Bloodywood je první a dosud jediná indická metalová kapela, která se dostala do americké hitparády Billboard. Zaujala fanoušky osobitým pojetím žánru, které těží z východních témat i nástrojů, ale zároveň formace pracuje s tradičním západním zvukem. Skupina tento týden koncertovala v Praze.
Jsme tikka masala, hlásí Bloodywood, první indický metal v americké hitparádě
3 minuty
Bloodywood koncertovali v Praze
Bloodywood začínali v roce 2016 parodiemi. Na YouTube nahrávali metalové covery nejen populárních bollywoodských písní. Pozornost sledovaných metalových médií upoutali zejména nu-metalovou předělávkou singlu Heavy od Linkin Park. Magazín Metal Hammer tehdy napsal, že takhle by měla píseň znít v originále.
Zatímco jejich debutová deska Anti-Pop Vol. 1 z roku 2017 bylo ještě kompilací coverů, album Rakshak o pět let později už obsahovalo vlastní skladby. Získalo si tolik fanoušků, že Bloodywood vystřelilo do amerického žebříčku Billboard. Což se jim podařilo jako vůbec první indické metalové kapele, o čemž informovala třeba indická mutace časopisu Rolling Stone.
Indická metalová scéna sahá do osmdesátých let, zůstávala ale dlouho „undergroundovým hnutím“, k jejímu znovuzrození došlo až na přelomu milénia díky internetu a sociálním médiím. Velký dojem udělal také v roce 2011 koncert Metallicy v Bengalúru. O dekádu později už se metal integroval do hlavního proudu, popisuje BBC kontext, v němž se Bloodywood formovali.
Tradiční nástroje ano, ale ne samoúčelně
Z metalového nářezu ale své indické kořeny nevytrhávali. „S hrdostí předvádíme naše národní dědictví. V písničkách ale nepoužíváme naše tradiční nástroje samoúčelně. Musí do skladby přirozeně zapadat a souznít s její atmosférou,“ upřesnil zpěvák Jayant Bhadula. Od západních metalových kapel tak Bloodywood odlišuje typický jihoasijský buben zvaný dhol.
Pro svoji tvorbu mají jednoduché pojmenování. „Metal tikka masala. Tak to je,“ prohlásil v rozhovoru u příležitosti pražského koncertu frontman s nadsázkou, která skupině nepřestala být vlastní. Kuře v kořeněné rajčatovo-smetanové omáčce nejspíše vymyslel v Británii kuchař pocházející z Bangladéše, mnohé ale tento pokrm přivedl k pravé indické kuchyni.
Gastronomii své rodné země vzdávají hold Bloodywood i v jedné své písni nazvané Tadka. „Tadka je proces, kdy se tuk – může to být máslo nebo olej, to záleží na konkrétním regionu – smíchá se semínky a kořením. To vše se zahřeje a rozetře po pánvi. Tím se získá více chuti,“ přidává Bhadula recept.
Metalová osvěta
Bloodywood ale ve svých textech pracují i s vážnými tématy. Třeba sexuálním násilím. „Lidé si občas myslí, že popisujeme problém ryze naší země. Ale je celosvětový,“ upozorňuje rapper Raoul Kerr.
Skladbou o tomto tématu se kapela snaží o osvětu. „Situaci může změnit jen vzdělávání. Věřím, že jako hudebníci dokážeme ovlivnit mladé lidi už jen tím, že se tématem zabýváme,“ dodává Kerr. Už dříve uvedl, že cílem kapely je metalový vztek nasměrovat na správné věci a k vyburcování lidí.
Do muziky přinášejí Bloodywood vše, co je v dnešní době potřeba – agresi, globální myšlenky, vizionářské názory, politicky korektní chování a zastávání se menšin ze všech společenských vrstev, představil skupinu královéhradecký festival Rock for People, který indické metalisty už před dvěma lety přivedl před české publikum.
Fanoušky mají po celém světě, i když jim nerozumí
Někteří rodilí Indové nicméně nemusí sdělení kapely rozumět. V nejlidnatější zemi světa se používá několik set jazyků. „Nejčastější jazyky, ve kterých zpíváme, jsou hindština a paňdžábština. Jsou hodně rozšířené, ale nikoliv v celé zemi,“ uvedl Karan Katiyar, který má v základní trojici kapely na starost kytaru a flétnu.
Fanoušky si ale získali po celém světě, ať řeči hudebníků rozumí, nebo ne. Podle některých komentářů indičtí metalisté už své zemi prokázali větší službu než národní kancelář pro cestovní ruch. Až do konce března pokračují Bloodywood v turné po Evropě, pak je čeká Japonsko. Předtím ještě stihnou vydat nové album s názvem Nu Delhi. Označují ho za milostný dopis rodnému městu.
