Jaroslav Seifert

„Dosti Wolkera! Dostal se do čítanek. Dává se u maturit. Dohořela jeho buřičská ožehavost,“ zpochybňoval v roce 1925 text uveřejněný v revue Pásmo odkaz Jiřího Wolkera. Nedlouho po básníkově předčasné smrti, od níž 3. ledna 1924 uplynulo rovné století. Wolkerova tvorba se stala synonymem pro proletářskou poezii, byť v době, kdy by komunistická ideologie básníkovu představu už možná nenaplňovala, a přestože on svým původem proletářem příliš nebyl.

„Jeho krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi s literárním vzděláním i ty, kteří k jeho dílu přistupují bez větší průpravy,“ napsala v roce 1984 Královská švédská akademie věd o Jaroslavu Seifertovi, když se mu rozhodla udělit Nobelovu cenu za literaturu. Komunistický režim v Československu takovou zprávu ignorovat nemohl, zároveň mu ocenění básníka v nemilosti nepřišlo dvakrát vhod. Seifert byl přitom vůbec prvním českým literátem, jenž prestižní ocenění získal – a dosud také zůstává jediným, přestože o dalších jménech se spekulovalo. Nic na tom nezměnilo ani vyhlašování v roce 2023, kdy seznam literárních nobelistů rozšířil norský dramatik Jon Fosse.

Nobelovu cenu za literaturu v prosinci ve Stockholmu převezme francouzská spisovatelka Annie Ernauxová. Dvaaosmdesátiletá autorka si podle akademiků ocenění vysloužila „svou odvahou a klinickou pronikavostí, s níž odkrývá kořeny, odcizenost a kolektivní omezení osobní paměti“. Proslavily ji autobiografické knihy, skrze něž zároveň podává výpověď ženy o době.

Česká televize pracuje na výrobě nových dokumentů, které diváci uvidí na obrazovkách v následujících měsících a letech. Dokumentární cykly rozeberou témata adopce, exekuce či proměny školního vzdělávání. Celovečerní filmy přiblíží osobnosti, jakými jsou básník Jaroslav Seifert, hudebník a politik Michael Kocáb či génius Jára Cimrman.

Památník národního písemnictví převzal loni do svého Literárního archivu rekordní počet cenných přírůstků. Devět stovek kartonových krabic zaplnily třeba písemnosti Jaroslava Seiferta, Ivana Diviše či Ludvíka Vaculíka.

Vyhlašování největších, nejdůležitějších a nejprestižnějších vědeckých ocenění – Nobelových cen – je opět tady. Každý z laureátů dostane kromě medaile i finanční odměnu a diplom. Slavné „nobelovky“ švédská královská akademie uděluje už 119 let.

Působivá socha obnažené bohyně lásky s chybějícími pažemi celé dekády dráždí fantazii kunsthistoriků i umělců – a platí za příkladnou ukázku antického umění a i jednu z nejslavnějších soch světa. Venuše Mélská, cenný artefakt ze sbírek pařížského Louvru, spatřila  světlo světa (v novodobé historii) před rovnými dvěma sty lety: 8. dubna 1820.

Už od jara 1944 byla česká průmyslová města terčem náletů spojeneckých letadel. Cílem se stávaly velké podniky, železniční uzly a zejména továrny na výrobu a skladování pohonných hmot. Mezi nejznámější akce patří bombardování Ústí nad Labem nebo plzeňské Škody v dubnu 1945. Tragickým příkladem je také nálet na rafinerii v Kralupech nad Vltavou, který 22. března 1945, tedy právě před 75 lety, na místě zabil 248 lidí, z toho 145 českých obyvatel. Část letadel navíc shodila svůj náklad na nedaleké Neratovice, kde bomby usmrtily 52 lidí.

Hudebního skladatele Jaroslava Ježka, architekta Jaroslava Fragnera, básníka Jaroslava Seiferta nebo surrealistickou malířku Toyen spojoval ve dvacátých letech minulého století Devětsil. Výstavu měl tento svaz levicově smýšlejících umělců jen jedinou, před třiatřiceti lety, jeho tvůrčí záměry představuje znovu až nyní Galerie hlavního města Prahy (GHMP). Výstavu připravila jako dynamickou podívanou s mísením uměleckých druhů, poezie a racionality, jak odpovídá poetice Devětsilu.

Socha připomínající svatou Anežku Českou bude umístěna v kapli svatých patronů Evropy. Ta se nachází v podzemí baziliky sv. Petra v Římě. Sochu přivezli papeži Františkovi čeští a moravští poutníci u příležitosti výročí svatořečení české přemyslovské princezny.

Věřící z Česka dorazili do Vatikánu na závěr národní pouti. Papež František jim věnoval část obvyklé generální audience. S několika z nich se neplánovaně setkal tváří v tvář a také přijal dar, který mu věnovali, sochu Anežky České. Právě třicáté výročí jejího svatořečení národní pouť připomenula.

Prvním českým nositelem Nobelovy ceny se 26. října 1959 stal tehdy osmašedesátiletý Jaroslav Heyrovský, který prestižní ocenění získal v oboru chemie za objev polarografie. Díky ní se dá zjistit elektrolýzou pomocí rtuťové kapkové elektrody i nepatrné množství látek v roztoku. První polarograf zkonstruoval profesor Heyrovský v roce 1925 a na Nobelovu cenu byl předtím, než ji získal, navržen již třikrát.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2018 získala polská spisovatelka Olga Tokarczuková. Letošním laureátem je také rakouský autor Peter Handke. Vyhlášena byla hned dvě jména, protože v loňském roce toto prestižní ocenění uděleno nebylo kvůli skandálu kolem sexuálního obtěžování ve Švédské akademii, která laureáty vybírá.

Zasloužilá umělkyně, která nemohla vystupovat, signatářka Charty 77, jež podepsala spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Paradoxní život herečky Vlasty Chramostové skončil v neděli ve věku 92 let, potvrdil mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Její slibnou kariéru dočasně zastavil zákaz vystupování kvůli její angažovanosti v roce 1968. Až do revoluce působila v disentu, poté se mohla vrátit na divadelní prkna. V roce 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla. Právě tam v pondělí 14. října v 11:00 proběhne poslední rozloučení s herečkou.

Literární Cenu Jaroslava Seiferta letos dostane filozof Miroslav Petříček. Porota ocenila jeho knihu Filosofie en noir, kterou minulý rok vydalo vydavatelství Karolinum. Věnuje se proměnám myšlení ve dvacátém století, zejména po tragédii holocaustu. Petříček ocenění převezme v prosinci v rezidenci pražského primátora. Prestižní cenu udílí už od roku 1986 Nadace Charty 77.

Před 90 lety, 23. února 1929, skončil pátý sjezd Komunistické strany Československa (KSČ) – přelomová událost v dějinách strany i celé země. Vedení KSČ totiž ovládli „karlínští kluci“ v čele s 33letým Klementem Gottwaldem, který prosazoval radikální bolševizaci a naprosté podřízení Moskvě a Stalinovi. Komunisté se stali militantní a nekompromisní opozicí, která otevřeně usilovala o zničení demokratické republiky a byla prodlouženou rukou Moskvy.