Praha – Mír nám není dán na věky, musíme za něj bojovat. U příležitosti stého výročí od zahájení první světové války to na pražském Vítkově řekl prezident Miloš Zeman. Ve Vojenském historickém ústavu se při této příležitosti otevírá výstava s názvem: V zákopech 1. světové války. Expozice má konflikt ukázat z pohledu vojáků, kteří bojovali na frontách. Století od vypuknutí jedné z nejkrvavějších válek připomene také v podvečer v katedrále svatého Víta zádušní mše, kterou bude sloužit pražský arcibiskup Dominik Duka. Zazní Requiem Wolfganga Amadea Mozarta.
Miloš Zeman na slavnostní pietě připomněl, že první světová válka byla nazývána Velkou válkou, protože nikdo neočekával, že její hrůzy se budou v ještě větším rozsahu za dvacet let opakovat. Ve svém projevu připomněl i důležitou roli bezpečnostních struktur, k nimž Česká republika patří. „Jsem si vědom toho, že mír není něco, co by nám bylo dáno na věky. I za mír a svobodu se musí trvale bojovat,“ prohlásil.
- Prezident Miloš Zeman: "To, že je Česká republika členem jak Evropské unie, tak Severoatlantické aliance, nám dává garanci bezpečnosti. Ale žádná bezpečnost není zadarmo a je povinností České republiky, aby v obou těchto strukturách ke společné, kolektivní bezpečnosti trvale přispívala."
Prezident také ocenil působení českých vojáků v zahraničních misích. Podle něj tím splácí dluh, který Česká republika získala vznikem vlastního svobodného státu. „V našem okolí existují válečná ohniska, která se mohou přemístit až k nám nebo mohou významně ovlivnit náš mírový život,“ řekl v památníku na pražském Vítkově Zeman. Zmínil konflikty v Afghánistánu, Mali i na Ukrajině. „Jsem si vědom toho, že mír není něčím, co by nám bylo dáno navěky, a že je třeba za něj bojovat,“ uvedl.
Vojenský analytik Martin Koller o výjimečnosti 1. světové války:
„Byl to první globální konflikt. Vyznačoval se hlavně tím, že tam byly největší ztráty za celou historii lidstva. Padlých bylo téměř devět milionů a celkové ztráty daleko překračovaly tuto hranici. Následkem války zemřelo asi 30 milionů lidí.“
Sarajevský atentát první světovou válku odstartoval 28. června 1914
Rakousko-Uhersko vraždu následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este využilo k vyhlášení války Srbsku, čímž spustilo do té doby největší válečný konflikt. Čtyři roky trvající boje si vyžádaly miliony obětí na obou stranách a byly v nich nasazeny dosud nepoužité zbraně - tanky, bojová letadla, ponorky, chemické zbraně.
Proti sobě stály dvě koalice: mocnosti Dohody a Ústřední mocnosti. Na jedné straně Spojené království, Francie, carské Rusko, Itálie a Spojené státy, na straně druhé Německo, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše a Bulharsko. Dohoda zvítězila a 11. 11. 1918 v 11 hodin dopoledne zavládlo příměří na všech frontách. Válka také zásadně změnila tehdejší mapy, zaniklo Rakousko-Uhersko, carské Rusko, Německé císařství i Osmanská říše.
Čeští vojáci válčili v první světové válce na obou stranách – v rámci rakouské armády na straně Centrálních mocností, ale také na straně Dohody v tzv. legiích vytvořených Československou národní radou vedenou T. G. Masarykem. Podle příslušníka aktivních záloh české armády Václava Marhoula je ale dnešní pohled na zapojení českých vojáků do první světové války výrazně zkreslený románem Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. „Existuje obecný dojem o tom, že čeští vojáci byli zbabělci nebo že se něčemu vyhýbali. Ale pokud někdo skutečně zná historii, ví, že Češi a Moravané, kteří bojovali v rakousko-uherské armádě se vyznačovali velkou statečností. V bojích na Piavě jako jediní neustupovali,“ podotkl.
Atentátník Princip je doma považován za hrdinu
V pozadí atentátu na následníka trůnu byla tajná srbská organizace Černá ruka. Atentátník - bývalý srbský student a nacionalista Gavrilo Princip, byl ihned po atentátu zadržen a jako neplnoletý odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Trest si odpykával v terezínské Malé pevnosti. Zemřel 28. dubna 1918 ve vězeňské nemocnici na tuberkulózu.
V místě svého rodiště je Princip považován za hrdinu. K výročí atentátu místní chtějí otevřít dům, kde se narodil. „Jeho hrdinství nemělo jen lokální význam, ale vážilo si ho celé mezinárodní společenství,“ tvrdí jeho synovec Miljkan Princip.
