Londýn - Ve čtyřiaosmdesáti letech zemřel Ronnie Biggs - jeden z aktérů „velké vlakové loupeže“. S patnáctičlenným gangem před padesáti lety přepadl poštovní vlak a ukradl 120 pytlů s penězi v hodnotě odpovídající dnešním 40 milionům liber. Biggs pak strávil ve vězení jen pár měsíců. Proslul tím, že se mu podařilo uprchnout a usadit se na desítky let do bezpečí v Brazílii. Až v roce 2001 se sám vzdal britským úřadům, nicméně své účasti na loupeži nikdy nelitoval.
V jednoduchosti je síla
Loupež, díky níž se Biggs stal jedním z nejznámějších zločinců světa, proběhla v noci z 8. na 9. srpna 1963. Událost, která se odehrála v poštovním vlaku jedoucím z Glasgow do Londýna, se stala inspirací nejen pro další zloděje, ale i filmové tvůrce. A ve své podstatě byla prostá: gang přehodil signály na železniční trati a na vybraném místě zastavil poštovní vlak.
Lupiči pak bez použití zbraní ukradli 120 pytlů s penězi a rozdělili si rekordních 2,6 milionu liber. Zcela bez násilí se ale akce neobešla - jeden z lupičů uhodil strojvedoucího vlaku Jacka Millse obuškem do hlavy. „Padl jsem na kolena. Pamatuji si, jak klečím na podlaze a moje kabina je plná banditů. Všude kolem sebe jsem viděl jejich nohy,“ konstatoval Mills, který o sedm let později na následky zranění zemřel.
Už pět dní po přepadení vlaku policie objevila opuštěnou farmu, kde se gang skrýval. Následovalo zatýkání. Ačkoliv samotnou loupež provedli lupiči v maskách a s rukavicemi, v jejich úkrytu nebyla o otisky prstů nouze. Proces s pachateli loupeže odstartoval v lednu 1964. Soudce nakonec vynesl rozsudky vězení v celkové délce 300 let. Nikdy se ale nepodařilo najít většinu lupu, který tvořily použité bankovky nižších hodnot.
Biggs přitom spravedlnosti unikal celých 35 let. Dostal sice třicet let natvrdo, odseděl si ale jen něco přes rok. V červenci 1965 totiž s pomocí provazového žebříku zdolal 7,5 metru vysokou zeď věznice Wandsworth a odjel přichystanou dodávkou. Opustil Británii, v Paříži si plastikami změnil vzhled a ukrýval se ve Španělsku či Austrálii. V roce 1970 nakonec zakotvil v Brazílii. „Kdybych se vrátil do Anglie, hrozilo by mi podle všeho ještě osmadvacet let vězení. To by bylo moc dlouho. Jak říká moje žena, musela bych za to zaplatit,“ prohlásil lupič v roce 1974.
Jan Jůn, publicista
„Jeho pověst jakéhosi Robina Hooda se přes půl století udržovala díky bulvárním deníkům, které ho podporovaly. Na druhou strany Biggsovy životní osudy byly velice zajímavé – je to velmi dobrodružná postava.“
Biggs se pravděpodobně vzdal ze zdravotních důvodů
Muž sice několikrát čelil pokusům o vydání, vždy se ale dokázal extradici ubránit. Zruinován a po záchvatech mrtvice částečně ochrnutý se teprve v roce 2001 sám vzdal britským úřadům. Jako důvod Biggs uvedl únavu ze života na útěku a chuť dát si ještě jednou pivo ve své oblíbené hospodě. Podle méně sentimentální verze si jen už nemohl dovolit platit lékařskou péči v Brazílii, a proto zvolil bezplatný servis britského vězeňského systému.
Biggs o svém životě
„Udělal bych všechno znovu. Včetně utrpení, žalu i hezkých chvil. Bez váhání bych všechno udělal stejně.“
„Jestli se mě chcete zeptat, jestli lituju toho, že jsem byl jedním z vlakových lupičů, pak je moje odpověď 'NE!',“ napsal Biggs novinářům letos v létě na tabulku, kterou poslední léta používal vážně nemocný muž ke komunikaci se světem. Naopak lituje toho, že musel zemřít strojvedoucí, a toho, jak trpěla jeho rodina. Kvůli zdravotnímu stavu propustili Biggse v roce 2009 z vězení. Odvezen byl do londýnského sanatoria. Naposledy se na veřejnosti ukázal letos v březnu – na pohřbu svého kumpána, strůjce velké vlakové loupeže.
