Ruskem rozpoutaná válka na Ukrajině ochromuje sousední Moldavsko. Postsovětskou republiku nezatěžuje jen příliv migrantů. Hrozbou jsou také ruské rakety a výpadky elektrického proudu. Zemi, kterou destabilizuje podněsterský separatistický region, také vyhrožuje ruský Gazprom utnutím dodávek plynu. Moldavané se proto obrací na Evropskou unii a Západ.
Moldavsko se řadí mezi nejchudší země Evropy. Podle údajů Světové banky HDP na obyvatele v roce 2021 dosáhlo 5314 dolarů (srovnatelný údaj s Ukrajinou, asi třetinový proti Rumunsku a pětinový proti Česku). Meziroční inflace se za poslední půlrok pohybuje nad třiceti procenty. Dříve, než se země s hospodářskými problémy vypořádala s dopady pandemie koronaviru, začala ji sužovat krize způsobená ruskou invazí na sousední Ukrajinu.
Podle průzkumu veřejného mínění má více než čtyřicet procent Moldavanů problémy se zaplacením základních životních potřeb a dalších jednadvacet procent lidí si nemůže dovolit ani úplné minimum, cituje britský deník The Guardian moldavský Institut veřejné politiky.
Ruská invaze vyhnala z domovů statisíce Ukrajinců. Řada z nich zamířila hledat bezpečí také do Moldavska. Od února, kdy Moskva konflikt vygradovala v otevřenou válku, překročilo hranici více než 650 tisíc uprchlíků. Přes osmdesát tisíc z nich se v zemi rozhodlo zůstat dlouhodobě.
Moldavsko patří spíše mezi tranzitní země pro ukrajinské běžence. Pro stát s populací zhruba dvou a půl milionu obyvatel to však i tak znamená silnou zátěž. „Připravujeme se na to, že v zimě přijmeme další, pokud budou muset utéct před eskalací vojenských operací nebo nedostatkem tepla, elektřiny a vody,“ napsala v komentáři pro sever Politico moldavská prezidentka Maia Sanduová. Kolik běženců ale může přijít, nelze odhadnout.
Moldavanům v severních pohraničních oblastech přináší také bezprostřední nebezpečí ruské bombardování cílů na Ukrajině. Již několikrát rakety okupačních sil proletěly moldavským vzdušným prostorem. Nejméně dvakrát ruské střely anebo střely ukrajinské vzdušné obrany či jejich fragmenty dopadly přímo na moldavské území. Situace je ohrožující i pro letadla směřující na mezinárodní letiště v Kišiněvu.
Na začátku prosince našli moldavští policisté střelu v sadu u města Briceni. Na konci října se raketa zřítila na okraji vesnice Naslavcea a následná exploze poničila okolní domy. V reakci na to moldavské ministerstvo zahraničí vyhostilo pracovníka ruského velvyslanectví. Na rozdíl od podobného incidentu v Polsku však zatím nedošlo k obětem na zdraví či přímo životech místních.
Moldavský velvyslanec v Česku Alexandu Codreanu pro web ČT24 přiznává, že země v současnosti nemá kapacity, jak svůj vzdušný prostor uchránit. „Samozřejmě ale vedeme dialog s našimi partnery a hledáme příležitosti,“ dodává velvyslanec. „Pokud chcete zabránit, aby rakety nebo zbytky raket spadly na vaše území, musíte použít protivzdušnou obranu, a to v sobě nese riziko eskalace, které se asi nevyplatí riskovat,“ zvažuje pro ČT24 možnosti expert na postsovětský prostor z FSV UK Jan Šír.
Energetická krize a vyděračství Gazpromu
Ostřelování ukrajinské kritické infrastruktury má ale na Moldavsko i další dopad. Z Ukrajiny totiž před válkou proudila zhruba třetina spotřebované elektřiny. Poruchy rozvodné sítě a elektráren zaviněné bombardováním tak způsobovaly výpadky proudu v mnoha moldavských regionech. Ukrajinský ministr pro energetiku Herman Halušenko navíc před dvěma měsíci oznámil, že se export elektřiny kvůli potížím napadeného státu zastaví.
Potíže má Moldavsko i s vlastními zdroji elektřiny. Téměř sedmdesát procent spotřeby země produkuje plynová elektrárna Cuciurgan nacházející se v podněsterském regionu ovládaném proruskými separatisty. Všeobecné zdražení energií se nevyhnulo ani této části Evropy. Codreanu vypočítává, že za posledních dvanáct měsíců vzrostla cena elektřiny pětkrát a cena plynu dokonce dvanáctkrát.
