Zasloužilá umělkyně, která nemohla vystupovat, signatářka Charty 77, jež podepsala spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Paradoxní život herečky Vlasty Chramostové skončil v neděli ve věku 92 let, potvrdil mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Její slibnou kariéru dočasně zastavil zákaz vystupování kvůli její angažovanosti v roce 1968. Až do revoluce působila v disentu, poté se mohla vrátit na divadelní prkna. V roce 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla. Právě tam v pondělí 14. října v 11:00 proběhne poslední rozloučení s herečkou.
Zemřela herečka Vlasta Chramostová, signatářka Charty 77
Události: Ve věku 92 let zemřela herečka Vlasta Chramostová (zdroj: ČT24)
„Měla jsem tři životy. Herecký, disidentský a život návratu,“ charakterizovala kdysi Vlasta Chramostová svoji životní pouť. Všechny její životy prý byly bohaté, složité i dlouhé.
Její herecký život začal v rodném Brně, kde po absolvování konzervatoře nastoupila do tamějšího Svobodného divadla. Po několika dalších angažmá posléze v roce 1950 zakotvila v pražském Divadle Československé armády (dnes Divadle na Vinohradech).
Slibně rozjetou kariéru ohrozilo její manželství s ředitelem brněnského rozhlasu Bohumilem Pavlincem, který po politickém procesu se svým známým Ottou Šlinkem upadl v padesátých letech v nemilost. Mnohem tvrdší ranou však byla pro Chramostovou smrt jejího čtyřletého syna, který zemřel při dopravní nehodě v roce 1963.
Na pražské vinohradské scéně ztvárnila Chramostová řadu předních rolí, například Marii Stuartovnu, Roxanu v Cyranovi z Bergeracu nebo kritiky vysoce oceňovanou Hanu Jelkesovou ve hře Noci s leguánem.
Úspěch zaznamenala i u filmu. Debutovala v roce 1950 snímkem Past a v následující dekádě ji pak diváci mohli spatřit například ve filmech Až přijde kocour, Klapzubova jedenáctka nebo jako Lakmé ve slavném Spalovači mrtvol.
Příčinou nedobrovolného přerušení herecké kariéry bylo angažmá Chramostové v roce 1968. Při obsazení Československa vojsky „spřátelených zemí“ pomáhala svému druhému manželovi, kameramanovi Stanislavu Milotovi, pořizovat záběry okupantů. Svůj nesouhlas s událostmi dala také najevo odchodem z vinohradského divadla a vystoupením z KSČ. Ani titul zasloužilá umělkyně ji neuchránil před trestem.
Divadlo jsem dělala s urputností, vzpomínala před třemi roky Vlasta Chramostová (zdroj: ČT24)
Po zákazu vystupování začal pro Chramostovou druhý život, život disidentský. Protože se nechtěla vzdát divadla, začala spolu s přáteli organizovat soukromé produkce. V bytovém divadle vzniklo například legendární představení Všechny krásy světa na počest jejího oblíbeného básníka Jaroslava Seiferta. Seznámila se také s představiteli disentu a patřila mezi signatáře Charty 77. V dubnu 1989 byla Chramostová odsouzena k podmíněnému trestu za Prohlášení k Palachovu týdnu.
Dokázala nalézat pravdu, pravdu i ve svém životě, nebála se ji nahlas vyslovovat a přitom si zachovávala toleranci a optimismus.
O to překvapivější bylo uvedení jejího jména na neoficiálním seznamu spolupracovníků StB, který byl zveřejněn na počátku devadesátých let. Chramostová přiznala, že podepsala se Státní bezpečností vázací akt. „Ďábel mě dostal na pýchu a ješitnost. Spletl mě iluzemi o sobě i o společnosti. Koupil si mě za představu lehčího, úspěšnějšího života, jemuž nebudou napříště kladeny žádné překážky,“ popsala Chramostová ve svých pamětech motivy, které ji vedly ke spolupráci s tajnou policií.
Návrat
Listopadem 1989 začalo Vlastě Chramostové nové období, život návratu. Snad nejviditelnějším projevem byla nabídka angažmá v Národním divadle. „Vrátit se pro mě bylo nepopsatelně těžké. Proto jsem půldruhého roku váhala,“ vysvětlovala. Stálou členkou činoherního souboru „zlaté kapličky“ se stala v roce 1991. V roce 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla.
Po revoluci se vrátila se také k filmu. Za roli ve snímku Kuře melancholik byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli. Podruhé mohla křišťálovou sošku získat za postavu Marie v Michálkově filmu Je třeba zabít Sekala.
V roce 1998 obdržela od Václava Havla Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. „Opustila nás nejen skvělá herečka, ale i statečná žena, ke které mě vázalo dlouholeté přátelství datované ještě z dob disentu. Pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to nepochybně právě Vlasta Chramostová,“ uvedl v neděli předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Záznam mimořádného vysílání k úmrtí Vlasty Chramostové (zdroj: ČT24)
Poslední rozloučení s herečkou Vlastou Chramostovou v Národním divadle bude v pondělí 14. října v 11:00. Program a seznam řečníků zatím není znám, bude ale podobný, jak tomu bývá v případech, kdy se první scéna loučí s významnými osobnostmi. U rakve zesnulého se v takovém případě mimo jiné střídají čestné stráže uměleckých kolegů.
Takový scénář považuje za vhodný ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), který reagoval na Rychetského slova. „Já se domnívám, že státní pocty si zaslouží všechny tyto ikony 20. století, které nás dnes opouštějí. A v případě Vlasty Chramostové ten pohřeb vlastně bude dělat státní instituce a věřím, že to bude veřejná záležitost,“ řekl Zaorálek ČT.