Vlasta Chramostová prožila, jak sama říká, tři životy: herecký, disidentský a éru návratů po roce 1989, kdy konečně mohla hrát. K devadesátinám herečky, již režisér Luboš Pistorius nazval „svědomím českého divadla“, vznikla výstava v pražské knihovně Libri Prohibiti. Snímky odhalují záběry ze soukromí, bytového divadla i inscenací, v nichž se objevila po sametové revoluci. Dokumenty ze soudů pak připomínají její odvahu.
Po podepsání Charty 77 měla Vlasta Chramostová zakázáno vystupovat v divadle. Být herečkou jí ale komunistický režim zakázat nemohl. Ve vlastním bytě kousek od Václavského náměstí hrála pro své přátele bytové divadlo. Jedna z vystavených fotografií ji zachycuje v červenci 1978 jako Lady Macbeth.
„Byl to naprosto nezapomenutelný zážitek. Nikdy předtím ani poté jsem už nic takového neviděl,“ tvrdí ředitel knihovny Libri Prohibiti Jiří Gruntorád. K dalšímu představení Shakespearova dramatu nedošlo – diváky rozehnala veřejná bezpečnost s pendreky a Vlastu Chramostovou odvezla k výslechu.
Jako když Schliemann objevoval Tróju
„Je jediná herečka, která už v prosinci 1976 podepsala Chartu. A ještě v létě 1989 ji soudili za to, že se ozvala na obranu lidí, které mlátili v lednu na Václavském náměstí,“ připomíná Gruntorád. Sama Vlasta Chramostová tvrdí, že ji v těžkých situacích pomáhala její urputnost.
„Moje přítelkyně o mně kdysi v krásném fejetonu napsala, že jsem urputná jako Schliemann, když chtěl objevit Tróju, protože věděl, že tam ta Trója prostě je. S urputností jsem dělala bytové divadlo a po listopadu 89 pak Národní divadlo,“ říká Chramostová. Z divadelních prken odešla až ve čtyřiaosmdesáti letech.
Vzácnou je na výstavě fotografie zachycující Vlastu Chramostovou na návštěvě u básníka Jaroslava Seiferta. „Provázel ji celý život. Už za války v Brně bylo bytové divadlo a už tehdy tam recitovala Seifertovy verše,“ prozradila kurátorka Kateřina Volková. Životním krédem Vlasty Chramostové se ale staly jiné verše – slova, která se po smrti našla na psacím stole Olgy Scheinpflugové, manželky Karla Čapka, a jež herečka četla na jejím pohřbu:
Za všechny tresty tvrdých slov krupobití, živote, děkuji ti. Je krásné moci věřit v mravní řád, vědět, že za hříchy se nikam neuteklo. Tvor tresty znavený se může lehčeji smát, než kdo jim unikl a jehož čeká peklo. Za všechny tresty zasloužený pláč. Spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač.
Nejen urputnost, ale i humor prý Vlastě Chramostové pomohl přenést se přes těžké chvíle. Humor není jen vtip, je to především postoj, říká totiž. A o svém životě chystá i knihu – vyjít by měla v příštím roce.
