Praha - Za celosvětový přínos k léčbě akutního srdečního infarktu a za originální výzkumné výsledky s přímým dopadem na léčebnou praxi převzala Česká kardiologická společnost hlavní cenu na valném shromáždění Světové zdravotnické organizace. „To, za co jsme dostali cenu, není vynález metody, ale organizace lékařské práce tak, aby byla dostupná pro všechny,“ uvedl profesor Petr Widimský. Úmrtnost na srdeční infarkt klesla i díky českým kardiologům za tři desítky let z 25 na pět procent.
Ročně má v ČR infarkt kolem 20 000 lidí. Předseda společnosti profesor Petr Widimský řekl, že za tři desítky let klesla úmrtnost z 25 procent na dnešních pět procent. První velký pokles, a to na deset procent, přineslo před 18 lety zavedení trombolýzy, kdy se ucpaná céva zprůchodní. Další dramatický pokles přinesla angioplastika, při níž se ucpaná céva nejen zprůchodní, ale také se zúžené místo rozšíří a zpevní speciální trubičkou.
Před zavedením angioplastiky nemohlo být až 46 procent pacientů s infarktem léčeno, dostupné metody pro ně nebyly vhodné. Po zavedení angioplastiky klesl počet těch, které není možné léčit, na sedm procent.
Speciální postup léčby infarktu poskytuje v ČR 22 center nepřetržitě 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Jedno centrum připadá na půl milionu obyvatel, což je podle Widimského optimální pro udržení erudice lékařů a zároveň kvality péče, protože jednotlivá centra nejsou zahlcena pacienty.
Widimský připomněl, že princip angioplastiky byl znám už dřív, čeští kardiologové ale prosadili změnu v přístupu k pacientům. Ještě v půli 90. let 20. století se léčili v nejbližší nemocnici podle „zlatého pravidla“, tedy že se s nimi nehýbalo, museli být v absolutním klidu. „My jsme přišli s převratnou myšlenkou, že naopak se pacient musí v té nejakutnější fázi dovézt na katetrizační sál do kardiocentra, kde se provede angioplastika,“ řekl profesor.
Změnu se podle něj podařilo prosadit na základě studií, českých i zahraničních, které potvrdily, že tento postup výrazně snižuje úmrtnost. ČR pak zavedla tento princip jako první na světě a pomohla ho v projektu Stent for life zavést po celé Evropě. Nový přístup se uplatnil i v USA.
Widimský zdůraznil, že hlavní pro záchranu při akutním infarktu je čas. Pokud pacient pocítí náhlou a nečekanou bolest na prsou či mezi lopatkami, která trvá déle než pět minut, měl by přivolat záchranku. Když EKG potvrdí, že má infarkt, dopraví ho sanita rovnou do kardiocentra. „Bolest je signálem, že se ucpala krevní sraženinou tepna vyživující srdeční sval. V tu chvíli začíná závod o čas, srdíčko odumírá zhruba za 12 hodin a čím dříve sraženinu prošťouchneme a obnovíme průtok, tím lépe pacient dopadne,“ shrnul profesor.
Ideální podle něj je, když je pacient do půl až tři čtvrtě hodiny na sále kardiocentra, za dalších 20 až 30 minut má cévu zprůchodněnou, infarkt se tak téměř zruší. „Čili i z velikánského infarktu vznikne mikroinfarkt. Když přijde pacient až za 12 hodin, můžeme mu sice pomoci, aby přežil, ale na srdci už nastala velká škoda a zůstane těžce oslabené,“ dodal.
