Past pokroku: Žízeň po levném benzinu téměř zničila Mexický záliv

Když 20. dubna 2010 došlo k výbuchu ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, zahynulo při něm tehdy 11 lidí. Ale to byl teprve začátek mnohem větší tragédie.

O dva dny později se plošina převrátila a z poškozeného potrubí pod plošinou začala do okolní vody vytékat ropa. Ropa z potrubí unikala ještě 87 dní a podle zjištění soudu se jí tímto způsobem do zálivu dostalo přibližně 377 514 tun. Důsledky byly obrovské: od ekonomických potíží obyvatel pobřeží Mexického zálivu až po škody na životním prostředí, které se projevují i nyní, třináct let po tragédii.

Ropa

Podle zprávy z roku 2018, kterou vydala americká Národní akademie věd, inženýrství a medicíny, těží ropné a plynárenské společnosti v Mexickém zálivu palivo už od 30. let 20. století. Podle odhadů amerického Úřadu pro energetické informace v současné době tato oblast dodává více než pětinu americké těžby ropy a zemního plynu.

  • Lidské inovace a zásahy po tisíciletí poháněly civilizační pokrok. Zejména v posledních sto letech však také mnohdy vedly k poškození lidského zdraví a úmrtím, devastaci přírody a ničení ekosystémů. Některým z nejhorších environmentálních katastrof se věnuje seriál článků a podcastů České televize Past pokroku. S odborníky zkoumáme příčiny fatálních selhání a také to, zda se z nich lidstvo dokázalo poučit.

Ropa, která tam leží nehluboko pod oceánským dnem, nepochází z mrtvých dinosaurů, jak se lidé někdy domnívají. Vznikla z organických materiálů, především ale z těch rostlinných, které jsou od pravěku uvězněné pod hladinou. Postupem času se vlivem tlaku a tepla molekuly těchto organických materiálů přeměnily na uhlovodíky – sloučeniny vodíku a uhlíku, které tvoří základní stavební kameny ropy a zemního plynu.

Ropa a zemní plyn se hromadí v podzemí v puklinách a kapsách mezi vrstvami hornin o tloušťce desítek až stovek metrů, kterým se v ropném a plynárenském průmyslu říká výplňové zóny. Energetické společnosti vyvrtaly v Mexickém zálivu více než dvě tisícovky ropných vrtů.

Společnost BP (dříve známá jako The British Petroleum Company ltd.) je jednou z největších ropných společností na světě se sídlem v Londýně. Tato firma si od roku 2001 pronajímala plošinu Deepwater Horizon od největšího světového dodavatele ropných plošin, společnosti Transocean, aby hledala ropu v oblasti zálivu, kterou BP pojmenovala Macondo Prospect. Společnost BP si pak najala společnost Halliburton, která poskytuje služby v oblasti těžby ropy, aby jí pomohla s provozem plošiny a prováděním průzkumu.

Chyba

Konečnou příčinou havárie plošiny Deepwater Horizon byla řada chybných kroků, kterým se dalo předejít. Podle vyšetřovatelů byli viníky inženýři a další experti, kteří navrhovali a prováděli plán vrtání. Tato pochybení byla později podrobně popsána ve zprávě pro amerického prezidenta z ledna 2011, kterou vytvořila Národní komise pro ropnou havárii BP Deepwater Horizon a těžbu ropy na moři – tým inženýrů, politiků a vědců, který prezident Barack Obama pověřil vyšetřením příčin výbuchu a úniku ropy.

Nutno dodat, že práce na ropné plošině je extrémně namáhavá, složitá a komplexní – příležitostí udělat chybu je spousta. Posádku na plošině Deepwater Horizon dělilo od mořského dna 1521 metrů; byla tedy odkázaná ohledně informací, co se tam děje, jen na podvodní přístroje.

Práce přitom spočívala v manipulaci s velkými těžkými ocelovými materiály a hořlavou ropou v přírodním systému, který může být více než nepředvídatelný. Navíc byla operace řízena řadou dodavatelů a subdodavatelů, což zvyšovalo riziko různých nedorozumění. A z nedorozumění pramení chyby…

Risk

Ropná plošina Deepwater Horizon opustila své předchozí stanoviště v Mexickém zálivu a v lednu 2010 dorazila k vrtu Macondo. Začátkem dubna 2010 byla posádka plošiny sestavena a připravena na splnění tří úkolů, které byly nutné k tomu, aby se dala z vrtu Macondo těžit ropa: Nejprve museli navrtat skalní podloží a do tunelu umístit kovovou trubku. Dále museli trubku zalít cementem, aby byla utěsněna na místě. A nakonec měli opatrně odstranit plošinu Deepwater Horizon z vrtu a nahradit ji menší, levnější těžební plošinou, která by ropu těžila pravidelně.

