20. století bylo do značné míry poznamenáno válkami, revolucemi a kolektivistickými ideologiemi jako jsou komunismus a fašismus. Ani dnes, na počátku jedenadvacátého století není vliv těchto ideologií malý. V Číně, nejlidnatější zemi světa, nadále vládne strana, která se navzdory své každodenní praxi hlásí k myšlenkám marxismu a dědictví V. I. Lenina a Mao Ce-tunga. V Rusku a v části Evropy zkrachovalo státní zřízení založené na těchto myšlenkách před necelými dvěma desetiletími. Ale miliony lidí se i v těchto regionech světa v té či oné formě nadále hlásí k představám o nahrazení kapitalistického tržního hospodářství nějakou verzí hospodářství řízeného státem a o přeměně nynějšího nedokonalého společenského řádu v nějaké nové uspořádání založené na údajně vědeckých zásadách. Význam jednotlivce a politických svobod, přínos kapitalismu pro lidskou civilizaci, omezenost lidského vědění a s tím spojená nebezpečí pokusů o radikální změnu společenských poměrů. To vše byla za podmínek, které ve světě a v jeho akademických kruzích převládaly, poměrně nepopulární témata. Mezi těmi, kteří jim věnovali celou svou duchovní energii, byl britsko-americký ekonom rakouského původu Friedrich August von Hayek. K jeho odkazu se hlásí i řada politiků a ekonomů, kteří sehráli významnou roli při transformaci někdejšího sovětského bloku po epochálním roce 1989. Friedrich August von Hayek se narodil ve Vídni v roce 1899 a zemřel před patnácti lety 23. března v roce 1992 v německém Freiburgu. V roce 1974 obdržel Nobelovu cenu za ekonomii. Nad velkou postavou světové ekonomie se sešli docenti Vysoké školy ekonomické v Praze ekonom Tomáš Ježek (TJ) a filozof Ján Pavlík (JP). Moderátorem diskuse Historického magazínu byl 17. března Petr Brod.
Vítězný odpůrce socialismu – Friedrich August von Hayek
Z jakého prostředí Hayek pocházel, jak ho ovlivnilo?
TJ: Hayek pocházel doslova z elitního prostředí. Jeho otec byl vysokoškolským profesorem vyučujícím ve Vídni biologii. Hayek se v těchto kruzích od ranného dětství pohyboval a přátelil se s dalšími vídeňskými vědci a špičkovými mysliteli, takže byl do života v tomto smyslu dokonale vybaven.
Jaké myšlenkové proudy ho ovlivňovaly jako mladého muže? Mluvíme o dvacátých a třicátých letech – o meziválečném období.
JP: Byla to celá řada proudů. Na prvním místě je potřeba zmínit psychology a filozofy jako byli Ernst Mach a Alois Riehl, filozof novokantovské provenience, který mu zprostředkoval hlavní ideu, kterou Hayek rozpracoval – ideu hranic našeho poznání. Později šlo o Ludwiga von Misese, pod jehož vlivem Hayek přestal být přívržencem fabiánského socialismu.
Von Mises platí za zakladatele zvláštní rakouské ekonomické školy.
JP: Je potřeba říci, že ta má počátek dříve v díle Carla von Mengera, který také Hayeka ovlivnil zejména svojí koncepcí spontánní geneze, takových institucí jako jsou peníze a tržní řád všeobecně.
Jak to bylo s Hayekovým poměrem k marxismu?
TJ: Pokud vím, tak žádnou explicitní polemiku s marxismem nevedl. Ve své knize Právo, zákonodárství a svoboda věnoval Karlu Marxovi jednu kapitolu, kde ho společně se Sigmundem Freudem označuje za největší ničitele naší civilizace. Jinak se celý život zabýval polemikou se socialismem – řízenou společností. Ale zase při studiu jeho díla bychom to na první pohled nepoznali, protože polemika šla do těch nejhlubších možných kořenů. Byla vedena v rovině poznání a poznatelnosti a vůbec předvídatelnosti společenských jevů. A on právě došel k tomu, že to není možné. Celý svůj život byl pak posedlý myšlenkou vědecky dokázat, že socialismus je vědecký omyl. A ten důkaz podal.
Takže šlo spíše o správnou vědeckou metodu?
