Koňský závod kolem historického náměstí Piazza del Campo v italské Sieně, známý jako palio, je především soupeřením sedmnácti městských čtvrtí, takzvaných kontrád. Historie dostihu sahá až do 16. století.
Žádná turistická atrakce. Palio je pro italskou Sienu životním stylem
Pouhých 90 vteřin. Právě tak dlouho průměrně trvá, než neosedlaní koně s jezdci třikrát oběhnou náměstí. Tyto vteřiny rozhodují o slávě jezdce, koně i životě běžných občanů v toskánské Sieně. Každoročně pak 2. července a 16. srpna do italského města přilákají tisíce turistů. Naposledy nejrychleji zaběhnul kůň Remorex, který ovšem shodil žokeje Giovanniho Atzeniho.
- V toskánské Sieně je momentálně 17 městských částí:
- • Torre (věž), česáči vlny
• Bruco (housenka), obchodníci hedvábím
• Chiocciola (hlemýžď)
• Istrice (dikobraz)
• Civetta (sova), ševci
• Drago (drak), bankéři
• Giraffa (žirafa), malíři
• Leocorno (jednorožec), zlatníci
• Lupa (vlčice), pekaři
• Valdimontone (beran), krejčí
• Nicchio (mušle), hrnčíři
• Oca (husa), barvíři
• Onda (vlna), tesaři
• Pantera (panter), drogisté
• Selva (les), tkalci
• Tartuca (želva), sochaři
• Aquila (orel), notáři - Zdroj: Wikipedie
Systém kontrád pochází z 13. století, kdy bylo efektivnější organizovat jednotlivá povolání a vojenské jednotky podle bydliště. Kontrád bylo ve městě původně přes šedesát, postupně se ale slučováním zredukovaly na současný počet, tedy sedmnáct. Každá kontráda má své barvy, stejnokroj, vlajku a obyvatele, kteří jsou na svůj původ adekvátně hrdí a nebojí se to dávat výrazně najevo. Sieňané říkají, že jako člen kontrády se člověk rodí a jako její člen také umírá.
Závody se konají vždy 2. července, kdy se běží Palio della Madonna di Provenzano – dostih na počest Madony provenzánské. Červencový dostih má sice delší historii a je starší, mnohem významnější je ale dostih 16. srpna, takzvané Palio dell'Assunta – dostih na počest Nanebevzetí Panny Marie. Ten se poprvé konal až v roce 1701.
Historický závod, který vyvolává vášně
Zpočátku se srpnový běh nekonal každý rok, ale podle toho, zda na jeho pořádání měla vítězná červencová kontráda peníze. Později se z něj stala tradice, která svým významem převážila i dostih červencový. Město však může ve zbytku roku, tedy mezi zářím a květnem, vypsat i mimořádný závod. Poslední se konal v roce 2000, kdy Siena slavila vstup do nového tisíciletí a v roce 2018 jako připomínka konce první světové války.
Palio je přitom pro celé město velkým svátkem. Na všech domech jsou vyvěšené vlajky, obyvatelé je také nosí viditelně jako součást oděvu a hlásí se ke svým kontrádám. Srpnové oslavy trvají celkem čtyři dny, závod je pak jejich vyvrcholením. Klání se kvůli rozměrům náměstí a závodní dráhy může zúčastnit jen deset koní. Do soupeření se tak zapojuje vždy sedm kontrád, které se do loňského dostihu nedostaly. Zbylé tři čtvrti se losují.
První den, nazývaný „tratta“, se vybírají koně, s nimiž budou kontrády závodit. Pro tuto příležitost dávají stáje v okolí k dispozici svá zvířata, která si trať během roku předem vyzkoušela. Hlavní představitelé kontrád „capitani“ z nich pak vyberou deset zhruba stejně kvalitních koní. Zvířata jednotlivým účastníkům přidělí loterie.
