Brexit měl pro migraci nečekané důsledky. Zatímco Švýcarsko debatuje o iniciativě zaměřené na omezení imigrace, která by mohla ohrozit volný pohyb osob mezi Švýcarskem a Evropskou unií, někteří vyzývají k tomu, aby se země poučila z toho, co se stalo na druhé straně Lamanšského průlivu.
Švýcarští voliči budou 14. června rozhodovat o iniciativě pravicové Švýcarské lidové strany zaměřené na omezení imigrace. Návrh nazvaný „Ne Švýcarsku s deseti miliony obyvatel!“ vyzývá Spolkovou radu a parlament, aby zabránily tomu, že počet obyvatel s trvalým pobytem do roku 2050 dosáhne deseti milionů.
K dosažení tohoto cíle iniciativa navrhuje omezení azylu a slučování rodin a jako krajní možnost nevylučuje ani vypovězení dohody o volném pohybu osob s Evropskou unií.
Obavy z imigrace přispěly k hlasování pro brexit
Žádná země dosud nepoužila imigrační omezení k tomu, aby zastropovala počet svých obyvatel. Existuje však precedent opuštění volného pohybu: Spojené království. Zatímco kampaň ve Švýcarsku nabírá na síle, někteří pozorovatelé se tak obracejí k jediné zemi, která tento migrační režim fakticky opustila odchodem z Evropské unie.
Je to téměř přesně deset let od chvíle, kdy Britové 23. června 2016 k překvapení téměř všech hlasovali pro brexit. Spojené království oficiálně opustilo Unii o více než čtyři roky později, 1. ledna 2021.
Povolební analýzy ukázaly, že obavy z imigrace sehrály v rozhodování voličů zásadní roli. V letech před referendem výrazně vzrostla čistá migrace z EU, především ze střední a východní Evropy. Nárůst souvisel s rozšířením Unie v letech 2004 a 2007 a vrcholu dosáhl v roce 2014.
Cenni Najy, šéf politického oddělení ve sdružení podnikatelů Centre Patronal a odpůrce iniciativy Švýcarské lidové strany, vidí „nápadné paralely“. „Migrační otázka, které dnes čelí Švýcarsko, je podobná té, která stála v centru debat během kampaně o brexitu,“ říká.
Imigrace ve Spojeném království po brexitu prudce vzrostla
Ve Spojeném království mnozí věřili, že po odchodu země z EU počet příchozích migrantů klesne. „Dopad samotného brexitu však celkovou migraci nesnížil,“ říká profesor ekonomie a veřejné politiky na katedře politické ekonomie na King’s College London Jonathan Portes. „Ve skutečnosti to bylo přesně naopak: pobrexitový systém, který vláda zavedla, vedl k celkovému čistému nárůstu migrace,“ říká.
Imigrace z EU a zemí Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), tedy Švýcarska, Lichtenštejnska, Islandu a Norska, začala zpomalovat už v roce 2016, tedy ještě před formálním odchodem Spojeného království z Unie. „Brexit Evropany odrazoval od toho, aby sem přicházeli,“ sdělil Portes. Po ukončení volného pohybu se zpomalení ještě prohloubilo.
Od roku 2021 byl volný pohyb nahrazen novým systémem, který měl občanům třetích zemí usnadnit přístup na pracovní trh a získávání studentských víz. Změna přišla v době nedostatku pracovních sil spojeného s oživením po pandemii covidu-19 a příchodem velkého počtu uprchlíků z Hongkongu a Ukrajiny.
Více mimoevropské migrace
„V následujících letech byl pokles imigrace z Evropy více než vyvážen velmi výrazným nárůstem migrace ze zemí mimo Evropskou unii,“ popisuje Portes.
Britská vláda v reakci na rozsáhlou nespokojenost od té doby zpřísnila imigrační politiku, zejména pokud jde o slučování rodin. Nejnovější údaje zveřejněné v roce 2025 ukazují, že čistá migrace se vrátila na úroveň před brexitem.
Podle Oxford Migration Observatory se však výrazně změnilo složení migrace. Počet přistěhovalců ze zemí mimo Unii zůstává podstatně vyšší než před brexitem, zatímco migrace z unijních států prudce klesla. Nejvíce migrantů dnes přichází z Indie, Číny, Pákistánu a Nigérie.
Nárůst počtu nelegálních příjezdů lodí
Jedna skupina však neklesla: žadatelé o azyl. Jejich počet od roku 2021 prudce rostl a na podzim 2025 přesáhl 110 tisíc. V letech 2004 až 2020 se přitom pohyboval výrazně níže, mezi 22 tisíci a 46 tisíci ročně.
