Vědci popsali klíčovou roli seniorek v ochraně dětí před epidemiemi. V minulosti byla podle nového výzkumu značně silná, v současné době se ale už v moderní společnosti vytrácí.
Bez babiček by to nešlo. Vědci popsali, jak zachraňovaly celé generace před epidemiemi
Vědci z Univerzity v Turku a německého Institutu Maxe Plancka prozkoumali roli babiček v prevenci dětské úmrtnosti na infekční choroby ve Finsku v 18. a 19. století. Podle této studie děti bez babiček častěji umíraly na infekce.
Bez babiček to nešlo
Historičtí demografové si už několikrát všimli u více lidských kultur pozoruhodného faktu: děti s babičkami mají výrazně větší pravděpodobnost, že se dožijí dospělosti. Ale mnohem méně se ví o tom, jak tento zjevný mechanismus funguje. Zajímavé je, že se ví i o jednom živočišném druhu, který to má stejně – jsou to kosatky.
Nejčastější příčinou úmrtí u dětí ve věku do pěti let jsou infekce – tedy nakažlivé nemoci. Cílem finsko-německého výzkumu bylo zjistit, jestli vliv babiček na přežití dětí nemůže fungovat právě v této konkrétní oblasti. Vědce zajímalo, jestli babičky nemohly fungovat jako zdroj zkušeností, které pomáhaly zvládat epidemie, s nimiž se mladší generace nemohly setkat. A také teoreticky mohly fungovat jako podpora v očkování, jak bylo pozorováno u některých současných populací.
Vědci nejprve zkoumali vliv babiček na úmrtnost dětí z jednotlivých příčin na základě historických záznamů o pěti příčinách úmrtí: neštovice, spalničky, plicní infekce, úmrtí na průjem a nehody. Rozsáhlý vícegenerační soubor dat předindustriálních finských rodin zahrnoval 9705 osob z 12 farností napříč Finskem, kde bylo v letech 1761 až 1900 sledováno přežití osob do věku 15 let.
Ve druhé části studie vědci zjišťovali, jestli zvýšené přežití při dětské infekci neštovicemi bylo zprostředkováno očkováním. K tomuto účelu použili 1594 záznamů o očkování ze dvou venkovských farností a porovnali je s individuální rodinnou historií.
Výsledky ukázaly, že babičky snížily úmrtnost ze všech příčin, přičemž tento účinek byl hlavně důsledkem toho, že děti s prarodiči lépe přežívaly vystavení neštovicím, plicním a průjmovým infekcím. Naopak u vyšší odolnosti proti spalničkám nebo nehodám se nic takového neprokázalo.
„Naše výsledky ukazují, že přítomnost babičky chránila před některými dětskými nemocemi, což by mohlo naznačovat, že ve finské společnosti byla pomoc poskytovaná babičkami v péči o děti pravděpodobně důležitým faktorem zajišťujícím přežití dětí,“ říká hlavní autorka studie, doktorandka Susanna Ukonahová z univerzity ve finském Turku.
Babičky v moderním světě
Péče babiček poskytovala v mnoha historických společnostech jasné zdravotní výhody, v současných společnostech ale tyto výhody nejsou zdaleka tak jasné.
Hlavní příčinou je podle vědců zlepšení zdravotní péče spojené s vědeckým a technologickým pokrokem v průběhu 20. století, zejména v zemích s vysokými příjmy. Ten podle autorů této studie pravděpodobně snížil úlohu v bohatých státech. Některé práce podle nich ale naznačují, že babičky zlepšují přežití dětí v několika současných zemích se středními a nízkými příjmy.