Hasiči, kteří v pátek 28. února dorazili na místo havárie v Hustopečích nad Bečvou na Přerovsku jako první, popisují, že prožívali strach, respekt, ale zároveň adrenalin a povinnost pomoci. Plameny a černý hustý kouř šlehaly desítky metrů do výšky. Na místo tehdy jako první dorazili dobrovolní hasiči právě z Hustopečí.
Jednotka dobrovolných hasičů z Hustopečí nad Bečvou dorazila na místo jako první. „Bylo potřeba uvědomit informační středisko, aby nám bezpodmínečně zastavili provoz, řešila se elektřina, nevěděli jsme, jestli do kolejiště můžeme vstoupit, zda je trakční vedení pod proudem,“ popsal zástupce velitele dobrovolných hasičů Jan Huňat.
Část jednotky tvoří profesionálové. Třeba Michal Habarta ale v tu chvíli, kdy vlak vykolejil, pracoval na nedaleké pile. „Najednou slyšíme ránu a v oblacích vidíme obrovský hřib. Okamžitě vypla elektrika. Vedoucí řekl, že zavíráme, že bez elektriky tam nemůžeme být. Tak jsem byl okamžitě nasazený,“ popsal Habarta. Po návratu domu do bezpečí prý prožíval strach, adrenalin, ale také hrdost.
Velitel dobrovolných hasičů Oldřich Havran podobnou událost za čtyřicet let, kdy je dobrovolným hasičem, nepamatuje. Dramatickou situaci ale příliš neprožíval, cítil spíš povinnost pomáhat. „Já jsem bezemoční člověk, takže já jsem žádné emoce neměl. Zkrátka je to hrůza, viděl jsem hrůzu a muselo se s tím něco dělat – tak jsem šel něco dělat, hotovo,“ řekl.
„Jednou za život“
Thomas Helwig se před lety přestěhoval do Hustopečí. Jeho rodina sledovala průběh havárie v Německu skrze televizní vysílání. Že je tam nasazený i jejich syn, netušili. Dozvěděli se to, až když byl požár uhašený. „Byl jsem unavený, ale říkal jsem si: to budeš mít jenom jednou za život, tak to bude něco speciálního,“ popsal Helwig.
Během prvních dnů na místě zasahovaly stovky hasičů z různých jednotek a z různých krajů. Všichni se shodují, že podobný zásah nemá v České republice obdoby.
