Podle nové zprávy Světové meteorologické organizace (WMO) dosáhly v roce 2024 známky změny klimatu způsobené člověkem nových rozměrů. Některé z důsledků jsou nevratné po stovky, ne-li tisíce let, upozorňuje WMO.
Světová zpráva o klimatu. Rok 2024 byl rekordní ve většině ohledů
Zpráva WMO o stavu globálního klimatu potvrdila, že rok 2024 bude pravděpodobně prvním kalendářním rokem, který bude o více než 1,5 °C vyšší než v předindustriální éře, přičemž globální průměrná teplota při povrchu země bude o 1,55 ± 0,13 °C vyšší než průměr z let 1850 až 1900. Jedná se o nejteplejší rok ve 175letém pozorovacím záznamu.
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je nejvyšší za posledních 800 tisíc let.
Globálně byl každý z posledních deseti let samostatně mezi deseti nejteplejšími roky v historii.
Každý z posledních osmi let stanovil nový rekord v obsahu tepla v oceánech.
Osmnáct nejnižších zaznamenaných výskytů mořského ledu v Arktidě bylo zaznamenáno v posledních osmnácti letech.
Tři nejnižší rozlohy antarktického ledu byly zaznamenány v posledních třech letech.
K největšímu tříletému úbytku ledovcové hmoty v historii došlo v posledních třech letech.
Rychlost zvyšování mořské hladiny se od počátku satelitních měření zdvojnásobila.
„Oteplení o více než 1,5 °C v jednom roce sice neznamená, že dlouhodobé teplotní cíle Pařížské dohody jsou nedosažitelné, ale je to varovný signál, že zvyšujeme rizika pro naše životy, ekonomiky a planetu,“ uvedla generální tajemnice WMO Celeste Saulová.
Zpráva uvádí, že dlouhodobé globální oteplení se v současnosti na základě různých metod odhaduje na 1,34 až 1,41 °C ve srovnání s výchozím stavem v letech 1850 až 1900. Současně ale zpráva upozorňuje i na jistou nejistotu ve statistikách globálních teplot. Tyto nejistoty WMO dále sleduje a analyzuje, aby měla konzistentní data, podle nichž se dají sledovat dlouhodobé globální změny. „Bez ohledu na použitou metodiku má každý zlomek stupně oteplení význam a zvyšuje rizika a náklady pro společnost,“ upozorňují vědci.
Rekordní globální teploty zaznamenané v roce 2023 a překonané pak o rok později podle této zprávy způsobil hlavně pokračující nárůst emisí skleníkových plynů, ale přispěl také přechod od ochlazující fáze jevu La Niña k oteplujícímu El Niño. Podle zprávy mohlo k nečekaně neobvyklým teplotním skokům přispět i několik dalších faktorů. Patří k nim změny ve slunečním cyklu, masivní sopečné erupce a také pokles ochlazujících aerosolů.
Teploty jsou ale jen malou částí mnohem většího obrazu měnícího se klimatu Země.
„Údaje za rok 2024 ukazují, že naše oceány se nadále oteplovaly a hladina moří nadále stoupala. Zmrzlé části zemského povrchu, známé jako kryosféra, tají alarmujícím tempem: ledovce nadále ustupují a antarktický mořský led dosáhl svého druhého nejmenšího rozsahu v historii. A extrémní počasí má i nadále ničivé dopady po celém světě,“ uvedla Celeste Saulová.
Jako příklady uvedla tropické cyklóny, záplavy, sucha a další hrozby, které vedly v roce 2024 k nejvyššímu počtu nových vysídlení za posledních 16 let. Přispěly ke zhoršení potravinové krize a způsobily obrovské hospodářské ztráty.
„V reakci na to WMO a globální společenství zintenzivňují úsilí o posílení systémů včasného varování a klimatických služeb, aby pomohly celé společnosti být odolnější vůči extrémnímu počasí a klimatu. Dosahujeme pokroku, ale musíme jít dál a musíme postupovat rychleji. Jen polovina všech zemí na světě má odpovídající systémy včasného varování. To se musí změnit,“ doplnila Saulová.
Zdůraznila, že investice do služeb v oblasti počasí, vody a klimatu jsou důležitější než kdy jindy, aby bylo možné čelit výzvám a budovat bezpečnější a odolnější komunity.
Zpráva popisuje celou řadu klíčových faktorů, které jsou důležité pro lidskou existenci na planetě.
Skleníkové plyny
Koncentrace oxidu uhličitého, metanu i oxidu dusného v atmosféře je nejvyšší za posledních 800 tisíc let.
