Unesený Čech exkluzivně pro ČT: Horší než plesnivá matrace byla nejistota, jak dlouho tam budeme

Druhý z pětice Čechů promluvil o únosu v Libanonu. Novinář Miroslav Dobeš z Jindřichova Hradce České televizi řekl, že jel s kameramanem Pavlem Kofroněm natočit dvě rozsáhlé reportáže a přinést informace z tiskové konference pro americké novináře v Bejrútu. Únos byl podle něj s největší pravděpodobností organizovanou a připravenou akcí. Kdo ale stojí v pozadí, neví.

Miroslav Dobeš už po návratu z Libanonu strávil s rodinou prvních 24 hodin. Půlroční věznění se na něm podepsalo ztrátou třiceti kilogramů. Při setkání je z něj stále cítit strach a nejistota, ruka se mu třese. V nejtěžších chvílích vzpomínal na děti, řadu nocí prý proplakal.

Jak řekl, horší než uzavřený prostor nebo špína pro něj bylo, že absolutně netušili, jestli je únosci budou věznit ještě dva měsíce, nebo dva roky.

Byla to organizovaná skupina

Z únosu si Miroslav Dobeš pamatuje každý okamžik: Poruchu auta i to, že než stačili zajistit opravu, stála kolem nich skupina maskovaných ozbrojenců. Únosci je pak půl roku stěhovali z místa na místo, pořád na ně mířili samopaly.

Drželi je v místnostech bez oken, denní světlo téměř neviděli. Náhradní oblečení dostali poprvé po šesti týdnech, k jídlu měli fazole a okurky. Spali na vlhké zemi.

Opravdu to nebyla banda Pepíků, kteří někde sebrali kalašnikovy. Byla to skupina, která věděla, co dělá a proč to dělá.
Miroslav Dobeš

Před cestou oba jindřichohradecké novináře kontaktoval přes prostředníka právník Alího Fajáda Jan Švarc. Původně byli jen náhradníky. Když mu ale jiní novináři účast odřekli, vyrazili. Teď to považuje za osudovou chybu. V záchranu uvěřil až na palubě vládního speciálu. 

Libanonec Fajád byl před třemi dny propuštěn z vazební věznice na Pankráci. Po příletu do Bejrútu byl podle místních medií zadržen a odvezen k výslechu.

Na okamžik, kdy vám u hlavy drží zbraň, se nedá zapomenout

Proč jste jeli do Libanonu?

Se svým kolegou Pavlem Kofroněm, se kterým dvacet let děláme lokální televizi, jsme odjeli do Libanonu natočit dvě rozsáhlejší zpravodajské reportáže – možná můžeme říct i kratší dokumentární pořady a jednu tiskovou konferenci.

Jaké máte vzpomínky na samotný únos?

Situace se zásadně zvrtla. První natáčecí den cesty jsme večer byli přepadeni neznámou ozbrojenou skupinou. Já jsem poklimbával v autě, které mělo nějakou poruchu, najednou auto zastavilo, otevřely se všechny dveře a první a jediný dojem byl ten, že každý z nás měl u hlavy hlaveň nějaké střelné zbraně a tu drželi zakuklení ozbrojenci. 

Byl to zážitek, na který se asi nedá zapomenout. Následně nás ozbrojenci vytahali z auta, vysvlékli do naha, spoutali na rukou, naházeli do dodávky a odjeli. Asi pět hodin s námi jezdili neznámo kudy.

Byli jste šest měsíců v jedné místnosti?

Dostali jsme se do první místnosti - tam jsme ale šest měsíců nestrávili. Drželi nás na více místech. Únosci nás pravděpodobně proto, aby nás nikdo nevypátral, neustále převáželi do jiných míst. Ale vždycky jsme byli všichni v jedné místnosti, ta měla zaslepená okna, byla v podstatě hermeticky uzavřená. Kondenzát z dechu se srážel na zdech, kapal nám na hlavu. Nebyl to žádný med.

Ale popravdě řečeno, tyhle věci, které popisuju, bylo jich tam víc, to nebylo z mého pohledu to nejhorší. Dá se vydržet to, že spíte na plesnivé matračce, že kolem vás lezou švábi. Dá se dokonce vydržet i pomyšlení, že při každém otevření dveří člověk, který tam přijde se zbraní, může udělat něco, co bude absolutní konec.

