Praha – Ještě v osmdesátých letech bylo běžné, že lidé v socialistickém Československu vyrazili čas od času v sobotu do práce či do škol. V pozadí stály především ekonomické důvody – existovaly obavy, zda ekonomika nepravidelný počet pracovních dní každý rok zvládne. Pracovní sobota totiž sloužila jako kompenzace za svátek, který připadal na všední den. Ta poslední byla 11. března 1989, tedy přesně před 25 lety. Ukázalo se totiž, že posílat lidi jen někdy v sobotu do práce není příliš efektivní a z ekonomického hlediska povinné pracovní soboty vlastně nemají valný význam.
Myšlenky na volnou sobotu se začaly vynořovat již v polovině 50. let. „První experimenty u některých podniků byly kolem roku 1960,“ podotkl ve Studiu 6 historik Martin Franc. Následná ekonomická krize ale tento trend zbrzdila, a teprve v polovině šedesátých let bylo možné myšlenku volných sobot realizovat v širším měřítku. V principu byl tak pětidenní pracovní týden zaveden od roku 1968.
Z počátku přitom nebylo zřejmé, zda volným dnem bude skutečně sobota. „Uvažovalo se o druhé variantě, že by to byla neděle a pondělí. Nakonec to bylo zavrženo patrně s ohledem na tradice, které předpokládaly, že sobota bude druhým volným dnem,“ doplnil historik. Zároveň zavedení volného víkendu, jak ho známe dnes, výrazně ovlivnilo i trávení volného času Čechů. „S rozvojem motorizace to vedlo k rozvoji chataření a chalupaření,“ dodal.
Každá pětiletka má mít stejný počet pracovních dnů
Nepravidelné pracovní soboty se ale vyskytovaly i nadále. „Roli hrálo to, že nebyla důvěra, že to ekonomika zvládne. Zdůrazňovalo se, aby zůstal stabilní počet pracovních dní, aby se to rok od roku neměnilo na základě různých svátků,“ upřesnil historik. Socialističtí plánovači totiž chtěli, aby každá pětiletka měla stejný počet pracovních dnů.
Pracovní morálka o těchto sobotách byla ovšem výrazně slabší, a to nejen ve školách, ale i ve většině podniků. To byl možná i důvod, proč se od nich postupem času upouštělo. „Byla to ekonomická úvaha, že morálka nebyla na dostatečné výši, takže se ukazovalo, že ekonomicky nemají zas takový význam, jak se původně očekávalo,“ uzavřel Franc.
V 60. letech se střídala jedna pracovní a jedna nepracovní sobota. V souvislosti se zkracováním pracovní doby v západních zemích byl v roce 1968 zaveden pětidenní pracovní týden i v Československu. Nicméně i poté se čas od času vyhlašovaly pracovní soboty, které nesovisely s přesunem pracovního volna. Pracovní soboty byly obvyklé i v jiných zemích východního bloku, v Sovětském svazu se například jednalo se o tzv. subbotniky. Ty se ale pracovní sobotě podobaly jen zdánlivě: Šlo o „dobrovolně-povinnou“ neplacenou práci nikoli v řádném zaměstnání, ale v domovské obci, zpravidla při úklidu, rekonstrukci veřejných budov či škol a podobně. V Československu se mu podobola tzv. Akce Z.