Problémy ale začaly hned v první fázi, během vrtání. Společnost BP musela zastavit vrtání do mořského dna asi o šest set metrů výš, než původně plánovala – tlak byl příliš vysoký. Poté musela otvor zpevnit pomocí betonové trubice, která zabraňovala tomu, aby se propadl. Tehdy poprvé BP odmítla doporučení vědců, které vycházelo z počítačového modelu, a vybrala si levnější řešení upevnění tohoto uzávěru.

Aby uzávěr držel pevně na místě, musel se do jeho okolí napumpovat beton – pokud možno co nejvíc rovnoměrně, aby bylo vše stabilní. A aby bylo zajištěno rovnoměrné a těsné uložení, byl systém vybaven takzvanými centralizéry, což jsou kovové trubky s pásy kovu vyčnívajícími na každé straně. Počítačové modely doporučovaly osadit plášť 21 centralizéry, ale inženýři společnosti BP se kvůli nedostatku zásob rozhodli použit pouze šest centralizérů. To byla druhá chyba, kde manažeři nenaslouchali vědcům – zvýšila se tak hrozba, že beton obklopí plášť nerovnoměrně.

Když byly plášť a centralizéry na místě, nastal čas na betonování. Inženýři společnosti BP během tohoto kroku udělali celou řadu chyb, které ještě víc zvýšily pravděpodobnost, že se něco pokazí: nejprve zkrátili testy před betonáží, což technikům znemožnilo zkontrolovat, jestli na dně vrtu neuniká ropa, pak cement čerpali pomaleji, než zněla doporučení – to zase zvýšilo riziko, že cement nevyplní prostor kolem pláště rovnoměrně. A nakonec ještě omezili množství použitého cementu.

V měsících před katastrofou navíc provedla společnost Halliburton několik testů, které ukázaly, že použitý typ cementu není stabilní, což znamená, že by mohl vytvářet póry, jež by umožňovaly průchod kapalin a plynů. Společnost Halliburton výsledky těchto testů předala společnosti BP, ale ta se rozhodla pokračovat – s vědomím rizika, co se může stát. Jak ukázaly následující dny, neposlouchat vědce a šetřit se nevyplatilo.

Tlak

Posádka složená ze zaměstnanců společností Transocean a Halliburton dokončila cementování 20. dubna krátce po půlnoci. V té době zástupci společností BP a Halliburton zkontrolovali ventil, aby se ujistili, že tlak cementu na ventil není moc silný. Po několika hodinách zástupci společností BP a Halliburton poslali členům svých týmů e-mail, aby potvrdili, že cementování proběhlo úspěšně. Neproběhlo.

Všechno se totiž pokazilo až během posledního kroku, kdy posádka plánovala odpojit Deepwater Horizon od vrtu, aby uvolnila místo pro menší plošinu. Tento proces byl dost náročný a skládal se z celé řady kroků, které na sebe musely dokonale navazovat a nesměla se během nich stát jediná chybička. Posádka při tom prováděla tlakové zkoušky, aby se ujistila, že do vrtu neuniká plyn.

Ve 20:00 místního času posádka dospěla k závěru, že je všechno v pořádku. To ale byla chyba – do vrtu unikaly plynné uhlovodíky, posádka si jen špatně vyložila výsledky jednoho z testů.

Když se plynné uhlovodíky dostanou do vrtu, rozpínají se, vyplňují prostor a nakonec vystřelí ven, do volného prostoru. A přesně to se stalo na Deepwater Horizon. Když si posádka konečně všimla, co se děje, zavřela pojistku – těsnění, které má za úkol zabránit rozpínajícím se molekulám, aby stoupaly vzhůru do vrtu k plošině. Ale bylo už pozdě.