Pro mě naprosto nejhorší byl pocit a pomyšlení, že jsem z ničeho nemohl predikovat, jestli tam budeme ještě dva týdny, dva měsíce, dva roky. Jestli ještě někdy uvidím svoje dvě malé děti a svou ženu. Tahle psychická věc byla pro mě to úplně nejhorší.

Měli jste pocit, že akce je dopředu dobře připravená, zorganizovaná?

Ve chvíli, když nás sebrali, jsem pocit neměl žádný, protože to byl takový zmatek, že to si člověk nemohl přečíst. Během věznění jsme samozřejmě všichni přemýšleli, kdo to může být, co za tím stojí. Pochopitelně jsme na to nepřišli, oni byli velice tajemní.

Když se za tím teď ohlédnu, jsem přesvědčen, že to opravdu nebyla banda Pepíků, kteří někde sebrali kalašnikovy, ale byla to skupina, která věděla, co dělá a proč to dělá. Ovšem co to bylo za skupinu, to nám asi do smrti zůstane utajeno.

Jak vypadalo osvobození?

Přestože hlavní únosce nám stále sliboval, že nás osobně předá policii, pak rétoriku několikrát změnil. Osvobození vypadalo tím způsobem, že nás opět naházeli do dodávky, svázali nám ruce, dali nám kukly přes oči a naprosto klamavým způsobem jezdili sem a tam, zase hodinu a půl. Evidentně proto, abychom nepoznali, kudy kam jedeme.

Ve finále to dopadlo tak, že s dodávkou zastavil na opuštěném místě, přecvakal nám plastové elektrikářské pásky, kterými jsme byli svázaní, sundal nám kukly a řekl: „Rychle si vystupte, sedněte si na zem.“ Skočil do auta a odjel. Tak jsme byli propuštěni.

Kdy jste začali věřit, že to skončilo?

Upřímně? V okamžiku, kdy se český airbus odlepil od země.

Byla to úleva?

Samozřejmě úleva, i když se přiznám, že je to pár dní - chvilkami se mi to ještě vrací. Například ráno, když jsem se vzbudil mezi svými dvěma malými dětmi, trvalo mi asi čtyři nebo pět minut, než jsem si uvědomil, že nejsem uvězněný, že nejsem zamčený a že už je všechno v pořádku. Asi se to ještě chvíli bude vracet.

Jaký je váš zdravotní stav? Výrazně jste zhubl?

Můj zdravotní stav je poměrně dobrý, mám nějaké malé drobnůstky, ale to nestojí za řeč. Budu se muset srovnat psychicky, chci si několik dnů odpočinout, chci strávit několik dnů hlavně s rodinou, možná s nejbližšími přáteli.

A pak se hned pustím do řešení věcí, které mi tu za půl roku utekly, protože s kolegou Pavlem Kofroněm dvacet let v Jindřichově Hradci děláme televizi, ta naštěstí dál funguje, díky lidem, kteří v této televizi dělají, a díky kolegově manželce, která si vzala opatrovnictví.

Takže se máme i profesionálně kam vrátit. Ale samozřejmě se vším bude spousta práce. A v této chvíli ještě ani nevím, co všechno se zbořilo a co vše ještě budu muset řešit. Ale na rovinu, strašně se na to těším, protože jsem na svobodě a jsem v normálním životě.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

Kvůli suchu bude ovoce menší a poškozené, hlásí pěstitelé

Některé ovocné plody budou kvůli suchu menší, mohou mít také popálené slupky, týká se to hlavně jablek a hrušek, uvedl předseda Ovocnářské unie České republiky Martin Ludvík. Podle unie poškození snižuje kvalitu ovoce a nejvíce trpí sady na jižní Moravě. Úrodě škodí i hmyz, který v normálních podmínkách ovocnářům naopak pomáhá.
před 2 hhodinami

Pardubice, Olomouc nebo Brno. Některá města řeší nárůst černých skládek

Některá krajská města letos zaznamenala výrazný nárůst černých skládek. Více případů v prvních sedmi měsících letošního roku evidovaly třeba Pardubice, Olomouc, Brno nebo Zlín. Nejčastěji policisté nacházejí černé skládky při obchůzkách, s pomocí kamerového systému nebo díky oznámením od občanů. V řadě krajských měst se ale naopak počet černých skládek snížil. Česká televize to zjistila od zástupců městské policie.
před 3 hhodinami

