Na Hané se přestaly nosit kroje v každodenním životě už koncem 19. století. Když se ale blížil konec druhé světové války, Hanáci zrenovovali kroje po svých předcích, aby v nich slavnostně přivítali mír. Díky nim a díky podrobné práci etnografů má téměř každá vesnice dochovaný svůj vlastní kroj. O výrobě ženského lidového oděvu z Troubek vypráví čiperná vyšívačka paní Jarmila Vítoslavská.
„Hanačka musí mít pokrývku hlavy!“ začíná mírně rozhořčeně své vyprávění paní Vítoslavská. „Dnes už se děvčatům v kroji nechce nosit šátek nebo věneček, ale kdysi by žena bez toho nevyšla ani na dvůr.“ Podle troubské vyšívačky je třeba i dnes dodržovat stará pravidla. Obléct si hanácký kroj není totiž vůbec jednoduchá věc. Pokud to jde bez problémů, trvá to téměř hodinu. Všechny součásti se musí pečlivě přichystat. Praní, škrobení a žehlení zabere i čtyři dny.
- Detail troubské zástěrky. Pro Troubky jsou typické slunečnice. zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3238/323746.jpg
- Paní Vítoslavská při práci zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3238/323744.jpg
- Paní Vítoslavská obléká troubský kroj autor: ČT Brno, zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3238/323741.jpg
Vyšívat naučila paní Vítoslavskou její babička, která za mlada sloužila ve Vídni. Tam se tehdy naučila módní vyšívací techniky, jež pak učila svoji vnučku. „Svou první kordulku jsem vyšila, když mi bylo osmnáct let,“ vzpomíná troubská krojařka dnes. Od té doby nepřestala pracovat s kroji a dnes tvoří sehraný pár i se svým manželem. Ten jí na plátno kreslí vzory, které ona pak vyšívá. „Já bych to už ani tak hezky neuměla,“ říká.
Ušití a vyšití jednoho kroje jí trvá i dva roky. Nejtěžší je vyšít zástěru, podle přesných výpočtů paní Vítoslavské na ni potřebuje přes tisíc hodin. Pečlivá krojařka zachovává autentické vzory výšivek, které obkresluje z původních kusů. Také přísně dodržuje jejich barvu. „Tu žlutou si budu pamatovat do konce života. Je to odstín číslo 743.“ Obkreslených vzorů už má doma na stovky a potvrzuje: „Taková krása se přece musí zachovat!“
Ženský slavnostní kroj z hanáckých Troubek
Ženský hanácký kroj kdysi sloužil jako informační zdroj pro každého, kdo se na ženu podíval. Podle kordulky se dalo určit, jestli je Hanačka bohatá nebo chudá, vdaná nebo svobodná. Podle zástěry zas kolemjdoucí zjistil, z které vesnice žena pochází.
Troubský kroj se řadí mezi tzv. zábečvácké kroje, což se pozná podle úvazu šátku a výšivky na zástěře. Žena na hlavě za svobodna nosí věneček, při svatbě tzv. „pantlék“. Vdané ženy nosí už šátek. Kolem krku má bohatě zdobený límec, tzv. „krejzl“. Ženská halenka se nazývá „oplečí“, zdobené volánkové manžety s výšivkou jsou „tacle“. Na „oplečí“ se obléká šněrovačka, která ženu stáhne, a „kordulka“, tedy vrchní vestička. Další součástí jsou spodničky, jejichž počet závisí na fyzické kondici Hanačky. Podle paní Vítoslavské by měly hubené Hanačky nosit i tři spodnice. Na spodnice patří nažehlená sukně, tzv. „varhany“, které jsou nařasené z devíti metrů dlouhého bílého plátna. Největší okrasou je pak vyšívaná zástěra, neboli „fjertúšek“ s kapesníčkem. Do pasu se dává široká stuha, na nohy srdíčkové botičky. Žena na Hané nosí pod sukněmi jako spodní prádlo bílé vyšívané kalhotky po kolena a bílé punčošky.
