Praha - Česká republika patří v Evropě mezi země s nejvyšším počtem zákonů na počet obyvatel. Parlament každoročně schválí kolem stovky nových předpisů. Mnohé z nich jsou ale nekvalitní a musí se okamžitě novelizovat. Nejvíc tím trpí běžní lidé. V paragrafech ztrácejí přehled a i na jednoduché úkony si musí najímat právníky.
Živnostenský zákon, hlavní předpis pro drobné podnikatele, je u nás účinný od roku 1992. Za tu dobu ho zákonodárci vybavili stovkou novel. Jen loni byl změněn patnáctkrát. Právě zákony pro podnikatele patří kvůli neustálým změnám mezi nejméně přehledné.
Parlament ročně přijme více než sto nových zákonů, to znamená zhruba jeden za tři dny. Jen málokterý přitom vydrží dlouho beze změny. Některé předpisy se postupně změnily téměř k nepoznání. Třeba zákon o zřízení ministerstev má v porovnání původní verze s tou současnou už jen dva shodné paragrafy. Přemíru zákonů a novel už několikrát kritizoval prezident Václav Klaus. Stěžují si i odborníci, podle nich by se vyplatilo přijímat novely s větší rozvahou, tím by se taky zlepšila jejich kvalita. Podle Kadlece není možné, aby se vyvinula ustálení rozhodovací praxe soudů a aby tím pádem i specializovaní právní poradci byli schopni klientovi sdělit, jakým způsobem se má chovat
Na druhou stranu i po osmnácti letech od revoluce chybí v Česku některé základní právní kodexy, jako třeba občanský, obchodní nebo trestní zákoník. Ještě méně přehledné než zákony jsou prováděcí vyhlášky a nařízení, které vydává vláda a ministerstva. Jejich vznik se ročně počítá dokonce na tisíce.
