„S poctivostí leda pojdeš“ – takže je třeba fikaně napálit, bleskově zkasírovat a dostat se v pohodě domů! Tohle životní krédo s ním mává jako na tobogánu a nakonec ho katapultuje tam, kde už je jen sex, drogy a rockenrol. Není třeba nic vymýšlet, stačí jen perfektně kopírovat a dělat to líp než ten, kdo na to původně přišel. Jan Budař v černé komedii současných mravů, kde je jediným happy endem fakt, že to přežil!
Již na komančské základce pochopil, že co si sám v životě neobstaráš, nemáš. A tak se začal snažit podle jednoduchého hesla: „Dobrej plán je ten, kdy to vyjde podle mých představ – všechno ostatní je blbej plán.“ Těch blbejch rozhodně nebylo málo a nebýt skoro táty policajta Čápa - který to viděl tak, že „někteří soudruzi holt bejvaj hladový svině a jiný se v tom zas tak nerejpou“ – strávil by Jakub Vrána většinu svého činorodého dětství v pasťáku. Ale lidský faktor a klika byly vždycky důležitou součástí jeho neklidného života.
„Já chci bejt, kurva, boháč“
řekl si, když zase jednou dostal od táty nejčastější dárek - dalších pár facek, a pochopil, že něčeho výživnějšího se od něj už nedočká. A podřídil tomu svůj život, protože ten, kdo se chce stát nejbohatším chlapíkem na světě, nesmí nikdy polevit! Svět si zjednodušil na sortu outsiderů a sortu frajerů, a i když občas žebral a hrál po hospodách na harmoniku, nikdy nestahoval kalhoty, když brod byl ještě daleko, a nevynechal žádnou příležitost, jak se přiblížit tomu být za vodou a ve vatě.
Sametovou revoluci musel ustát v blázinci, kde se dal do kupy s jediným normálem mezi tamními magory, kámošem Nohou, sem tam musel přidržet vyvoněným „klučičákům mončičákům“ z Německa a odrážet zájem starých „bukvic“, které mu chtěli vsugerovat, že ho s Rimbaudem a Čajkovským chtějí mezi sebe (a to pokud možno do jedné postele). Nějaký čas rejžoval megabalíky z cinklých dostihových sázek, v krimu šéfoval dramatický kroužek – a celou tu dobu se utvrzoval v tom, že vlastně…
… všechno na světě se dá koupit
A když dáš za pár měsíců dohromady mega, budeš chtít za chvíli stejně víc – proto on sám chtěl vždycky nejvíc, neboť se porovnával s nejlepšími (což byl jeho hnací motor i prokletí).
A to ho také dohnalo k jeho první mega ráně, kterou byl velký byznys v Šanghaji, zpříjemňovaný Asiatkou Sharon střídavě v posteli a ve vaně, kam sem tam přivedla i svoji kamarádku a zřejmě tak tehdy založila jeho pozdější slabost pro lesbická dvojčata. Do světové soutěže o největšího pracháče se ale definitivně zapojil až po návratu do Prahy, kde začínal znovu od nuly s pocitem, že takhle to nejde točit celý život, neboť by si připadal jako druhý syn Judův Onan. A tak se na dva roky zavřel v pokoji s počítačem a vyšel z něj jako král internetových domén.
Samotář v Praze
Mohl tohle všechno prožít (a přežít) jeden reálný člověk, napadá vás spolu s pochybnostmi o zdravém úsudku scenáristů, kteří to tentokrát přebouchli a scénář zřejmě psali v krátkých time outech mezi kokainovými lajnami. Údajně byl ale na počátku všeho téměř dvouhodinový kamerový záznam autentického vyprávění úspěšného podnikatele, který nějak takto popsal svoji krkolomnou, a navzdory nečekaným zvratům a proměnám, v zásadě neuhýbající cestu na vrchol a zároveň velkoryse eliminoval problémy s produkcí. Tým scenáristů (Bukovecký, Klempíř, Hubáček) pak už jen sedl, učesal přechody a za tři měsíce položil scénář na stůl.