JP: Jeho příspěvek vědecké metodologii je neocenitelný. Zejména v díle Kontrarevoluce vědy, kde jednak smetl všechny totalitární aspekty kantovské sociologie a zároveň i marxistického historického determinismu. Ale na straně druhé provedl hlubokou kritiku i současné pozitivisticky laděné ekonomie. K Marxovi bych chtěl ještě dodat, že fundamentální vyvrácení jeho teorie hodnoty podal už Eugen von Böhm-Bawerk, jeden z Hayekových předchůdců. Mladý Hayek dokonce zažil Böhm-Bawerka jako hosta u svého dědečka, kterého Böhm-Bawerk často navštěvoval. Bohužel už ho nezažil jako učitele. Jeho přímým učitelem byl Friedrich von Wieser – další významný člen rakouské ekonomické školy.
Hayek se vymezoval proti socialismu. Na druhé straně se vymezoval také vůči některým hlavním proudům tehdejší ekonomie, které mimo jiné souvisely se světovou hospodářskou krizí. Důležité je zmínit také Johna Maynarda Keynese, který zastával názor, že stát má ne-li ekonomiku řídit, tak jí alespoň dávat rozhodující impulsy tím, že se bude snažit regulovat poptávku. Jak se Hayek vymezoval proti těmto směrům, které potom dominovaly akademickým kruhům?
TJ: Keynesovi vytýkal v podstatě dvě věci. Keynes o sobě prohlásil, že neuznává morálku, že nikdy nebyl morální, že pravidla morálky necítí jako závazná. To byla ta důležitější námitka vůči Keynesovi. A námitka odbornější, „ekonomičtější“ byla proti krátkodobému horizontu Keynesova medikamentu. Hayek Keynesovi namítal, že jeho návrhy na oživení hospodářství prostřednictvím pumpování peněz do ekonomiky způsobují zamrznutí struktur, které zde jsou, a zastavení rozvoje. Keynes na to pouze odvětil, že dlouhodobě budeme pouze všichni mrtvi. A to je věc zásadní a neodpustitelná, protože celá západní křesťanská civilizace je založena právě na tom, že všichni chceme zvažovat důsledky našich rozhodnutí, které přesahují horizont našeho života. To je to nejcennější na naší civilizaci a Hayek to proto Keynesovi nemohl nikdy odpustit.
Hayek odešel ve třicátých letech do Londýna, kde vyučoval na London School of Economics (Vysoká škola ekonomických a sociálních věd v Londýně). Dalo by se říci, že šel do jámy lvové, protože to byla škola silně spojená s fabiánským socialismem, demokratickým socialismem, labouristickou stranou atd. Jak se to slučuje?
JP: Hayekovy myšlenky a zejména jeho publikace z roku 1929 Teorie peněz a obchodního cyklu oslovila významného ekonoma Lionela Robbinse. Zásluhou této inspirace byl Hayek pozván. Získal profesorskou stolici na London School of Economics, kde se hlavně věnoval teorii hospodářského cyklu, přičemž využil řadu inspirací, které získal už před tím během svého pobytu v USA.
Později se na několik desetiletí přesunul do Spojených států, za jakých okolností? Nebyl v Americe akademickým outsiderem?
TJ: Ano. Vrátil bych se malinko do Londýna, protože odtud pochází Hayekova nejslavnější kniha Cesta do nevolnictví, s kterou si taky vytrpěl a užil svoje, protože mu pak vyčítali, že není ekonom, že se z té profese vyřadil. Ta kniha je psána tak trochu populárně. Pozoruhodné je, že později v Chicagu, kam odjel z Londýna, mu nechtěli dát profesuru z ekonomie a dali mu pouze profesuru z oboru sociálních nebo společenských a morálních věd.
Hayek ale do tohoto oboru ekonomii propašoval - nikdy se nenechal omezovat?
TJ: Na něm je úžasné, že celoživotně kromě jiného bojoval proti dělbě práce ve společenských vědách. Za největší neštěstí považuje například rozvod práva a ekonomie. V jeho díle právě nalezneme integraci všech subdisciplín společenských věd. On nebyl jen ekonomem, ale spíše myslitelem v oboru společenských věd.
Padlo zde slovo integrace. Následující otázka se týká opačného – decentralizace. Hayek tvrdil, že komplikované systémy nelze řídit z jednoho centra tak, aby produkovaly žádané výsledky. Co ho k tomu přimělo?
