Praha - Způsob zveřejnění případu spisovatele Milana Kundery je podle Akademie věd (AV) svědectvím o nedostatku kritického vědeckého myšlení. Ať už se sporná událost z roku 1950 odehrála jakkoli, nelze ji objasnit a veřejně prezentovat jako nepochybnou na základě jediné archiválie, uvádějí vědci. Zodpovědná historická interpretace podle nich vyžaduje zevrubnou kritiku každé písemnosti, která má být použita jako argument, a poté i začlenění zkoumané záležitosti do souvislostí, v tomto případě do společenského a politického kontextu 50. let.
„Akademie věd takový způsob nakládání s historickými fakty důrazně odmítá,“ sdělila Akademická rada AV. Kunderovo jméno našel v archivech badatel Adam Hradilek, který pátral po osudech bývalého západního agenta Miroslava Dvořáčka spojených s životním příběhem své příbuzné Ivy Militké. Soukromé bádání se později přesunulo pod Ústav pro studium totalitních režimů, kde nyní Hradilek pracuje. Poté, co našel v archivech spisovatelovo jméno, zveřejnil do té doby zjištěné věci v časopisu Respekt. Říká, že bude v případu dál pátrat, i proto, že se po jeho medializaci přihlásili noví svědci.
„Publikování vybraných jednotlivin nemá žádnou hodnotu z hlediska věcného poznání naší minulosti,“ myslí si ale akademici. Původnost a věrohodnost každého písemného dokumentu je podle AV nutné ověřovat všemi dostupnými vědeckými metodami. Vědci připomínají, že i Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský byly už v 19. a 20. století zkoumány řadou metod humanitních i přírodních věd. „Proto je zarážející, když se ve 21. století nekriticky vyvozují jednoznačné závěry z izolovaně nahlížené archiválie,“ říkají.
Nestandardní zveřejnění dokumentu, ze kterého vycházel Hradilek, a jeho jednoznačný výklad, vzbuzuje podle akademie vážné rozpaky. Tím spíše, že bylo nutno předpokládat silný dopad na českou společnost a dalekosáhlý mezinárodní ohlas. „Jestliže Ústav pro studium totalitních režimů názor autora obhajuje, nelze než vyslovit krajní podiv nad nezodpovědností instituce, která před zveřejněním případu nedala celou záležitost posoudit nezávislým a na daném případu osobně i institucionálně nezainteresovaným znalcům,“ uvedla akademie. Ústav opakovaně prohlásil, že za prací Hradilka stojí.
Podle Hradilkova zjištění Dvořáček uprchl v roce 1949 do tehdejšího západního Německa. Do vlasti se vrátil jako takzvaný agent chodec. V Praze ale náhodou potkal svou známou Ivu Militkou, k níž si na kolej uložil kufr. Když si pro něj později přišel, čekala na něj policie a zatkla ho. Na to, že Dvořáček se na koleje vrátí, upozornil bezpečnost podle ústavu právě Milan Kundera.
Dvořáček strávil 14 let ve vězení. Kundera popřel, že by kohokoli udal. Zveřejnění těchto informací vyvolalo obrovský ohlas, někteří historikové ale způsob prezentace Hradilkových zjištění kritizovali. Vytýkali mu, že v článku nezazněl hlas Kundery i to, že jeho obvinění založil na jediném dokumentu. Přidává se k nim i AV.