Jen zasvěcení zřejmě ví, jak to bylo doopravdy. Buď se v produkci propralo pár peněz, za které vznikl instrukční film o tom, jak se daří šíbrům v Čechách (který si tito sami odfinancovali). Nebo tato poněkud tajuplná postava skutečně existuje a se skromností, která velikánům tak sluší, svolila k tomu, aby byl její příběh zachován příštím generacím. Ale od věci není ani varianta, že jsme právě spolkli mystifikačního hada, kterého tahají na špagátu najatí markentingoví specialisté.
Ať už to bylo jakkoli, nesporným faktem zůstává, že režisér Tomáš Řehořek (Piko) předvedl tentokrát pozoruhodný, řemeslně čistý a originální režijní výkon, jehož výsledkem je téměř…
…. nečesky působící český film
nabízející specifickou, klipově útržkovitou naraci, atmosféru a zdánlivě rozevlátý „voiceover“, který kamínky téhle barvité mozaiky propojuje do jednoho celku a marloweovskou dikci vnitřního monologu snáší do důvěrně známé kulisy české kotliny. Přičteme-li k tomu Řehořkem přiznanou inspiraci komediálně laděnými gangsterkami Guye Ritchieho (Sbal prahy a vypadni, Podfu(c)k), angažování mexického kameramana Antonia Riestry (který hodně sází zejména na detailní záběry) a nepokrytou nechuť eliminovat v daných zeměpisných šířkách spíše tabuizované záběry (lesby, kokain a dvě holky s chlapem ve vaně) nelze se divit, že „look“ Czech Made Mana má sympatický přesah, který ho vyděluje z řady standardních filmových reflexí o tom, jací jsme byli a jací jsme.
Záběry, na kterých v něm není k vidění Jan Budař, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Je to především jeho excelentní exhibice, non stop (místy zběsilá) jízda, kterou bravurně zvládá ve všech odstínech a proměnách své netriviální postavy, která je něco mezi amébou a typickým úspěšným českým selfmademanem. Další populární hvězdy Milan Šteindler, Kateřina Brožová, Martin Písařík, Pedja Bjelac či Petr Čtvrtníček, jako by spíše čekali, až na ně dojde řada, s přehledem odehrají svůj part a pak opět disciplinovaně ustoupí do pozadí. Moc příležitostí jim totiž nedává ani evidentně rychle ušitý scénář, který se spíše soustřeďuje na dialogy, hlášky a repliky, a poněkud zapomíná na příběh.
Czech Made Man je příjemně neučesaný a smířlivě nepřibrušovaný film. A přestože to zcela nepochybně není non-fiction ani sociologický film, vypovídá hodně o společenské realitě, kterou jsme se i my museli prodírat spolu s Jakubem Vránou, jenž měl vždycky slinu na ty „kurvy šustivý“, které nakonec dostal – a ony dostaly jeho…
CZECH MADE MAN. Česko 2011, 90 min., od 15 let. Režie: Tomáš Řehořek. Scénář: Milan Bukovecký, Oto Klempíř, Jiří Hubáček. Kamera: Antonio Riestra. Hudba: Kája Mařík. Hrají: Jan Budař (Jakub Vrána), Martin Písařík (J. T.), Kateřina Brožová (Jiřinka), Milan Steindler (Čáp), Pedja Bjelac (Noha), Veronika Hongová (Sharon), Petr Čtvrtníček (Lemke). V kinech od 28. dubna 2011.
- Kateřina Brožová a Jan Budař ve filmu Czech Made Man zdroj: Falcon http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2510/250930.jpg
- Czech Made Man zdroj: Falcon http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2510/250927.jpg
- Czech Made Man zdroj: Falcon http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2510/250929.jpg
- Czech Made Man zdroj: Falcon http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2510/250920.jpg
- Czech Made Man zdroj: Falcon http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2510/250924.jpg
- Czech Made Man zdroj: Falcon http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2510/250922.jpg