JP: Základním motivem Hayekova liberalismu je skromnost. Jednak osobní a jednak skromnost jako protiklad takzvané titánské pýchy, která se označuje termínem hybris. Centrální plánování se zakládá na myšlence, že plánující mysl může do sebe koncentrovat veškeré informace, které jsou rozesety a rozptýleny v hlavách milionů jedinců, kteří hledají optimální řešení ve svých lokálních podmínkách. A nejenom to. Podle Hayeka je trh procesem objevování – tedy tématika invenčnosti. Takže ta plánující mysl by musela v sobě realizovat všechny tvůrčí objevy, které činí ti jednotliví ekonomičtí agenti, když řeší své konkrétní problémy. Musel by se stát supermozkem, skoro bohem. To je základní nemožnost, od které se odvíjí jeho základní protiargument.
TJ: Jeho poslední kniha se taky právě jmenuje Osudová domýšlivost. Ono samozřejmě je možné se nějakou dobu pokoušet o centrální plánování a předpokládat, že hlavní plánovač dostane a pojme veškeré informace. Výsledkem ale je dramatické zprimitivnění života společnosti, protože informace, které jsou rozptýlené mezi miliony jedinců, se zkrátka k plánovači nedostanou. Ne že by je mu nechtěli poskytnout, ale ono to nejde – některé informace nejsou verbalizovatelné. Jediná možnost jak tyto informace využít je, nechat jedince svobodné, aby tyto informace využili ke svému cíli a tím je dali k dispozici svým blízkým prostřednictvím trhu.
Do jaké míry je plánování možné? V jak velkých jednotkách?
TJ: Plánování je možné v rozměrech, ve kterých má organizátor informace a znalosti a může je využít. Nemá monopol, aby organizoval společnost jako celek.
Byly tedy ty velké centrálně řízené systémy, jako byly národní ekonomiky komunistických zemí, podle Hayeka předem odsouzeny k zániku? Jestliže ano, jak to, že se v některých případech udržely osmdesát let?
JP: Ano, byly odsouzeny k zániku a právě to Hayek demonstroval ve své Cestě do nevolnictví. Centrální plánování vede k diktatuře, k prosazování totalitárních ideologií a ke skutečnosti, že se k moci dostávají ti nejhorší. Proč se tyto systémy tak dlouho udržely? Budeme mluvit o Sovětském svazu. Na základě otrocké práce milionů, na základě neuvěřitelného plundrování přírodních zdrojů, kdy si Sověti kupovali obilí od Kanady za zlato vytěžené na Kolimě, na základě otrocké práce vězňů v gulazích se podařilo Sovětskému svazu tak dlouho udržet.
Jinými slovy, podle Hayeka existuje přímý nexus mezi centrálním plánováním a násilím?
TJ: Určitě ano. To je transformace z člověka, který využíval svoje znalosti pro své vlastní cíle, aby je nabízel svému okolí prostřednictvím podnikání, na člověka řízeného, který je plánován a dostává příkazy. Když se to snažím studentům vysvětlit, tak jim říkám, aby si vylezli na kopec a pohlédli například na naše česká města. To jsou města, která rostla pomocí obrovského množství znalostí. Historicky jsou pestrá, velmi členitá jádra našich měst. A najednou je kolem prstenec sídliště, který je dílem jednoho plánovače. Na tom je vidět, co znamená přejít od přirozeného, evolučního života k plánování.
Jak se Hayek díval na pokusy skloubit kapitalismus s intervencemi státu?
TJ: Jako na neslučitelné. V jednotlivých případech se samozřejmě svět nezboří, ale jinak jsou ty věci neslučitelné, protože prvky spontánního řádu - jednotlivci a podniky – se dostávají do úplně odlišné situace.
Hayek vycházel z toho, že naše znalosti ekonomických indikátorů jsou vždy omezené. A že nejspolehlivějšími indikátory jsou informace o tržních cenách. Platí toto i za podmínek moderní, elektronické doby?