VideoPojišťovny by mohly nově hradit další výkony pro pacienty s nemocemi ledvin či cukrovkou

Z veřejného zdravotního pojištění by se mělo od příštího roku nově hradit například laboratorní vyšetření pro pacienty s chronickým onemocněním ledvin či takzvaná tenotomie, která může pomoci lidem s cukrovkou. Počítá s tím vyhláška ministerstva zdravotnictví, která prošla připomínkovým řízením. Na seznam přidává desítky nových zákroků či vyšetření a vyřazuje ty zastaralé či neefektivní.
před 4 hhodinami

ANO chce v Senátu posílit, pro sněmovní opozici je klíčové tam udržet většinu

Kandidáti do Senátu postupně začínají s kampaní, o 27 křesel usiluje přes 150 uchazečů. Hnutí ANO chce v horní komoře výrazně posílit a usnadnit tak přijímání koaličních zákonů. Pro sněmovní opozici je klíčové udržet v horní komoře většinu. Senát označují za potřebnou protiváhu dolní komory.
před 5 hhodinami

VideoFarmářům chybí voda i krmivo pro dobytek, někteří snižují stavy

Někteří farmáři se kvůli suchu potýkají s nedostatkem vody a krmení pro dobytek. Podobné problémy řeší velká část Evropy – krmiva je proto na trhu méně a jeho cena roste. Hospodářům, jako je Jiří Kunc, hrozí, že budou muset stavy dobytka postupně snižovat. Už dnes má ve stáji o dvacet kusů méně, aby zvířata uživil. Krávy navíc nemají co spásat a zimní zásoby krmení jim teď hospodář dát nemůže.
před 14 hhodinami

VideoRozsáhlé požáry se mohou opakovat každoročně, obává se Legner z hasičského sboru

Minimálně poslední čtyři roky nám ukazují, že požáry takového výkonu a rozlohy se stávají běžnou součástí našeho života, uvedl k rozsáhlému požáru u chorvatského Omiše Martin Legner z Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru. Obává se, že se nás to v Evropě bude týkat každoročně a budeme se muset naučit s tím žít a bojovat proti tomu. V Interview ČT24 řekl moderátorovi Jiřímu Václavkovi, že k příčinám těchto požárů řadí hlavně klimatické podmínky, skladbu lesa a také větry, „které neskutečným způsobem urychlují frontu požáru a ovlivňuji i jeho výkon“. Na vině bývá i to, že lidé často podceňují základní pravidla typu nerozdělávat oheň poblíž lesa či nevyjíždět například čtyřkolkami na pole, protože výfuky jsou schopny zapálit sušinu. V pořadu mluvil též o tréninku pilotů ve shozu vody, roli vrtulníků či o spolupráci v Evropě. Zmínil také, jak požár v Českém Švýcarsku v roce 2022 posunul „hasičské myšlení“.
před 15 hhodinami

Provoz pražského letiště se vrátil na hlavní ranvej

Letový provoz na pražském letišti se vrátil na hlavní dráhu. Kvůli modernizaci okolí hlavní ranveje byl na 4,5 měsíce převeden na vedlejší dráhu. Druhá etapa modernizace začala na konci března a zahrnovala čtrnáct stavebních a technologických projektů letiště za více než jednu miliardu a tři investiční akce externích partnerů, sdělil zástupce mluvčí letiště Jiří Hannich. Loni byla hlavní dráha uzavřena kvůli první etapě modernizace ve stejném období.
před 15 hhodinami

Auto, které jelo téměř dvě stě kilometrů v hodině, řídil čtrnáctiletý chlapec

Policisté ve čtvrtek večer při běžné kontrole zastavili u Obědovic nedaleko Hradce Králové osobní vozidlo značky Audi, které na silnici druhé třídy jelo rychlostí téměř dvě stě kilometrů v hodině. Za volantem přitom seděl teprve čtrnáctiletý chlapec, uvedla v pátek policie na webu. Hlídce řekl, že automobil je jeho otce.
před 17 hhodinami

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.