Chudoba v Česku bývá dědičná, protože mladí lidé doplácejí na dluhy svých rodičů, obtížně hledají práci i bydlení a během dospívání postrádají pozitivní vzory. Vyplývá to z průzkumu mezi osmi desítkami sociálních pracovníků Charity České republiky.
Tuzemský průzkum tvořil součást širšího projektu Caritas CARES zkoumajícího příčinu chudoby u nejmladší generace. Zapojily se do něj charity ze sedmnácti evropských zemí, a třebaže je v Česku podíl chudých menší než v jiných unijních státech, mladí Češi a Češky čelí závažnějším problémům než jejich vrstevníci v cizině.
Nejmladší generaci v zahraničí podle výzkumu trápí v první řadě nezaměstnanost, unijní průměr v loňském roce dosahoval 16,1 procenta. V Česku bylo postavení mladých na trhu práce podstatně lepší (nezaměstnanost se týkala jen 4,9 procenta z nich), za tuzemskou chudobou ale stojí celý řetězec příčin – a začíná už v dětství.
Vedle nezaměstnanosti totiž podle průzkumu za bídou některých mladých stojí problémy se špatně vymahatelným výživným, nevhodné nastavení dávek, nízké vzdělání, potíže s nedostupným bydlením – a problematické rodinné zázemí.
„Výzkum v případě České republiky ukázal, že mezigenerační přenos chudoby má jasnou příčinu. Řada mladých lidí nezná jiný způsob života ani pozitivní vzory a neumí sama svou situaci zlepšit,“ dodal generální sekretář Caritas Europa Jorge Nuño Mayer.
V roce 2014 hrozila chudoba a sociální vyloučení 16,3 procenta mladých Čechů a Češek, průměr osmadvacítky dosahoval 29,7 procenta.
Start dospělého života s exekučním břemenem
Už podle loňského výzkumu většina mladých, jimž Charita ČR poskytla své služby, zažila chudobu ještě v dětství. Neobvyklé nebyly ani zadlužené děti. Rodiče za ně neplatili například poplatky za komunální odpad, pokutu za jízdu bez lístku či účet za telefon. Matky a otcové někdy nechají také služby, které nehradí, napsat na své potomky.
Ti pak v den osmnáctých narozenin dostanou rozhodnutí o exekuci. Když začnou pracovat, mívají vysoké srážky. „Legální zaměstnávání se stává pro člověka takřka nemožným,“ upozorňuje Charita – a za nejohroženější skupiny označuje mladé po odchodu z dětských domovů či děti z ghett.
Pokud mladý člověk nastoupí do zaměstnání a jeho rodina pobírá dávky, výše podpory se jí kvůli společnému posuzování členů domácnosti přepočítá. Pomoc od státu se snižuje. Celková částka i s výdělkem, z něhož se srážejí dluhy, bývá často nižší než bez něj.
Získání bytu pak brání vysoké nájmy a kauce, příslušníkům menšin či samoživitelkám navíc mnozí majitelé nechtějí byt ani pronajmout.
Volání po ochraně
Charitní odborníci navrhují, aby děti měly ochranu a nemusely platit dluhy svých rodičů. Dlužníkům by také měla z výdělku při splácení zůstat větší částka než nyní, která by byla navíc vyšší než sociální dávky. Motivovalo by to k práci.
Oddlužení by mělo být dostupnější většímu okruhu lidí. Upravit by se mělo i společné posuzování členů domácnosti při stanovení dávek v hmotné nouzi.
Příjem potomků, kteří si najdou práci, by se do něj zahrnovat neměl. Ke zlepšení situace by přispělo také sociální bydlení a sociální podnikání, zákony ale zatím chybějí. Charita ČR doporučuje zavedení zálohovaného výživného, o něž neúspěšně usilovala už někdejší sociálnědemokratická ministryně práce Michaela Marksová.
