Praha - Z hodnocení OECD vyplynulo, že v českém školství je ještě hodně prostoru pro zlepšení. Jako největší problém škol v České republice se ale v mezinárodním srovnání ukázal fakt, že mu chybí jasně dané cíle. „Vlastně nevíme, proč do té školy chodíme a co od toho chceme,“ řekl odborný konzultant a mluvčí EDUin Tomáš Feřtek.
Řešení těchto i některých dalších problémů českého školství je úkolem České školní inspekce. O tom, jaká má být její budoucí úloha, jestli má být spíše kontrolním orgánem s obávanými inspektory, nebo institucí, která učitelům radí a pomáhá, bude dnešní kulatý stůl, který pořádají Stálá konference asociací ve vzdělávání a EDUin. Setkání se zúčastní zástupci České školní inspekce i ministerstva školství.
Zpráva OECD Education at a Glance
- Statistické a ekonomické ukazatele našeho vzdělávacího systému se výrazně nemění.
- Patříme ke špičce zemí, pokud jde o počet středoškoláků.
- Přestože vysokoškoláků přibývá, mají stále oproti středoškolákům výrazně vyšší plat, z hlediska platů se tedy vysokoškolské vzdělání vyplácí.
- Spolu s Polskem, Slovenskem a Maďarskem patříme k zemím, kde jsou vyučení nejvíc ohroženi nezaměstnaností.
Role inspekce přitom dnes není plně využívána, podle zprávy OECD je jednou z oblastí, v níž Česká republika zaostává vůbec nejvíce, právě systém hodnocení. Nejde ale jen o hodnocení samotných žáků, ale i hodnocení jejich učitelů a škol. Podle nové koncepce by přitom Česká školní inspekce školy měla nejen hodnotit a kontrolovat, zpracovávala by zároveň i metodiky, které by pomohly ředitelům hodnotit učitele a učitelům zase žáky. „Je zásadní, aby žák po každé hodině dostal zpětnou vazbu, co udělal správně a co špatně,“ vysvětlil Feřtek. Metodiku hodnocení by uvítali i samotní učitelé, pro něž je správné průběžné hodnocení často složitým problémem.
