Vlasta Chramostová si neuměla stěžovat a byla vždy svěží, shodují se její známí a kolegové. I když v životě zažila mnohá příkoří, dokázala si zachovat optimismus a nadhled. Zásadní v tomto ohledu byl její vztah se Stanislavem Milotou. „Byli to lidi, kteří se neustále špičkovali, a díky tomu mohla být Vlasta tak svěží, jak byla, a díky tomu Standa nepodléhal chmurám,“ prohlásil v ČT režisér Jaroslav Brabec.
Michael Dočekal, bývalý ředitel činohry Národního divadla, o Chramostové mluví jako o velké umělkyni a osobnosti nejenom divadelní. Herečka podle něj byla velmi vstřícná, plná humoru a otevřenosti k okolí. „Všechno zvládala s humorem a nadhledem. Já jsem ji vlastně jinak nezažil. Což bylo obdivuhodné, protože její život by se dal vnímat jako dramatický a často neveselý. Ale ona to v žádném případě tak neprezentovala,“ líčí Dočekal.
Její návrat na scénu Národního divadla vyzdvihuje herec David Prachař. „Je to projev síly a vnitřního hrdinství,“ věří. Souhlasí s tím, že k životu přistupovala s nadhledem a uměla se shodit. „Až do konce života měla všech pět pohromadě, myslelo jí to, zajímala se o to, co se děje. Byla k některým věcem velmi skeptická, ale k životu se vždy stavěla optimisticky,“ míní Prachař.
- V souvislosti s úmrtím Vlasty Chramostové odvysílá ČT1 v neděli v 20:00 pořad Gen – Vlasta Chramostová pohledem Olgy Sommerové a v 20:15 snímek P.F. 77.
- V pondělí zařadí program ČT art od 20:20 dokument Paralelní portrét, od 21:15 legendární představení bytového divadla Vlasty Chramostové Play Macbeth a od 22:45 televizní zpracování povídky A.P. Čechova Námluvy.
Stanice ČT2 bude v pondělí v 17:20 reprízovat medailon Gen - Vlasta Chramostová pohledem Olgy Sommerové a v 17:35 zařadí pořad Úsměvy Vlasty Chramostové.
Herečka Eva Salzmannová, která s Chramostovou v Národním divadle působila, doufá, že se někdo ujme zdokumentování jedinečného životního příběhu. „Její život je na hollywoodský film. Na to, že se s ní život opravdu nemazlil a zažila věci, které nikdo zažít nechceme, Vlasta jim čelila s ohromnou ironií a sebeironií,“ obdivuje Salzmannová.
Jako o nesmírně silném člověku s nelehkým dramatickým osudem mluví o Chramostové herečka Taťjana Medvecká. „Divadlo milovala a byla mu oddána,“ doplňuje. Dokumentaristka Olga Sommerová o Chramostové i jejím muži Milotovi mluví jako o hrdinech, kteří odcházejí. „Obětovala svou kariéru herečky, někoho, kdo potřebuje stát na pódiu, kdo potřebuje potlesk diváků, pro pravdu,“ oceňuje.
V československé a české kinematografii podle ředitele Národního filmového archivu Michala Breganta zůstává Chramostová neobyčejně silnou, monumentální osobností. „Patos, který herce dokáže tak často zradit, ji vždy posiloval a byl autentickou součástí jejího působení v divadle, ve filmu i ve společnosti,“ dodal.
Bytové divadlo umožnilo překonat hloupost režimu
„Poznala jsem spoustu výborných lidí a Vlasta patřila mezi ně,“ komentuje Jiřina Šiklová, socioložka Univerzity Karlovy a dlouholetá přítelkyně Chramostové. Vzpomíná například na hereččino těžké životní období poté, co jí komunistický režim zakázal hrát.
Chramostová proto vymyslela bytové divadlo. Podle Šiklové to byl zásadní nápad nejen proto, že jí umožnil dále hrát, ale také proto, že ukázal, jak člověk ve špatné situaci může dosáhnout něčeho, co chce.
Právě bytové divadlo přineslo podle publicistky Petrušky Šustrové největší zážitky a odhalovalo nesmyslnost režimu. „Lidi, kteří umí něco takového, co by se mohlo hrát na velkých scénách, místo toho hráli doma. Hloupost, hloupost toho režimu,“ konstatuje.
Divadelní kritik Vladimír Just zdůrazňuje dvoudílné paměti zesnulé umělkyně To byl můj osud. V nich rozebírá i podepsání spolupráce se Státní bezpečností. „Místo aby si postavila pomník, tak se nešetří. A právě proto, že nešetří sebe, tak si může dovolit nešetřit ani ostatní,“ cení si Just.
„Za to jsem si jí nesmírně vážil, skoro víc než předtím. Ostatní, na které vyplavalo, že byli agenty StB, měli tendenci to bagatelizovat a zakrývat. Vlasta Chramostová to zcela upřímně a poctivě popsala ve své knize a řídila se zásadou, že pravda vás osvobodí,“ shrnuje politolog a signatář Charty 77 Daniel Kroupa.
Historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek je přesvědčen, že kývnutím na spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou Chramostová zachránila svého prvního manžela Bohumila Pavlince, který by možná jinak stanul před soudem v rámci monstrprocesů a stranických čistek. „Příslušníci kontrarozvědky to nabízeli výměnou za její pomoc. Trvalo to několik let a zhruba v roce 1963 spolupráce skončila,“ upřesňuje Blažek.
S přáteli prý o podpisu spolupráce s StB herečka mluvila hned zpočátku. „Věděla jsem od Vlasty, že tenkrát si neuvědomovala, o co se jedná. Ona se s tím nejenom vypořádala, ona to veřejně řekla a vysvětlila situaci,“ oceňuje Šiklová. Chramostová podle ní tehdy měla strach o svého manžela a doufala, že by mu skrze spolupráci mohla pomoci.
Právě vztah se Stanislavem Milotou byl podle jejího okolí klíčový. „Byli to lidi, kteří se neustále špičkovali, a díky tomu mohla být Vlasta tak svěží, jak byla, a díky tomu Standa nepodléhal chmurám, protože byl těžce nemocný. Oba byli pro sebe tak zásadní, že asi těžko by se dala najít lepší dvojice, která by takovýmto způsobem souznila,“ zmiňuje například Jaroslav Brabec, režisér a kameraman, který o páru natočil dokument Paralelní portrét.
Že Chramostová s Milotou byli jedním tělem a jednou duší, uvádí i Eva Salzmannová a v podobném duchu hovoří i Šiklová. Lidé, kteří pár neznali, by si prý mohli myslet, že k sobě manželé mají averzi, byl to ale pouze jejich způsob hluboké lásky.