Ruská společnost Gazprom dodávky suroviny do Moldavska snižuje a vyhrožuje, že je zastaví úplně. Spor totiž panuje ohledně zmiňovaného Podněstří, které země není schopná ovládat a vybírat v něm například daně. „Podněstří neplatí (za plyn) a Moldavanům pak narůstá dluh, který Rusové skrz Gazprom jsou schopní použít proti vládě Moldavska jako další nátlakový prostředek,“ vysvětluje Šír.
Legitimní vláda však nemůže říct, že za vzbouřence nezaplatí, ospravedlnila by tím totiž jejich separatistické nároky. Gazprom tvrdí, že mu bývalá sovětská republika dluží za několik desítek let na devět miliard dolarů (asi 207,68 miliard korun). Moldavsko proto Moskvu viní z „energetického vyděračství“.
„Nacházíme se v extrémně rizikové situaci,“ svěřil se bruselskému zpravodajskému webu Politico moldavský ministr infrastruktury Andrei Spînu. „Energetická chudoba je kritická, a to jsme teprve na začátku zimy,“ prohlásil. Dodal, že očekává i další výpadky elektřiny v souvislosti s ruským bombardováním. „Stalo se to dnes, určitě se to stane zítra a během celé zimy, dokud tato válka neskončí,“ řekl Politicu.
Komplikovaná diverzifikace
Ruský plyn navzdory obtížím zatím proudí. Výhodou Moldavska totiž je, že přes něj vedou plynovody zásobující Balkán a pro Gazprom je komplikované potrubí jen tak zavřít. Vláda v Kišiněvu se však snaží zajistit si dodávky energie jinde.
Elektřinu částečně poskytuje sousední Rumunsko. „Je to ale takzvaný spotový trh a nikdy nevíte, kolik energie bude dostupné. Byl to ale výrazný nárůst importu z Rumunska,“ říká velvyslanec. Od svého jižního souseda se Kišiněv snaží také získat plyn reverzním i přímým prouděním několika surovinovody.
V Rumunsku, ale bohužel také v západní části válkou zmítané Ukrajiny, má Moldavsko své strategické zásobníky plynu. „Podle posledních hlášení máme plyn nejméně na dva měsíce,“ informuje o stavu zásobníků Codreanu a dodává, že se úřady snaží omezit spotřebu a soustředí se na uspokojení poptávky obyvatelstva a klíčového průmyslu.
Kvůli vytápění přes zimu se Moldavsko zásobí také těžkými topnými palivy, ale i dřevem, informuje Codreanu. Řešením energetických problémů může být také diverzifikace a s tím spojená výstavba infrastruktury, ta ale trvá dlouho a nezachrání aktuální situaci.
To platí i pro vývoz moldavských produktů. Důležitým ekonomickým partnerem byla Ukrajina. Klíčovým pro dopravu zboží, například oceňovaného moldavského vína, byl Rusy v současnosti blokovaný ukrajinský přístav Oděsa. „Všechny kanály jsou delší, obtížněji dosažitelné a dražší,“ říká o náhradních dopravních tepnách moldavský velvyslanec. Kvůli zhoršené bezpečnostní situaci se naopak vzmáhá černý obchod se zbraněmi, drogami a lidmi.
Ruské „garance míru“ v Podněstří
Pašerákům zjednodušuje cestu mimo jiné již zmiňovaná nestabilita v Podněstří, které sdílí 450 kilometrů dlouhou hranici s Ukrajinou. Takzvaná Podněsterská moldavská republika vyhlásila nezávislost v roce 1990 ještě na tehdejším sovětském Moldavsku. Situace eskalovala do krátké občanské války mezi moldavskými silami a Ruskem podporovanými separatisty. Boje ukončila až smlouva o příměří v roce 1992.
V Podněstří jsou nicméně stále rozmístěné ruské jednotky. Zhruba pět set vojáků střeží administrativní linii, aby na základě smlouvy z roku 1992 dohlíželi na klid zbraní. Dalších zhruba šestnáct set ruských bojovníků, kteří hlídají bývalé sovětské muniční sklady, třeba u vesnice Cobasna, je ale v regionu nelegálně. Přesný počet vojáků Rusko nezveřejňuje.
„Status Podněstří je nevyjasněn,“ vysvětluje Šír. Vláda v Kišiněvu oblast považuje za své teritorium, ale nemluví o něm jako o okupovaném. „Zatímco na mezinárodní scéně již máme precedenty, viz jarní parlamentní shromáždění Rady Evropy, kde Podněstří bylo označeno za Ruskem okupované území,“ pokračuje politolog.