Koncentrace oxidu uhličitého v roce 2023 (poslední rok, pro který jsou k dispozici celosvětové roční údaje) byla 420,0 částice na milion (ppm), což je o 2,3 ppm více než v roce 2022 a 151 procent úrovně v roce 1750 – tedy takzvané předindustriální úrovně. Hodnota 420 ppm znamená, že v atmosféře Země je 3,276 bilionu tun CO₂.
Údaje v reálném čase z konkrétních míst ukazují, že koncentrace těchto tří hlavních skleníkových plynů v roce 2024 nadále rostly. Největší vliv má přitom oxid uhličitý, který zůstává v atmosféře po celé generace a zadržuje teplo.
Globální průměrná teplota
Kromě toho, že rok 2024 byl rekordní, také každý jednotlivý rok z posledních deseti let (tedy 2015–2024) byl samostatně jedením z deseti nejteplejších roků v historii měření.
K rekordní teplotě v roce 2024 přispěl silný jev El Niño, který vyvrcholil na začátku roku. V každém měsíci od června 2023 do prosince 2024 překonaly průměrné měsíční globální teploty všechny měsíční rekordy před rokem 2023.
Hlavním faktorem ale byly podle WMO rekordní hodnoty skleníkových plynů, El Niño měl spíše doplňují roli, která zdůraznila rychlost a intenzitu změn.
Rekordně teplé oceány
Přibližně 90 procent energie zachycené skleníkovými plyny v zemském systému se ukládá do světových oceánů.
V roce 2024 dosáhl obsah tepla v oceánech nejvyšší úrovně za 65 let pozorování. V každém z posledních osmi let byl zaznamenán nový rekord. Rychlost oteplování oceánů za poslední dvě desetiletí, tedy v letech 2005 až 2024, je více než dvojnásobná oproti období 1960 až 2005. Změny v teplotách oceánů mohou mít vliv i na proudy, které přenášejí teplo a živiny – například na Golfský proud.
„Oteplování oceánů vede k poškozování mořských ekosystémů, ztrátě biologické rozmanitosti a snížení schopnosti oceánů dál vázat uhlík. Podporuje tropické bouře a přispívá ke zvyšování hladiny moří. Je nevratné v časovém měřítku od jednoho století do jednoho tisíciletí. Klimatické prognózy ukazují, že oteplování oceánů bude pokračovat přinejmenším po zbytek 21. století, a to i v případě scénářů s nízkými emisemi uhlíku,“ uvádí shrnutí WMO.
Okyselování oceánů
Také okyselování povrchu oceánů pokračuje, jak ukazuje neustálý pokles průměrného globálního pH povrchu oceánů. K nejintenzivnějšímu regionálnímu poklesu dochází v Indickém oceánu, Jižním oceánu, východním rovníkovém Tichém oceánu, severním tropickém Tichém oceánu a v některých oblastech Atlantského oceánu.
Dopady okyselování oceánů jsou dobře známé už celé roky: projevují se hlavně na biologické rozmanitosti, což má zase dopady na produkci potravin z „akvakultury“ – tedy průmyslového lovu ryb i měkkýšů. A kyselé prostředí poškozuje i korálové útesy.
Prognózy ukazují, že i okyselování oceánů se bude v 21. století nadále zvyšovat, a to v závislosti na budoucích emisích. Změny kyselosti v hlubinách oceánů jsou podle WMO nevratné v časovém měřítku od jednoho století do jednoho tisíciletí.
Hladina moře stoupá
V roce 2024 byla globální průměrná hladina moře nejvyšší od počátku satelitních záznamů v roce 1993 a tempo růstu v letech 2015 až 2024 bylo dvojnásobné oproti období 1993 až 2002. Zvýšilo se z 2,1 milimetru za rok na 4,7 milimetru za rok.
Zvyšování mořské hladiny má kaskádovité škodlivé dopady na pobřežní ekosystémy a infrastrukturu, další dopady mají záplavy a kontaminace podzemních vod slanou vodou.
Zpráva detailně varuje i před snižováním rozlohy mořského ledu, ústupu ledovců na kontinentech a dalšími klimatickými jevy.
Všechny tyto hrozby a jejich stoupající pravděpodobnost mají podle WMO dopady na konkrétní lidské životy. A jejich důsledky jsou kromě obřích živelních katastrof typu hurikánů, povodní nebo vln veder i neúrody plodin, které způsobují hladomory a migrace po celé planetě.
