Po těžké nemoci zemřel ve věku 85 let Stanislav Milota, kameraman s nezaměnitelným rukopisem, který vtiskl především filmu Spalovač mrtvol. Manžel disidentky a herečky Vlasty Chramostové se stal také předním obrazovým kronikářem srpna 1968 i Palachova týdne a doplatil na svou odvahu ztrátou profese.
Životní osudy kameramana Stanislava Miloty patří k nejpůsobivějším příběhům české poválečné filmové historie. Žižkovského frajera a samouka na kameramanské výsluní vynesla nezměrná pracovitost a výjimečná imaginace.
Už od patnácti let působil na Barrandově, nejprve jako osvětlovač, pak jako ostřič a švenkr. V první polovině 60. let se stal samostatným kameramanem, jenž svěží obrazovou dynamikou pozvedl dnes pozapomenuté snímky Na laně (1963) či Anděl blažené smrti (1965).
I proto si jej Juraj Herz zvolil jako kameramana svého legendárního filmu Spalovač mrtvol (1968), jehož mrazivé vizuální ztvárnění patří k nejpozoruhodnějším kameramanským výkonům vůbec. Pro podržení bizarní, šílené atmosféry v příběhu oddaného pracovníka krematoria Karla Kopfrkingla snímal Milota postavy z různých úhlů, často šikmo zespoda či seshora širokoúhlým objektivem, takzvaným rybím okem.
Svědek invaze 1968 i Palachova pohřbu
- Dokument Zlatá šedesátá (ČT art, 19. 2. od 21:10)
- Film Spalovač mrtvol (ČT art, 19. 2., od 22:10)
Kromě vynalézavosti však Milotovi nechyběla ani odvaha a nasazení. Během invaze v srpnu 1968 natočil stovky metrů dokumentárního materiálu, stejně jako v lednu 1969 při pohřbu Jana Palacha.
„Po Spalovači jsem měl nabídku točit v Izraeli. Točil jsem film, který se patřičně jmenoval: Alle hatten sich abgewandt, tedy všichni se ode mě odvrátili. Což se také stalo,“ popisoval v dokumentu Zlatá šedesátá Milota, co s nástupem normalizace náledovalo.
Odveta v podobě okamžitého propuštění z Barrandova při prověrkách a následující zdravotní potíže jeho profesní dráhu ukončily. Po podpisu Charty 77 se s filmovou kamerou rozloučil záznamem bytového představení své manželky, herečky Vlasty Chramostové, Zpráva o pohřbívání v Čechách (1979).
Kvůli potížím se zrakem se po sametové revoluci k práci kameramana nevrátil, i když z materiálů natočených během let 1968 a 1969 ještě dal dohromady dokument Zmatek. Až v roce 2002 měla premiéru osmiminutová filmová esej Jan 69 z Palachova pohřbu. Záběry byly objeveny v depozitáři Národního filmového archivu. Stanislav Milota se přitom domníval, že snímek nenávratně zmizel kvůli „zájmu“ StB, která filmové materiály z „krizového období“ úspěšně likvidovala.
Místo za kameru na Hrad
Za kameru se v 90. letech tedy nevrátil, působil ale jako první vedoucí sekretariátu prezidenta Václava Havla, v jehož režijním debutu Odcházení (2011) si také zahrál, v radě Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Je laureátem Ceny Františka Kriegla a nositelem Čestné medaile TGM za věrnost jeho odkazu. V roce 2015 obdržel Českého lva za celoživotní přínos kinematografii.
