Paříž - Ve věku 91 let zemřel francouzský režisér Alain Resnais. Odešel v sobotu večer v Paříži obklopen svou rodinou. Natočil přelomová díla francouzské nové vlny, mimo jiné snímky Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu nebo Prozřetelnost.
O jeho filmech dodnes diskutují studenti filmových škol na celém světě. Nový způsob vyprávění vnesl Resnais spolu s dalšími režiséry nové vlny do francouzské kinematografie na začátku šedesátých let dvacátého století. Základním tématem mu byl subjektivní prožitek času, procesy vzpomínání a zapomínání.
První snímek natočil mladý nadšenec již ve čtrnácti letech. Následovala řada dokumentů, mezi nimiž vyniká obraz koncentračních táborů Noc a mlha (1955). V celovečerním hraném debutu Hirošima, má láska z roku 1959 hudba poeticky vplývá do textu a myšlenky do útržkovitých dialogů. Francouzská herečka se zamiluje do japonského architekta, ale jejich sblížení vyvolává bolestné vzpomínky.
Stačí hodně chodit do kina
I Loni v Marienbadu (1961) vypravuje o setkání dvou lidí, tentokrát na rozlehlém barokním zámku. Muž se pokouší v ženě vzbudit vzpomínku na události loňského roku, kdy se tu prý seznámili a sblížili. Jenže žena všechno popírá. Postavy nejsou konkrétně určeny a záběry, nepatřící do jedné roviny, jsou zcela samozřejmě řazeny vedle sebe.
Inspiroval se surrealismem a psychoanalýzou. „Hodně mě ovlivnil André Breton, byl jsem okouzlený surrealisty, obrazy Reného Magritta. Většina toho, co se ve filmu děje, se odehraje v představách jednotlivých postav, v tom je zase vliv němého filmu,“ vysvětloval své postupy Resnais: „Nemusíte studovat film, stačí hodně chodit do kina.“
Postupně přibývalo v jeho dílech humoru a ironie, i nadále zkoumal problémy vědomí a času. Svůj poslední počin Rileyho život představil na Berlinale letos v únoru.
Energii čerpal Alain Resnais právě z vědomí konce: „Lidé se liší od zvířat tím, že si uvědomují svou smrtelnost. Člověka pohání nevyhnutelnost konce a do přemítání o něm se vejdou naprosto všechny emoce, od absolutního štěstí po naprostou beznaděj.“
