Praha - Na základě zákona č. 84 z 25. února 1919 byly mezi 3. a 19. březnem 1919 staženy a okolkovány rakousko-uherské bankovky, které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé státovky. Čtyři měsíce po vzniku Československé republiky se tak uskutečnilo první kolkování bankovek na území našeho státu. Od 26. února až do 9. března 1919 armáda uzavřela československé hranice pro veškerou dopravu, zastaven byl i přechod přes hranice a pošta omezila přepravu peněžních zásilek. Kolkovány byly všechny bankovky vydané Rakousko-uherskou bankou v hodnotě 10, 20, 50, 100 a 1.000 korun. Bankovky v hodnotě 25 a 200 korun byly staženy, v platnosti zůstaly jen koruny a dvoukoruny. Cílem tohoto opatření bylo snížit počet bankovek v oběhu, a tím zpevnit měnu.
Každému, kdo předložil rakouské bankovky, byla jedna polovina opatřena kolky, druhá polovina byla stažena z oběhu a občané obdrželi státní dluhopisy. Ty představovaly nucenou státní půjčku, nevypověditelnou a nepřevoditelnou z osoby na osobu a úrokovanou jedním procentem.
Osamostatněním měny se Československo, které odluku provedlo
z šesti nástupnických států Rakouska-Uherska nejrychleji (kolkování trvalo v Čechách šest a na Slovensku šestnáct dní), odpoutalo od inflačních trendů v poválečné Evropě. Československá koruna, která byla podepřena výkonnou ekonomikou, se tehdy stala nejpevnější měnou ve střední Evropě.
