do chudoby. Nemusela by být kompenzace energií. Podívejme se, energii vyrábíme jako jedna ze zemí nejlevněji. To znamená na megawatthodinu zhruba kolem tisíce korun. Pak jsou k tomu fixované distribuční poplatky. Všem se to teď zastropuje. Jsme jedna z mála zemí v Evropské unii, která vyváží energii, takže máme elektrické energie nadbytek. Plyn je něco jiného. Takže my tady na jedné straně vybereme, ale na druhé straně budeme hledat způsob, jak mase lidí pomoci. Protože tady se dostává do problémů skoro polovina obyvatelstva. 

Je dobře, že kontinuálně vyrábíme tak obrovské dluhy? 

To je špatně. Je to principiálně špatně. Začalo to za covidu. V období před covidem byl deficit asi kolem 28 miliard korun, pak to úplně přeskočilo. Pamatuji si, když jsme vyjednávali navýšení rozpočtu pro vysoké školy o jednu miliardu korun a bylo to několikaměsíční jednání. Dneska je to 300, 280, to se tak háže zprava a zleva. 

Také by se to ale mělo řešit. To znamená, že bychom měli přeskupovat peníze. Komu tedy brát a komu přidat? V létě jste totiž poradil vládě, že by se měla řídit tím, že kdo rychle dává, dvakrát dává. Ale je otázka, komu dávat a komu brát, když nechcete dál prohlubovat deficit. Jak by to tedy mělo být? 

Zaprvé musíme dávat lidem, aby nepadli na sociální dno. To je první věc. 

A od koho? Zdanit bohaté? Zvýšit daně? Zavést progresivní daň? 

Jedna z cest je určitě progresivní daň. Druhá otázka – určitě to není ta dočasná daň, protože jednotka dočasnosti v České republice je „furt“ anebo třicet let, to už jsme si tady zažili. A hlavně, když to těm firmám řeknete, tak jsem přesvědčen, že jak ten bankovní, tak ten energetický sektor přesune buď své činnosti do zahraničí, nebo zvýší své výdaje natolik, aby to nebylo těch osmdesát miliard plus, ale může to být třeba dvacet nebo pětadvacet. Takže firmy si zoptimalizují svůj zisk, protože o tom budou vědět.

Ale já vidím spíš ty preventivní kroky tak, aby to nebylo, jak jste na začátku říkala, že lidé vyjdou do ulic v lednu a někdo je tam k tomu bude ponoukat, protože budou zoufalí. Tak přece udělám kroky tak, aby většina lidí nebyla v energetické chudobě. To je v tuto chvíli půl milionu domácností. A to teprve naskočí, protože složenky a platby teprve nabíhají. 

Máte malého syna. Jakou planetu chcete, aby obýval v dospělosti? 

Aby ta planeta byla krásná, aby byla udržitelná, aby se nám tady dařilo dobře. 

My už tu pak možná nebudeme, promiňte, ale mladí lidé poměrně dost protestují za to, abychom neignorovali klimatickou krizi… 

Klimatická krize tady je. Pamatuji si, že když jsem chodil na základní školu, že jsme se učili, že kolem roku 2000 už nebude ropa. Ropu tady máme. 

Takže to zlehčujete? 

Ne, to jen říkám, že člověk se nemá úplně děsit. Sázím na inovace a rozvoj. Musíme hledat nové zdroje pro energii a zároveň musíme tlumit klasické zdroje. V tuto chvíli nejefektivnější zdroj je jaderná energie, která je velmi šetrná a je schopna zabezpečit potřeby České republiky. Na straně druhé, když vidím reklamu, která řekne, že elektromobil produkuje nula CO2, to je pravda, ale já musím předtím tu energii vyrobit, a když ji nevyrobím, tak je to špatně. Ale musíme jít cestou inovací a opouštěním těch tradičních zdrojů. 

  • Do letošního ledna byl osm let rektorem Univerzity Karlovy, předtím mezi lety 2005 a 2012 působil jako děkan 1. lékařské fakulty UK.
  • Od loňského podzimu stojí v čele konzilia, které dohlíží na péči o prezidenta Miloše Zemana. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK (předchůdkyně 1. LF), později získal titul MBA na Vysoké škole ekonomické, je profesorem lékařské chemie a biochemie.
  • Jako rektor UK mimo jiné kritizoval Zemanovo rozhodnutí, kterým v květnu 2015 odmítl podepsat jmenování tří navržených vysokoškolských profesorů z UK a VŠE. 
  • Před rokem 1990 byl členem KSČ.
  • Jeho kandidaturu podpořilo třináct senátorů.
  • Zdroj: ČTK/ČT24
Události, komentáře: Kampaň a témata kandidáta na prezidenta Tomáše Zimy (zdroj: ČT24)
Načítání...