JP: Ve svém velkém psychologickém díle Řád smyslovosti ( z roku 1952) položil Hayek základy pro teorii neuronových sítí. Tam podává exaktní důkaz, že lidský mozek nedokáže v detailech vysvětlit své vlastní fungování. Je to důkaz založený na kvantifikaci informace. Právě proto, že mozek není sto poznat a předvídat své vlastní chování, tak není možné, aby nějaký plánovač znal do detailu chování a činnosti desítek milionů lidí, kteří ho obklopují. Hayek připouští existenci stroje, který by měl vyšší informační kapacitu než je lidský mozek. Ale jak dnes víme, takový stroj by mohl vzniknout pouze spontánní evolucí v rámci samopohybu neuronových sítí. Dá se říci, že to v sobě neobsahuje logický rozpor. Ovšem takovýto stroj by musel být napojen na mozky všech milionů jednotlivců, aby z nich čerpal informace, navíc by musel čerpat informace o stavu životního prostředí a centralizovat všechen tok informací do sebe sama, aby mohl vznést přesné prognózy. To celé je samozřejmě nemožné.
Můžeme říci, že spontánní činnost jednotlivce, o které by nebyl centrální mozek informován, by narušila jeho celkovou činnost?
JP: Samozřejmě. V lidském mozku a chování se uplatňují i zákonitosti deterministického chaosu. Říká se, že život probíhá na hraně chaosu. Takže tak jako je nemožné předvídat do detailu vývoj počasí, tak není možné z fyzikalistického hlediska předvídat chování lidského mozku.
TJ: Debata o proveditelnosti centrálního plánování se táhla už od dvacátých, třicátých let minulého století. Celou dobu se kojila nadějí, že jednou tady bude superpočítač, který posbírá všechny informace roztroušené mezi miliony lidí. Hayek zatloukl definitivní hřebík do rakve těchto teorií tím, že řekl, že ty informace jsou neverbalizovatelné, neproveditelné. Chceme-li informaci jednotlivce, jedinou možností je nechat ho svobodného, aby ji mohl prostřednictvím trhu nabídnout. To se myslím potvrdilo.
JP: Trh je podle Hayeka procesem objevování. Předvídat chování tržních subjektů by znamenalo předvídat, jaké objevy budou učiněny. To je kontradikce in adjecto, protože předvídat nějaký objev, který se učiní až za tři roky, znamená učinit už ho teď. TJ: Praktickým důsledkem tohoto problému je, že informace, kterou lidé (oni rozptýlení jedinci) měli, zůstala nevyužita. A společnost upadla do hloubi nerozvinutosti a primitivismu.
Proč si myslíte, že s Hayekovými myšlenkami souzněla velká řada českých i slovenských ekonomů? A to už v šedesátých letech, kdy se komunistická strana snažila o hospodářskou reformu a decentralizaci.
TJ: Já jsem v těch letech v profesi začínal. Tehdy nebyl Hayek známý. Podněty decentralizace určitě nepocházely od Hayeka. Tehdejší „osmašedesátníci“ ho ani skoro nechtěli číst, protože on by jim sebral poslední iluze. Takže oni by neměli Hayeka moc rádi.
Byli tací ekonomové a sociologové, kteří ho recipovali poměrně brzy už tehdy v šedesátých letech. Něco vyšlo už ve Tváři v překladu Václava Klause?
TJ: O tom tedy nevím. Ne, ne to určitě ne. To není v překladu Václav Klause, Klaus nepřeložil ani čárku. A to vám garantuji.
Hayekův vliv byl ale určitě podstatný při transformaci postkomunistického Československa. Do jaké míry byla přeměna ekonomiky Československa ovlivněna Hayekovými myšlenkami?
JP: Mohu zmínit kupónovou privatizaci, která byla politicky, dobově podmíněným vtělením Hayekovy koncepce spontánního růstu tržního řádu. To je nejhmatatelnější implementace Hayeka. Pak se ovšem dostáváme k druhému problému, což je spontánní růst pravidel mravních a právních, tam se implementace základních Hayekových myšlenek příliš nepovedla.
Hayekovy texty se prostřednictvím samizdatu nebo pašováním ze zahraničí začaly v Čechách a na Slovensku šířeji objevovat v sedmdesátých a osmdesátých letech. Do jaké míry ovlivňovaly debaty mezi českými a slovenskými ekonomy?
TJ: Jeho texty měly ohromný vliv zejména v osmdesátých letech. Ale je pravda, že rakouská škola se sem dostala už v šedesátých letech prostřednictvím Misese. A ten Mises byl tou ránou palicí do hlavy, když ukázal, že socialismus nemá ceny, nemá kriteria, prostě rozhodování, a tudíž je slepý a nikdy nemůže uspět.
(redakčně kráceno)