Mapa Sieny podle jednotlivých kontrád. Piazza del Campo, kde se závody odehrávají, je uprostřed města (šedě)
Koně musí být smíšeného plemene, čistokrevná zvířata se závodu účastnit nesmí. Jednotlivé městské části si rovněž najímají žokeje. Před samotným závodem se během čtyř dní oslav uskuteční šest zkoušek běhu, ta poslední tradičně ráno před závodem. Díky loteriím a najímání žokejů není nic jisté a celý závod je z velké části o zákulisních dohodách a také o štěstí.
Dostihu předchází velkolepý průvod „Corteo Storico“. Městem putuje dav v historických kostýmech, představují se vlajkonoši z jednotlivých čtvrtí a náměstím projíždí vůz tažený voly. Samotný závod pak místní berou velmi vážně. To je patrné i z toho, že v kostelech jednotlivých čtvrtí dostává před dostihem jezdec i kůň požehnání a do soupeření vyráží v doprovodu své kontrády za zpěvu tradiční písně.
Strategie, zákulisní dohody a trocha štěstí
Před startem městem pulsuje adrenalin a nadšení. Na náměstí se tísní hlava na hlavě, diváci čekají často i více než deset hodin, než konečně několik výstřelů oznámí začátek závodu. Ten je v srpnu tradičně stanoven na sedmou večerní, v červenci se startuje o půl hodiny později. Náměstí je pro závod pokryto pískem a hlínou, která je na místo speciálně navezena, kolem dokola jsou pak rozestavené tribuny.
Žokeji jezdí na koních bez sedla, oblast startovní čáry je vyhrazena dvěma lany. Do prostoru startu vstupuje nejprve devět koní v pořadí, o kterém bylo rozhodnuto losem bezprostředně před začátkem závodu. Desátý kůň, „rincorsa“ čeká venku. Když „rincorsa“ konečně vstoupí do prostoru mezi lany, startér „mossiere“ aktivuje mechanismus, který okamžitě upustí přední lano. Tento proces zvaný „mossa“ může trvat velmi dlouhou dobu, během které se kontrády a žokejové ještě mohou na poslední chvíli domlouvat na taktice.
Poslední jezdec může například čekat, až bude konkrétní kůň umístěn na strategické nebo pro něj výhodné pozici. Rivalita mezi čtvrtěmi jde tak daleko, že pokud žokej některé z městských částí nemá šanci na vítězství v závodě, snaží se alespoň shodit, udeřit či jinak znevýhodnit soupeře, se kterým má jeho čtvrť největší spory.
Jezdci mohou během dostihu používat bič, a to jak na svého, tak i na cizí koně. Vítězem je pak ve skutečnosti kůň, nikoli jeho žokej. Může se tak stát, že dostih jako první dokončí a tím i vyhraje kůň bez jezdce. Závodí se třikrát kolem celého náměstí, celé palio běžně netrvá více než 90 vteřin.
Ochránci zvířat se závodem nesouhlasí
Poraženou kontrádou je pak nikoli poslední, ale ta, jejíž kůň skončí na druhém místě. Jezdec takové kontrády se může těšit na nadávky a není výjimkou, že žokeje, který v dostihu prohraje, stáhnou obyvatelé jeho čtvrti z koně a vyřizují si s ním účty ručně. Naopak vítězný jezdec se stává miláčkem celé kontrády. Ta se ho pak za jakoukoliv cenu snaží najmout i příští rok.
Po závodu nastávají prakticky okamžitě měsíční oslavy. Vítěz dostává ručně malovaný hedvábný prapor, speciálně tvořený najatým umělcem pro každý závod. Právě od tohoto praporu – palia – je odvozen i název celé události. Jezdec s koněm také absolvují obřad v katedrále Nanebevzetí Panny Marie, tradičně pak následuje slavnostní večeře, na které nezůstane o hladu ani vítězný kůň.
Palio navzdory své slávě nemá pouze dobrou pověst. Již několik let se na závod soustřeďují četné protesty organizací na ochranu zvířat. Problematické jsou zejména incidenty způsobující pády, které v některých případech vedly k úmrtím koní. Od 90. let pořadatelé přijali řadu opatření, jež měla nehodám zabránit a byť se počty zraněných koní snížily, zcela se jim zabránit nedaří.