Molekuly stoupaly potrubím stále rychleji, až kolem 21:40 síla stoupajících plynů v potrubí vytlačila bahno na dno plošiny. O několik minut později plynné uhlovodíky obklopily rozsáhlé oblasti plošiny. A tam narazily na nejméně jednu jiskru, která je zažehla. Z čeho přesně tato jiskřička pocházela, se nepodařilo vyšetřovatelům zjistit, stačila ale k tomu, aby reakce způsobila explozi. Obří výbuch uhlovodíků byl vidět na celé kilometry daleko.

Síla exploze smetla z plošiny vše živé – jedenáct zaměstnanců se během výbuchu pohřešovalo a o tři dny později byli prohlášeni za mrtvé. Celá plošina Deepwater Horizon se převrátila 36 hodin po výbuchu, ráno 22. dubna. Právě tohoto dne se po celém světě slaví Den Země, který má propagovat ochranu životního prostředí.

Při potopení plošiny došlo k poškození potrubí vedoucího k vrtu. A z vrtu začala unikat ropa, která se nezastavila po dalších 87 dní.

Podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí je únik ropy z plošiny Deepwater Horizon považován za největší únik ropy do moře v historii. Soud po úniku pracoval s odhadem, že do Mexického zálivu uniklo 3,19 milionu barelů ropy – to je přibližně polovina celkového množství ropy, které USA v době katastrofy v Mexickém zálivu denně vytěžily.

Lidé ve Spojených státech sledovali průběh celé katastrofy ve zprávách. V červnu průzkum Pew Research Center ukázal, že více lidí bylo proti tomu, aby vláda povolila další těžbu ropy a zemního plynu v amerických vodách, než aby ji podporovalo – šlo o prudký obrat ve veřejném mínění, který ale trval jenom několik měsíců.

Boj

Podle amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) se v týdnech po výbuchu a úniku ropy do boje proti hrozící katastrofě zapojili jako první ekologičtí aktivisté a vědci. Snažili se několika způsoby snížit škody na životním prostředí: rozstřikovali disperzanty, což jsou látky, které pomáhají mikrobům rozkládat ropu. Také zapálili ropu na hladině, aby rychle shořela. A skvrnu obklopili plovoucími bójemi, aby zabránili jejímu šíření.

Společnost BP se mezitím třikrát pokusila vrt uzavřít, zpočátku marně – definitivně se ho povedlo uzavřít až 19. září 2010.

Škody

Ani třináct let po havárii není stále úplně jasné, jak velké škody způsobila. Hlavně proto, že jsou natolik dlouhodobé, že některé jejich následky přibývají dodnes.

Uniklá ropa přímo zabila asi stovku delfínů a velryb, přes dva tisíce ptáků a na 470 ohrožených mořských želv. Dohromady však byly škody zřejmě mnohem horší, podle odhadů ekologů se totiž podařilo najít jen asi dvě procenta uhynulých zvířat. Těžko vyčíslitelné byly dopady na zdraví zvířat, případně jejich potomků.

Když se tým mořských biologů roku 2017 ponořil na místo úniku, našel tam téměř mrtvý ekosystém, jedinými živými organismy byli masivně poškození členovci.

Tato část Mexického zálivu se podle tohoto týmu z ekologické katastrofy stále ještě nevzpamatovala a některé oblasti jsou zřejmě zničené trvale. Nedaří se tu téměř žádným formám života, jediné složitější organismy, které zde vědci pozorovali, byli krabi a krevety s chybějícími končetinami, těly pokrytými nádory a posetí parazity.

„Na to, co jsme viděli, nás nemohlo nic připravit,“ uvedl Clifton Nunnally, jeden z výzkumníků, kteří se na projektu podíleli. „Všude tam byli krabi, kteří svým pohybem zvedali ze dna černé bahno plné ropy,“ popsal v rozhovoru pro web Atlas Obscura. „Viděli jsme různé deformity, ale především tam věci chyběly,“ dodal.

Podle biologů se zde tito krabi nerodí, ale migrují do této oblasti – a to omylem. Uniklá ropa je totiž podobná olejům, které se přirozeně vyskytují na krabích tělech; její nadměrné množství je tam tedy láká. Jenže surovina má zcela jiné, toxické složení, takže na krabech způsobuje masivní poškození a jejich těla mutují. „Olej na tomto místě je přitahuje, ale dál už to jde všechno z kopce,“ dodává Nunnally.