Tento nárůst je do značné míry způsoben vyšším počtem přeplaveb Lamanšského průlivu na malých člunech. Podle Migration Observatory se v roce 2022 pokusilo o přeplavbu téměř 46 tisíc lidí, zatímco v roce 2018 jich bylo zhruba tři sta. Druhý vrchol, přibližně 42 tisíc přeplaveb, byl zaznamenán v roce 2025. Na začátku května britské ministerstvo vnitra uvedlo, že od roku 2018 se o přeplavbu pokusilo více než 200 tisíc lidí, téměř všichni s cílem požádat o azyl.
Portes se domnívá, že brexit tento nárůst vysvětluje jen částečně. Zmiňují se i další faktory, například přísnější kontroly na evropských hranicích nebo nižší cena přeplaveb organizovaných pašeráky lidí.
Po odchodu z EU však Spojené království už nemůže vracet žadatele o azyl do první unijní země, do níž vstoupili, jak to dříve umožňovalo dublinské nařízení. Obecněji se také ztížila spolupráce s Bruselem. „Odchod z EU omezil schopnost Spojeného království řešit nelegální migraci,“ uvádí informační materiál Evropského parlamentu.
Kritici varují, že Švýcarsko by mohlo čelit podobným tlakům
Najy ze sdružení podnikatelů se domnívá, že pokud by byla iniciativa přijata, mohlo by Švýcarsko zažít „podobný efekt nahrazení migrace“. „Pokud má Spojené království, které je ostrovem, už nyní potíže kontrolovat nelegální migrační toky, lze se oprávněně ptát, jaká by byla situace ve Švýcarsku, které nemá kapacitu hlídat každý metr čtvereční své pozemní hranice se sousedními zeměmi,“ říká.
Předpokládá, že Švýcarsko by mohlo nedostatek pracovníků nahrazovat také větším využíváním přeshraničních zaměstnanců žijících v sousedních zemích, na které se iniciativa nevztahuje. V tomto režimu už ve Švýcarsku pracuje více než 400 tisíc lidí.
„Pokud bude tato iniciativa zavedena, politici budou mít silné pokušení zaplnit nedostatek pracovních sil přeshraničními pracovníky,“ pokračuje. To by se mohlo týkat i lidí zaměstnaných v nejistějších nebo dočasnějších režimech, kteří by neměli nárok na sloučení rodiny. „Jinými slovy, opustili bychom jeden migrační systém jen proto, abychom vytvořili jiný – chaotičtější, méně evropský a méně regulovaný než ten současný,“ dodává.
Švýcarská lidová strana odmítá srovnání s brexitem
Poslanec Švýcarské lidové strany Nicolas Kolly tvrdí, že srovnávání iniciativy jeho strany s brexitem je zavádějící. „Naše iniciativa není švýcarský brexit,“ říká. Podle něj by návrh bylo možné uskutečnit bez ukončení volného pohybu osob, „a to tak, že by se nejprve zaměřil na azyl, slučování rodin a ochranné doložky“.
Kolly také říká, že Švýcarsko by i nadále dokázalo získávat kvalifikované pracovníky, které potřebuje. „I s touto iniciativou by se do země stále mohlo přistěhovat zhruba 40 tisíc lidí ročně,“ tvrdí.
Politik dodává, že vysoká míra imigrace nevyřešila nedostatek pracovních sil a zároveň vytváří další poptávku po bydlení, zdravotní péči a dopravě. Závislost na přeshraničních pracovnících je podle něj sama „vedlejším důsledkem“ volného pohybu: „Významná část přeshraničních pracovníků přichází do Švýcarska vykonávat práci, která vzniká přímo v důsledku imigrace,“ píše.
Jednoduché řešení neexistuje, upozorňují experti
Podle Portese by skutečně bylo zjednodušující tvrdit, že brexit zvýšil imigraci, a na základě tohoto argumentu uzavírat, že iniciativa Švýcarské lidové strany je špatný nápad.
Domnívá se však, že britský příklad ukazuje limity slibů voličům, že existuje „magický, bezbolestný způsob“, jak „zázračně snížit imigraci“. „To je fantazie,“ říká. „Ekonomické tlaky, demografické tlaky, nedostatek pracovníků v konkrétních odvětvích – brexit možná změnil způsob, jakým jsme se s nimi vypořádávali, ale neodstranil je.“
„Migrace je složitý fenomén,“ zdůrazňuje. „Při nastavování migrační politiky se skutečně musíte vypořádat s obtížnými politickými a ekonomickými kompromisy (...) a totéž samozřejmě platí pro Švýcarsko.“ Podle něj je hlavním poučením z brexitu možná to, že vlády mají nad těmito dynamikami menší kontrolu, než si myslí.
Článek napsala Pauline Turubanová (Swissinfo.ch), poprvé byl publikován 26. května 2026 v 09:00 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
