Den vzpomínky na vyhlazení Sintů a Romů
Několikadenní akce připomínající vyvraždění Romů nazvaná „Dívej se a nezapomeň“ se koná v Osvětimi nebo v Krakově. Na konferenci se tam zabývají historickými událostmi i rasismem v dnešním světě.
Celosvětově je pojem holocaust spojován především s nacistickým vyvražděním asi šesti milionů Židů během druhé světové války. Pro zabití asi půl milionu Romů a Sintů se vžil pojem romský holocaust. Sintové jsou lidé, kteří před mnoha staletími přišli z Indie a usadili se v západní a střední Evropě. Romové žijí převážně ve východní části Evropy. Obě skupiny se obvykle označují za Romy.
Bojujme proti netoleranci, vyzval Pompeo
Michael Roth před návštěvou Osvětimi poukázal na nedostatek obecného povědomí o systematickém vyvražďování romských komunit během 2. světové války. „Příliš dlouho jsme vytěsňovali genocidu více než půl milionu Sintů a Romů z historické paměti a dovolili jsme, aby byla největší etnická menšina v Evropě vytlačena na okraj naší společnosti.“
Západoněmecký kancléř Helmut Schmidt až v roce 1982 veřejně prohlásil, že Sintové a Romové „byli pronásledováni z důvodu rasy“ a že tyto zločiny byly genocidou.
Americký ministr zahraničí Mike Pompeo vyzval „všechny vlády, aby podnikly kroky v boji proti netoleranci vůči Romům a umožnily jim plnou účast na občanském a ekonomickém životě“.
Události: Připomínka obětí romského holocaustu
Romské rodiny žily v Osvětimi pohromadě
Osvětimí prošlo přes dvacet tisíc Romů, včetně 4870 z protektorátu. Takzvaný „cikánský tábor B II e“ tvořilo 32 dřevěných budov na ploše 150 krát 170 metrů. V budovách pro tři až čtyři stovky lidí se jich tísnilo až 1200.
Na rozdíl od jiných koncentračních táborů nebyli Romové zařazováni do pracovních komand mimo tábor a rodiny žily pohromadě. Mohli si také ponechat vlastní oblečení. „Zároveň ale zde byly podmínky neslučitelné se životem. Romové umírali na nemoci, infekce i vyčerpání z práce. A byli vyhlazováni v plynových komorách,“ popsal zpravodaj ČT v Polsku Lukáš Mathé.
Tragická pouť osvětimských Romů se završila v noci z 2. na 3. srpna 1944. „Rudá armáda postupovala směrem na západ a podle všeho se velitelé tábora rozhodli, že je třeba zlikvidovat zbytky cikánského tábora, kde v té době byly asi tři tisícovky lidí. Povraždili je v plynových komorách,“ dodal Mathé.
Byla to druhá největší hromadná vražda československých občanů za války po usmrcení 3792 židovských mužů, žen a dětí z takzvaného českého (či terezínského) rodinného tábora v noci z 8. na 9. března 1944.
Podle Himmlerova rozkazu…
V genocidních mašinériích nacistického Německa zahynulo za druhé světové války téměř devadesát procent českých a moravských Romů. Z asi 6500 protektorátních Romů jich 4870 odjelo transporty do Osvětimi, vrátilo se jich jen 583.
První protiromský výnos, zakazující především kočování, vyhlásila protektorátní vláda již koncem března 1939. „Cikáni, cikánští míšenci a osoby žijící po cikánsku“ začali být evidováni.
Čeští a moravští Romové byli soustřeďováni v kárně-pracovních táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku, které byly otevřeny v srpnu 1940 (v březnu 1942 byly přejmenovány na sběrné).
Takzvané „konečné řešení cikánské otázky“ pak přinesl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z 16. prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi, kde je většinou čekala smrt.
Na okupovaných územích Sovětského svazu se Romové stali oběťmi řádění komand Einsatzgruppen, v Srbsku se na vyhlazování výrazně podílela německá armáda, v Chorvatsku zase ustašovci.
