Lidé jsou stále odvážnější a cestují i na odlehlá exotická místa. Přivézt zpět si ale mohou řadu infekčních chorob, ať už jde o malárii či horečku dengue. Problém představuje zejména kontakt s nakaženými zvířaty. Lékaři pacientům doporučují, aby se po návratu vydali rovnou do specializovaných center, kde chorobu dokážou rozeznat. Osvěta v této oblasti je cílem mezinárodní konference Epidemie 21. století, kterou pořádá Nemocnice Na Bulovce.
„Obecně platí, že 21. století nám ukázalo, že infekční onemocnění zůstávají aktuální. Pokud se podíváme z celosvětového pohledu na nejrozšířenější infekce, tak to určitě budou chronické virové hepatitidy, problematika HIV, opomenout bychom neměli tuberkulózu, ale i celou řadu infekcí přenášených komáry, jako je malárie, horečka dengue a podobně,“ konstatoval lékař Milan Trojánek.
Během posledních pár desítek let se objevily infekce, jež se do populace dostaly od zvířat. „Souvisí to s tím, že člověk se stále častěji dostává do odlehlých oblastí, více začíná využívat zemědělství v tropických oblastech,“ podotkl Trojánek s tím, že smysl má rozhodně očkování, je však řada onemocnění, proti nimž vakcíny neexistují.
„To je případ malárie, která je pro nás značným problémem, tam musíme využívat specifických antimalarik, někdy to ale cestovatelé neakcentují a ta antimalarika neužívají,“ uvedl Trojánek.
Malárie je stále jedním z největších zdravotních problémů na světě, každý rok se touto nemocí nakazí 200 milionů osob. Asi 500 tisíc lidí, většinou dětí z Afriky, následkem choroby každoročně umírá. Hlavní formou ochrany jsou zatím velmi primitivní prostředky jako sítě proti komárům a repelenty. Na světě už je vakcína, která se ale teprve bude testovat v Keni, Malawi a Ghaně.
Komáři přenášejí i ziku, která loni znepokojila celý svět. Virus se rozšířil skoro po celé Latinské Americe a odtud i do Evropy, objevil se současně i v Asii. Nejvíce případů zaznamenala Brazílie. Nákaza má u dospělých jen mírný průběh, u lidského plodu ale může způsobit zpomalení vývoje mozku a následné postižení. Celkově bylo onemocnění nahlášeno u novorozeňat ve třiceti zemích světa.
V posledních letech svět válčil také se smrtící ebolou. Nemoc, kterou přenášejí opice, se začala šířit v prosinci 2013 nejprve v Guineji. Posléze zasáhla i Sierru Leone a Libérii a několik případů se objevilo rovněž v Nigérii a v Mali. Pacienti, kteří se ebolou nakazili v Africe, nemoci podlehli i v USA a ve Španělsku. I v případě eboly se vakcíny teprve testují.
U horečnatých onemocnění je problém s diagnostikou, zpočátku jsou od sebe těžko rozeznatelné. „Přijde člověk s horečnatým stavem, chřipkovými příznaky a až další průběh ukáže, jak se onemocnění vyvine. Pacientům vracejícím se z tropických a rizikových oblastí doporučujeme, aby vyhledali specializované pracoviště, infekční oddělení, kde se tomu odborníci věnují,“ sdělil Trojánek.
V Česku přibývá i lidí nakažených virem HIV. Loni byla nově zjištěna nákaza u 286 lidí, což je meziročně o dvacet víc. Rostoucí trend pozorují odborníci ale už od roku 2002, od kdy roční počty nových případů stouply téměř šestinásobně. Za růstem je hlavně přenos mezi muži, kteří mají sex s muži.
„Těch důvodů je celá řada. Kromě počtu je pro nás důležitá i struktura lidí, jestli jsou odhaleni včas. Alarmující je, že minimálně třetina z těchto osob je odhalena pozdě. My bychom se měli snažit o to, aby prevence a testování byly posunuty správnějším směrem,“ míní lékař David Jilich.
„Poslední rok a půl je to tak, že léčba je nabízena všem, je jim to nabízeno, nenutíme naše pacienty. Většina z nich to akceptuje. Dříve to tak nebylo, protože léčba byla i pro pacienta náročná, měla četné nežádoucí účinky,“ konstatoval dále Jilich.
V Evropě představuje problém i to, že klesá proočkovanost v dětské populaci. „Objevují se epidemie spalniček, zarděnek a podobně, což jsou věci, kterým by se dalo předejít,“ upozornil Trojánek. Nedávno vypukla epidemie spalniček v Ostravě, jedná se o desítky případů.
- V České republice bylo v roce 1920 uzákoněné povinné očkování proti pravým neštovicím (v roce 1980 byla vakcinace ukončena). Nyní se v Česku povinně očkuje proti devíti nemocem, z nich šest – záškrt, tetanus, dávivý kašel, hepatitida B, haemophilus influenzae a dětská obrna – je v hexavakcíně a pak se celoživotně doočkovává proti tetanu. Další tři, spalničky, zarděnky a příušnice, jsou v trojvakcíně. Děti v riziku se očkují také proti tuberkulóze.
- Ústavní soud zakotvení povinné vakcinace v české legislativě opakovaně potvrdil. Proti nemocem z očkovacího kalendáře je v ČR očkováno 95 až 98 procent populace. Pro tzv. kolektivní imunitu je důležité, aby podíl neklesl pod 80 procent, pak by se posílila cirkulace bakterií a virů v populaci. Hrozilo by tak onemocnění těm, kdo očkováni sice jsou, ale imunitu si nevytvořili, a těm, kteří kvůli chronické nemoci očkováni být nemohou.
Mezi pohlavně přenosné choroby pak patří hepatitida typu B a C, ale patří tam i syfilis nebo kapavka. Strašákem jsou také respirační onemocnění SARS či MERS. „Jde o nákazy vyvolané obdobnými viry, které vyvolávají běžné nachlazení. Rezervoárem byli v tomto případě netopýři, od kterých se infekce dostala přes velbloudy a některé ze savců na člověka,“ poznamenal Trojánek.