Moldavsko o stažení protiprávně nasazených jednotek usiluje opakovaně. „Jsme nezávislá země, která si nepřeje pobyt cizích vojsk na svém území,“ požadovala prezidentka Sanduová podle rádia Svobodná Evropa v roce 2020. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov jí tehdy vzkázal, že Rusko hraje v Podněstří „velmi důležitou roli“ a „změna statu quo“ by znamenala „vážnou destabilizaci“.
Moldavský ministr zahraničí Nicu Popescu stejný požadavek zopakoval také během prosincového setkání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v polské Lodži. „Snažíme se nyní udržet situaci v klidu, protože během probíhající války neočekáváme zásadní vývoj,“ tvrdí moldavský velvyslanec v Česku.
Šír připomíná, že zejména v úvodu ruského tažení na Ukrajině panovaly obavy o nasazení podněsterských jednotek při útoku na Oděsu, který by odstřihl Ukrajince od přístupu k Černému moři. Ukrajinské jednotky tato hrozba i nyní nutí vázat část svých sil podél hranic s Moldavskem.
Na cestě do Evropské unie
Moldavané v naději na zlepšení poměrů hledí na Evropskou unii. Proevropsky orientovaná vláda premiérky Natalie Gavrilitové získala ve volbách v roce 2021 silnou parlamentní většinu a nasadila silný kurz směrem do evropského společenství. Významné proto bylo udělení kandidátského statusu na vstup do EU v červnu letošního roku.
„To je samozřejmě obrovský úspěch. Ne nutně, že by měl aktuální nebo okamžitý praktický dopad, ale podařilo se zlomit nechuť a odpor na straně největších evropských zemí vůči případné expanzi Evropské unie do zemí bývalého Sovětského svazu,“ hodnotí Šír. Ve stejný den Evropská komise udělila kandidátský status také Ukrajině, evropskou perspektivu přislíbila i Gruzii.
Užší spolupráci se dařilo budovat mezi EU a Moldavskem již dříve v rámci projektu Východního partnerství. Od roku 2014 například platí bezvízový styk a moldavské produkty se postupně dostávají na evropský trh.
Podporu ze Západu Moldavsko pociťuje již nyní. Do země míří třeba finanční prostředky na pomoc s dopady krize způsobené válkou. S ochranou hranic a zvládáním migrace zemi pomáhá evropská agentura pro pohraniční a pobřežní ochranu Frontex. Moldavsko by mělo být také součástí unijní platformy pro společné nákupy plynu, která má zaručit nižší ceny.
„Moldavsko je jedním z nejzranitelnějších sousedů Ukrajiny. Podpora Moldavska ze strany EU je zároveň podporou Ukrajiny a uprchlíků,“ tvrdí Codreanu, který si pochvaluje také vztahy s Českem, a to jak bilaterální, tak spolupráci během českého předsednictví Radě EU.
Budoucnost ovlivní Putinův neúspěch
Moldavsko teď pro naplnění svých ambic na připojení k evropskému bloku musí přijmout řadu reforem v oblasti soudnictví, státní správy nebo boje proti korupci. Po splnění domácích úkolů může Unie s východoevropskou zemí zahájit přístupové rozhovory. Jak rychle se změny bude dařit prosazovat, je podle Šíra ale především otázkou politické vůle.
„V případě, že válka dopadne tak, že se třeba Rusko zhroutí nebo že bude vyčerpáno natolik, že by nemělo možnosti, zdroje a nástroje škodit, tak si dovedu představit, že to prostě Evropa zafinancuje a může to jít relativně rychle, v horizontu spíš jednotek let než desítek let,“ zvažuje politolog.
Výsledek ruské invaze může dát novou dynamiku také konfliktu v Podněstří. „V případě, že Rusko výrazně prohraje na Ukrajině, což už dnes nemůžeme vyloučit, lze předpokládat, že to oslabí ruský vliv a ruskou kontrolu i nad dalšími státy bývalého Sovětského svazu, které se Rusko snaží destabilizovat,“ vyjmenovává varianty Šír.
„Pro Rusy má Moldavsko význam v rámci snahy o obnovu ruského impéria, jestli ale (ruský prezident Vladimir) Putin na Ukrajině selže, ztroskotává i celá tahle koncepce,“ pokračuje expert. Oslabení Moskvy by mohlo zemi nabídnout větší možnosti ve vyjednávání o stažení ruských vojsk ze separatistického regionu.
Obě strany zmrazeného konfliktu žijí v současnosti v Moldavsku v relativním míru. Do Tiraspolu jezdí z Kišiněva pravidelné autobusové linky a obě části země například hrají stejnou fotbalovou ligu. Úplné urovnání konfliktu by ale podle Šíra zemi prospělo. Vyřešení sporu nicméně nemusí být podmínkou vstupu do EU. Ve srovnatelné situaci je totiž Kypr, který se stal členskou zemí Unie v roce 2004.