Lidé

Dopady úniku se projevily i v ekonomice, zejména na pobřeží Mexického zálivu. Americké ministerstvo vnitra po úniku ropy dočasně zastavilo hlubinné vrty na moři asi na pět měsíců. To způsobilo ztrátu příjmů a pracovních míst, zejména na Floridě, uvádí se v politické zprávě z roku 2014, kterou vypracoval výzkumník z Harvardova centra Taubman Center for State and Local Government. V částech Louisiany, které jsou nejblíže úniku ropy, ale naopak došlo k nárůstu pracovních míst a mezd.

Obavy o bezpečnost vedly v měsících po úniku k uzavření rybolovu v celém regionu – podle neziskové organizace na ochranu oceánů Oceana bylo v jednu chvíli uzavřeno rybářům 36 procent federálních vod v zálivu. Studie z roku 2019 v časopise Deep Oil Spills zjistila, že odvětví komerčního a rekreačního rybolovu přišlo o 25 tisíc pracovních míst a o 2,3 miliardy dolarů.

  • Ministerstvo vnitra v USA (United States Department of the Interior) má poněkud jinou úlohu než to české. Je totiž na rozdíl od toho našeho zodpovědné za správu a ochranu přírody a přírodního bohatství většiny federální země a správu programů vztahujících se k původnímu obyvatelstvu Spojených států, Aljašky, Havaje a ostrovních oblastí Spojených států amerických.

Podle studie amerického ministerstva vnitra z roku 2014 přišly hotely, restaurace a cestovní kanceláře podél pobřeží Mexického zálivu o většinu zisku, protože turisté masově rušili své výlety. Už roce 2011 se ale cestovní ruch opět zvedl, pravděpodobně díky penězům na marketing, které BP poskytla postiženým obcím, uvedl deník The Times-Picayune.

Viníci

Výbuch a únik spustily spletitou síť soudních sporů proti společnostem BP, Transocean, Halliburton a Anadarko Petroleum, další ropné firmě, s níž BP na vrtu spolupracovala. Roku 2011, ještě před vyčíslením všech škod, se NOAA dohodla s BP, že společnost zaplatí miliardu dolarů za projekty včasné obnovy, jako je čištění pláží, bažin a mokřadů.

Nakonec byla většina žalob proti společnosti BP v roce 2016 urovnána za 20,8 miliardy dolarů, což je podle NOAA největší urovnání škod na životním prostředí v historii USA.

Podle amerického ministerstva spravedlnosti se urovnání týkalo mimo jiné občanskoprávní pokuty, škod na přírodních zdrojích a ekonomických nároků. Většina peněz byla přidělena na projekty hospodářské a ekologické obnovy. Pět set milionů dolarů dostala Národní akademie věd na vytvoření Programu pro výzkum Mexického zálivu, třicetiletého programu, který má podporovat životní prostředí a komunitu v zálivu a zkoumat bezpečnost pobřežního energetického průmyslu.

Poučení

Těžba ropy na moři je ze své podstaty riskantní záležitost, řekl Richard Sears, hlavní vědecký pracovník Národní komise pro ropnou havárii BP Deepwater Horizon a těžbu ropy na moři a člen jednoho z výborů programu pro výzkum Mexického zálivu, který zkoumá, jak snížit rizika při těžbě ropy na moři.

Pět let od výbuchu Deepwater Horizon (2015) (zdroj: ČT24)

Zdá se však, že těžba ropy a zemního plynu v Mexickém zálivu v dohledné době nezanikne, a to ani přes katastrofu na plošině Deepwater Horizon. Podle údajů amerického Úřadu pro bezpečnost a ochranu životního prostředí těžba ropy stále stoupá.

Přesto podle něj systémové problémy, které vedly k neštěstí, přetrvávají dodnes. „Vrtné plošiny provozuje dodavatel a na nich pracují lidé z různých společností, kteří vykonávají všechny tyto odborné práce. Na plošině nemusí být nikdo, kdo by skutečně do detailu rozuměl tomu, co která specializace dělá,“ dodává vědec. 

Past pokroku: Žízeň po levném benzinu téměř zničila Mexický záliv (zdroj: ČT24)

Tento díl podcastu na Spotify
Tento díl podcastu na Apple Podcasts
Tento díl podcastu na Soundcloudu
Tento díl podcastu na Google Podcasts
Tento díl podcastu na YouTube Music
Tento díl podcastu na Deezeru
Tento díl podcastu na Youradio Talk