Praha – „Dnešní systém je nastaven nesmyslně,“ hodnotí české školství jeho šéf ministr Marcel Chládek (ČSSD) s odkazem na praxi, kdy se na maturitní obory dostávají i ti, kteří základní školu končí se čtyřkami. Vláda mu už posvětila dlouhodobé záměry na roky 2015 až 2020 a měnit toho chce opravdu hodně – povinný rok ve školce, větší podpora druhých stupňů, důraz na obory s perspektivou na trhu práce, jednotné přijímací zkoušky na maturitní obory nebo povinná maturita z matematiky.
Dnešní systém škol, kdy je výše finančního příspěvku přímo úměrná počtu žáků, je nastavený špatně, říká Chládek s tím, že při takové honbě za dětmi dochází k situacím, kdy se na maturitní obory dostanou i ti, kteří končí základní školu se čtyřkami nebo kdy se na víceletá gymnázia dostávají i průměrní studenti. Podle ministra by se výše finančních příspěvků měla odvíjet od jiných aspektů, jako jsou učitelé nebo počty tříd.
A změnit nechce pouze financování. Má v úmyslu proměnit celý školský systém od školky po maturitu tak, aby více reflektoval trh práce. „Rodiče budou mít daleko větší jistotu, že jejich děti budou mít práci, která bude trvalého charakteru a že na ni budou připraveni. Budou mít jistotu, že neabsolvují školu, po které zůstanou na úřadu práce. Dokonce i na vysokých školách se totiž stal příběh, kdy někdo skončil vysokou školu a šel okamžitě na rekvalifikaci,“ opakuje Chládek svá dřívější slova o potřebě větší podpory učňovských oborů. Šéf rezortu ale jedním dechem dodává, že plánované změny právě na učňovských oborech, nebudou realizovány na úkor gymnázií.
Klaus: Jednotné přijímačky na střední školy dělají z ředitelů kašpárky
„Mnohdy se říká – Ano, ať jde na učební obor. To je skvělé. Ale ne pro mé děti, ale pro děti souseda. A my musíme začít s poradenstvím na základní škole, musíme přesvědčit ani ne tak děti, ale spíš jejich rodiče… A musíme jim ukázat, že učební obor dávno není o špinavých montérkách, že to není o tom, že se někde zamaže a má za to málo peněz,“ uvedl Chládek s tím, že chce také obnovit určitou prestiž řemeslníků. Podle jeho koncepce by učňovské obory nebyly zakončené maturitou, ale po třech letech praxe by bylo možné složit takzvanou mistrovskou zkoušku, která by se pak stala vizitkou odbornosti.
Budou firmy přispívat na české školy?
„Chceme, aby bylo více praxe ve firmách,“ rýsuje budoucnost českých učňů Chládek. Školy totiž nemohou zajišťovat stále nové a nové technologie. Dají proto svým studentům teoretický základ, na který naváže praxe v jednotlivých podnicích. Tento systém už funguje, ale Chládek by ho rád ještě více prohloubil a rozšířil.
Další otázka, která se v souvislosti s Chládkovým záměrem o provázanosti trhu práce a vzdělávání nabízí, je možnost finanční spolupráce mezi státem a právě soukromými podniky. Ministr by se rád vydal po německých stopách takzvaného duálního systému, kdy firmy investují do vzdělání svých potencionálních zaměstnanců. Zatím by vše ale začínalo na bázi dobrovolnosti.
Domácí vzdělávání? Vidím tam více rizik než pozitiv
Koncepce ministra školství na dalších pět let jakoby na první pohled měnila téměř vše. Přesto je v Česku typ vzdělávání, který Chládek zcela opominul – to domácí. „Já osobně s tím mám problém,“ uvedl mistr k tomuto typu vzdělávání na druhém stupni základní školy. Dnes už totiž funguje, ale pouze na prvním stupni.
Argumentů proti má Chládek hned několik – učitel na druhém stupni musí mít pedagogickou kvalifikaci, aby mohl učit, ale rodič ne, vedle toho škola odhaluje drtivou většinu případů domácího násilí a domácí vzdělávání by také podle něj mohl někdo zneužít k šíření extrémních světonázorů.
K tomu Chládek ještě přidává zprávu OECD, kde Česko podle něj dopadlo úplně nejhůře v tom smyslu, že u nás o budoucnosti dítěte rozhoduje peněženka rodičů a ne jeho talent a píle. A domácí vzdělávání podle něj může v tomto smyslu ještě více destruovat školský systém.
