Praha - Občanské fórum (OF) vzniklo coby platforma občanských nezávislých aktivit 19. listopadu 1989 v pražském Činoherním klubu jen dva dny po událostech na Národní třídě. Odmítalo komunistický režim a bylo hlavním tvůrcem změn, které nastaly po jeho pádu. Opozice potřebovala „improvizované společenství“, s nímž by vládnoucí moc mohla zahájit dialog. Možnost jednání tehdy poprvé připustil federální premiér Ladislav Adamec.
OF vzniklo proto, aby měl Adamec s kým jednat
Hnutí vzniklo jako spontánní reakce na brutální zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě. Sdružení bylo založeno 19. listopadu večer v Činoherním klubu v pražské ulici Ve Smečkách. První slova, která při zakládání OF zazněla, pronesl tehdejší disident Alexandr Vondra: „Dobrý večer, já tady zatím stojím jako takovej kůl v plotě!“
Úvodní prohlášení sepsal Václav Havel, který na setkání v pražském Činoheráku vystoupil až jako desátý řečník. „Situace je vypjatá a dramatická, na všech stranách se volá po dialogu, a přitom není jasné, kdo a s kým má dialog vést, a to, oč usilujeme, je dialog celospolečenský, veřejná a svobodná diskuse o budoucnosti této země,“ prohlásil tehdy Havel.
„Uvažovali jsme o tom, že by bylo dobré, kdyby se vytvořil krizový štáb, ad hoc vzniklé improvizované společenství, které by nabídlo současné moci zahájit s ní nějaká jednání a dialog vůbec nějakým způsobem otevřít,“ dodal. Havlovým slovům totiž předcházela dopolední schůzka Michaela Kocába a Michala Horáčka s tehdejším předsedou vlády Adamcem, který vůbec poprvé připustil jednání s opozicí.
„Podařilo se z něj vydyndat předběžný příslib zahájení rozhovorů jeho jako premiéra s tvrdými disidenty,“ vzpomíná s odstupem pětadvaceti let Kocáb. „Některé z účastníků jsem překvapil, nejvíc to překvapilo disidenty z Obrody, bývalé komunisty, kteří měli sami své kontakty.“
Kocáb: Rozpad bipolárního světa? Tehdy nepředstavitelná věc
Cílem OF bylo vést dialog s představiteli komunistické moci, čímž pokračovalo ve snaze Charty 77, od níž se lišilo širším polem působnosti. V programovém prohlášení v listopadu 1989 OF konstatovalo, že je občanským hnutím - otevřeným společenstvím demokraticky smýšlejících občanů, všech lidí dobré vůle.
Hlavní požadavky OF
- odstoupení politických představitelů odpovědných za zásah 17. listopadu 1989
- ustavení komise k vyšetření zásahu z Národní třídy
- odstoupení politiků odpovědných za krizi ve společnosti
- propuštění politických vězňů
- zahájení celospolečenského dialogu o budoucnosti země
- vznik politického pluralismu
- uspořádání svobodných voleb
Jak ale Kocáb dodává, 19. listopadu si nikdo v Činoherním klubu nemyslel, že události naberou takový spád. „Představovali jsme si, že se daly do pohybu dějiny, ale nejprve to vypadalo, že vše povede k lepší přestavbě, k lepšímu roku 1968, kdy zůstane zachován socialismus. Že bude režim převrácen na hlavu a že dojde k rozpadu bipolárního světa, to byly naprosto nepředstavitelné věci,“ konstatuje.
19. listopadu skupina intelektuálů a umělců v čele s Václavem Havlem založila v pražském Činoherním klubu Občanské fórum (OF), platformu všech občanských aktivit usilujících o obnovu politického pluralismu a odmítajících totalitní komunistický režim.
Prvním neformálním lídrem hnutí byl Václav Havel, jediným předsedou OF se v říjnu 1990 stal ale Václav Klaus, který později založil ODS. Fórum zakládali mimo jiné kněz Václav Malý, scenárista Jiří Křižan, filozof Rudolf Battěk nebo herci Petr Čepek, Jiří Bartoška a Josef Kemr.
Logo OF, modré písmeno O s modrýma očima a červeným úsměvem a červené písmeno F, se stalo jedním ze symbolů sametové revoluce, ačkoliv původně vzniklo jako studentský žert chvíli před uzávěrkou. Autorem byl tehdy začínající grafik Pavel Šťastný. Název vymyslel Havel spolu s Janem Urbanem.
Široký zástup od exkomunistů po thatcheristy
Občanské fórum zahrnovalo široké spektrum názorů a osobností z levice i pravice. Na jedné straně například reformní komunisté, po Pražském jaru 1968 odkázaní do role disidentů - například tvůrce první socialistické ústavy a někdejší místopředseda ČNR Zdeněk Jičínský, delegát tzv. vysočanského sjezdu KSČ ekonom Věněk Šilhán, někdejší rozhlasový novinář Jiří Dienstbier či politolog Petr Pithart.
Vedle nich v OF pracovali přesvědčení zastánci pravicového a křesťanského pohledu na svět - zakladatel Liberálně demokratické strany Emanuel Mandler, zakladatel Křesťanskodemokratické strany Václav Benda, filozof a pozdější předseda Občanské demokratické aliance (ODA) Daniel Kroupa či ekonom, zakladatel Občanské demokratické strany Václav Klaus.
K prvním významným úspěchům OF patřilo jmenování vlády národního porozumění, v níž zasedli i jeho reprezentanti, a zvolení Václava Havla prezidentem republiky v prosinci 1989. Kromě vrcholných výkonných orgánů proniklo OF také do nejvyšších zákonodárných sborů, jeho zástupci byli kooptováni do Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady.
OF se podílelo na pořádání prvních svobodných voleb v roce 1990, ve kterých kromě nestraníků kandidovalo pod jeho hlavičkou čtrnáct politických subjektů různorodé politické orientace. Samo hnutí se později orientovalo politicky do pravého středu.
Česká republika si v těchto dnech připomíná 25 let od událostí listopadu 1989. Období, které znamenalo přechod od komunistické diktatury k demokracii, mapuje i Speciál ČT24, kde kromě článků připomínajících přelomové události najdete i program ČT k výročí sametové revoluce, ale zejména zpravodajská videa z té doby.
Kocáb o vzniku OF: Báli jsme se zásahu armády (zdroj: ČT24)